Potkali se v Primoštenu - jachting 2009 (fotoblog)

Pro tradiční jachetní týden jsme si v tomto roce vybrali klasiku - Chorvatsko. Jelikož v letních měsících připomíná Jadran po jachtařsku nelichotivě "swimming pool", vypluli jsme raději až první týden v září. Volba to byla více než šťastná. Teplé počasí a poměrně větrno 20-30 uzlů. Co více si středoevropský jachtař může přát? Když k tomu připočteme zajímavé setkání s "velkým jachtařem" v Primoštenu a tradiční návštěvu vinárny tamtéž, nechybělo tomu opravdu vůbec nic. Ani happy end. 

Svítání v marině v Biogradu. Vítr cinká lanky o stěžně - oblíbená to jachtařská kulisa. Marina je sice plná k prasknutí, na moře se ale nikdo moc nehrne. V noci hukot větru připomínal docela vichřici. Vyplutí se blíží.

Poblíže kormidla se nacházela baterie se zásobními nápoji. Na moři je dehydratece nebezpečná, na této lodi však byla všechna rizika vtipně eliminována.

Bohužel kosatka nevydržela větrné poryvy, a tak jsme byli nuceni nouzově přistát v Zadaru. Krásné město zpestřují kreace, které by našim památkářům utrhly srdce. Vedle prastaré baziliky se hrdě vypíná obludnost z falešného mramoru.

Nicméně tato paní ví o toku času své.

Po opravě plachty a krásném jachetním dnu se blížíme k Rabu.

Mají zde služby nejrůznějšího druhu - lodní nudistické taxi.

Ale také překrásná romantická zákoutí.

Socha jakéhosi slavného. Nechali na ní zahlodat symbolický zub času dost hluboko.

Tohle známe spíše z Itálie. Atmosféru města to ale typicky podbarvuje.

Na ostrově Iž jsme přistávali v docela silném větru. Tito frajeři vlétli do přístavu naprosto suverénně a ani si nenandali fendry (pro laiky ty gumové nárazníky po straně lodi, aby se nepodřela). Nakonec se netrefili do mezery pro přistání a skončili k ní bokem. Nebýt obětavých jachtařů kolem, kteří jejich loď vychytali, zaznamenali by docela těžké újmy.

Lodě v údržbě byly podepřeny roztodivnými konstrukcemi. Při procházení kolem se mimoděk automaticky zrychlovala chůze.

Zátiší jako z impresionistického obrazu.

Osamělé zátoky na Kornatských ostrovech.

Marina Piškera při západu slunce. Tato oáza klidu na konci Kornatských ostrovů je jedno z nejkrásnějších kotvišť, které jsem kdy navštívil.

Na plné plachty vesele soutěžíme. 

Některé zátoky jsou ovšem profláknuté. Právě probíhá masová navážka turistů na polední menu.

Před námi Primošten.

Molo bylo plně obsazené. V poslední chvíli nás zachránila nabídka nejmenovaného českého podnikatele K., abychom se vyvázali na jeho jachtu.

Noční Primošten. Vyrážíme na pijatiku do vinárny, kterou jsem náhodně objevil před deseti lety na mé první plavbě. Paní požehnaného věku ji celou tu dobu stále provozuje a stalo se tradicí, že při každé plavbě v Chorvatsku na toto poutní místo zajíždíme.

Ten samý obrázek ráno. Kvalita vína byla opravdu vynikající. I po vydatné konzumaci byl náš pohled stejně ostrý, jako tento snímek.

Poslední pohled na inkriminovanou vinárnu. Formality na kapitanátě vyřízeny, budeme odplouvat.

Výhled ze hřbitova od kostelíku na kopci je opravdu okouzlující.

Zbytky místního koloritu střídá rychle moderní výstavba.

Naše lodička z horní paluby luxusní jachty.

K. nás pozval před odplutím na návštěvu, a tak se porozhlížíme po příjemném salonu.

A takto vypadá ten náš po návratu dolů na zem (tedy vodu). Nedá se říci, že bychom neměnili.

Zatímco K. se svou jachtou v malém přístavu složitě manévruje, aby se dostal na volné moře, my již vesele ujíždíme zpět na sever.

Pohled z větrem nakloněné lodi pod plnými plachtami nás opět utvrzuje v přesvědčení, že na velkém motoráku to není prostě ono. Tento požitek bychom asi neměnili (i když!).

Vítr fouká, všude se plachtí. Někdo raději odpočívá přikurtovaný u břehu.

Opět ty impresionistické obrazy.....

Plachetnice zápasíci s protivětrem. Jako na bitevním poli.

A takto vypadá klidná dojižďka do přístavu. Od benzínky s doplněnou nádrží. Projeli jsme za týden 60 litrů nafty, ta jachta, co patří K., jich spotřebuje na hodinu 150. No, asi bychom neměnili.

Byl to nádherný týden. Relativně teplo, vítr tak akorát. Takto bychom na moři vydrželi asi donekonečna. Bohužel, v pondělí nás už čekají pracovní povinnosti. A tak zabalit, do auta a hurá zpět do ponurého středu Evropy. Vstříc podzimním mlhám a nekončícímu mrholení. Snad zase za rok.....