Parlament může být i nepřítelem demokracie

Je to paradox. Parlament by měl být vrcholným představitelem demokracie a nástrojem vyjádření vůle lidu. Bohužel ten náš se stává v poslední době nástrojem absolutní moci státního aparátu. Poněkud silné tvrzení? Fakta jsou bohužel jasná. Nevadilo by ani tak, že se tento parlament přes všechny politické deklarace odmítl nakonec rozpustit. Největší nebezpečí z jeho strany přichází naopak, když je schopen pracovat a usnášet se.

Zářijová schůze naší sněmovny má na programu 130 zákonů! Nechci vůbec diskutovat jejich obsah, nutnost či smysl, ale to číslo! Dovedete si představit ty tisíce stran? Dovedete si představit, že se tím budete řídit?Ani náhodou. Kdo z nás četl a kdy naposled sbírku zákonů? Řídíme se tak nějak selským rozumem a doufáme, že žádný zákon neporušujeme. Jenomže porušujeme, jen o tom nevíme.

Možná namítnete, že většina zákonů upravuje fungování úřadů nebo podnikatelských subjektů, takže se nás vlastně ani netýkají. Jenže vše, co se děje ve veřejném prostoru, se nás týká. Administrativa našich úřadů je dnes tak složitá, že ponejvíce úřadují samy kvůli sobě. To bylo boje, aby nakonec otevřely alespoň polovinu své pracovní doby pro veřejnost. Ale proč ne celou, vždyť tu jsou přece kvůli občanům! Nelze, musíme úřadovat zní odpověď. V době informačních sítí a technologií naprostý nesmysl. Úřadování má přece být zápis jednání s občanem do počítače, a hotovo. Jenže ono ne, zákony jsou složitější.

To samé platí pro podnikatele. V řadě oborů se nedá bez porušení zákona ani podnikat. Pokud by měl podnikatel respektovat všechny normy a nařízení, tak nepodniká, ale také jenom úřaduje. Jenže on si na rozdíl od námi placených úředníků nemůže dovolit fungovat pro zákazníky jen polovinu pracovní doby, a tak porušuje. Při každém maléru se nakonec najde nějaké to porušení a šup chudáka za katr. Jak to ale udělat, aby se dalo všem těm regulacím vyhovět a při tom normálně podnikat, zákon neupravuje.

 Starým Židům stačilo desatero, starým Římanům zákon dvanácti tabulí. My máme sbírku zákonů s takovým množstvím zákonů, že je ani nikdo nezná (to množství, zákony už vůbec). A hlavně ty zákony jsou tak dokonalé, že se navzájem pěkně potírají, takže si nakonec lump vesele pobývá u moře v zahraničí, pěkně řídí své podniky, převádí peníze a nikdo s tím nemůže nic dělat, není na to zákon (pouze jeden příklad z poslední doby). Občan poškozený státem oproti tomu chodí desítky let po soudech a státní aparát se mu směje, na to zase zákon je. A tak bych navrhoval do našeho Základního zákona (Ústavy) jeden veledůležitý paragraf – s přijetím každého zákona dojde ke zrušení dvou jiných zákonů, s přijetím novelizace ke zkrácení zákona v dvojnásobném rozsahu. I tak by trvalo stovky let, než by se staly naše zákony přehlednými. Byl by to však alespoň nějaký směr. Jinak nám hrozí, že nás ta mašinérie skutečně rozdrtí.