Podpora sportu? A proč, prosím, vás?

V mediálním prostoru se opět objevila vlna článků o podpoře sportu. Dokonce došlo k založení nového hnutí Pro sport, které si podporu sportu dává do svého politického programu. Lidé sportu nepřející jsou vydávání za závistivé chamtivce a obecně je zdůrazňována společenská prospěšnost takové aktivity. Jen jaksi v té přející atmosféře uniká smysl celé věci.

Pokud někdo chce podporovat sport, nikdo mu v tom přece nebrání. Co je jednoduššího než založit obecně prospěšnou společnost, sportovní oddíl a dotovat jeho činnost? Hnutí Pro sport je však hnutím politickým, takže je třeba nejvyšší obezřetnosti. Cílem členů tohoto hnutí není zřejmě podporovat sport z vlastní peněženky, ale jak už bývá u politiků zvykem, spíše z naší společné pokladny, tj. z kapsy nás všech. Správně by tedy měl znít název hnutí nikoli Pro sport, ale Pro náš sport z vašich kapes! To by ovšem tak hezky neznělo. Ostatně už první počin prolobovaných 800 mil Kč pro sport za podporu církevních restitucí něco nasvědčuje. Kdepak, o sport tady jde až v poslední řadě, tady jde hlavně o peníze.

Objevují se i další bohulibé aktivity. Například životní úroveň mnoha olympijských vítězů je prý nedůstojná, tak je jim prý třeba zvýšit důchody. No nic proti tomu, ať je založena nadace, která jim přispěje, a příznivci sportu mohou do ní převádět část svých mezd – máme přece každý daňově odpočitatelný limit na dary nadacím. Ale opět, to navýšení důchodů by mělo jít z naší společné kapsy, státního rozpočtu. Tam to prý nikoho nebolí a nepřejí tomu jen závistivci. Ale ono to bolí, naše státní finance jsou v totálním rozvratu, a přesto se do fronty řadí bezostyšně další a další žadatelé. Závist je přece to, když někdo jinému závidí úspěch nebo něco, co nabyl poctivou prací, závist ovšem není, že nechci přispět každému, kdo se postaví do řady s nataženou dlaní. Opět, začněme dělat i dobré skutky adresně, hezky do fronty a přispívejte – všichni ti, kteří jste sportu přející.

Když začneme u olympioniků, je řada obyvatel ČR, dokonce možná většina, kterým je nějaké vítězství na olympiádě úplně ukradené. Jsou také lidé, kteří celý život dřeli u pásu ve fabrice, a mají důchod o dost nižší, než olympijští vítězové. Proč mají mít nízký důchod oni, a úspěšný sportovec ne? Dnes přece dostávají olympijští vítězové za medaile nemalé finanční bonusy od státu, vítězství mají šanci zpeněžit i jinak. Tehdy (za socialismu) tak velké možnosti nebyly, ale olympijští vítězové si také nežili špatně. Amatéry byli pouze technicky, v praxi pobírali mzdy za práce, které většinou vůbec nevykonávali, ať už ve velkých národních podnicích či v armádních klubech. K tomu patřilo cestování po světě (které bylo ostatní populaci zapovězeno), různé reprezentativní akce, výhodné bydlení …. V zásadě si olympijský vítěz žil v minulosti velmi nadprůměrně. Jeho důchod není v dnešních relacích nic moc, ale to není ani u 99% jeho vrstevníků. Proč by měli být z tohoto systému vyjmuti právě oni? Ne, to není závist, ať jim ti, kteří si tak cení jejich medailí, přispějí přes nadační fond. Nepleťme do toho ale peníze nás všech.

Zrovna tak je to s ostatním sportem. Je prostě fakt, že celospolečenská prospěšnost sportu je velmi diskutabilní. Žádný výzkum neprokázal, že by jedinci zabývající se sportem byli nějak významně zdravější či se dožívali vyššího věku, než zbytek populace (průměrné, nepočítejme prosím kuřáky, alkoholiky a další lidi své zdraví cíleně poškozující). Naopak, moji vrstevníci, aktivní sportovci z mládí, jsou na tom mnohdy podstatně hůře než ostatní. I moje kolena mi permanentně připomínají mou nevalnou tenisovou kariéru. Ano, sport podporuje cílevědomost, pracovitost, spolupráci s kolektivem…., ale ničí klouby a šlachy a z mnoha lidí, byť amatérských sportovců, dělá invalidy. Existuje nějaký rozumný důvod to podporovat? Ne, neexistuje. Pokud se někdo sportu chce věnovat, ať si vše zaplatí ze své kapsy nebo sežene sponzory, společné peníze však nechme na pokoji. Drzost nejmenovaného městského zastupitelstva vyhrožujícího zastavením městské dopravy bez 100 mil. dotace od státu a použivšího posléze 100 mil z rozpočtu na skrytou dotaci fotbalového klubu je do nebe volající.

Sportovci (pardon, spíše sportovní funkcionáři) dostali do vínku tiskárnu na peníze – státní loterii, kterou nechali úspěšně vytunelovat a zašantročit. Nyní se opět objevuje skupina, která pod rouškou líbivých hesel hodlá ze společného inkasovat další stamiliony. Doufejme, že jsme se ale poučili. Ano fandím hnutí Pro sport, mělo by mít ale malý dovětek, Pro sport uděláme svými silami maximum.