Je urychleně třeba přijmout zákon, který zakáže občanům myslet

Poslanci se rozhodli opět trochu nás, nesvéprávné občany, vychovávat, a zakáží prý nám o svátcích nakupovat. Jakýpak mamon a shon? O svátcích je třeba chodit do kostela nebo alespoň do průvodu, takže to vypadá opět na shodu napříč spektrem. Občan neví, co je pro něj dobré, tak mu to prostě nařídíme!

Pro stav demokracie v naší zemi je příznačné, že se v nás neustále vaří ideje naprosté svobody s myšlenkami na státní dirigismus. Jedni by chtěli co nejméně zákazů a nařízení, jiní zase pěkně nalajnovanou dráhu od školy, přes soustruh až do domova důchodců. A co horšího, mnohdy se to plete lidem i v jejich vlastních hlavách. Dodržovat nějaké stupidní dopravní předpisy, to ne, ale pokud mi něco nevyjde, měl by mi škodu stát hezky ze společných peněz zacvakat.

Smutné ovšem je, když zastupitelé po roky odtržení od reálného života nabydou přesvědčení, že mají konat blaho. Člověk by si myslel, že poslanec je od toho, aby plnil vůli občanů, vymýšlel, jak jim zlepšit a usnadnit jejich život, když už jim nechává sebrat 50 – 70% jejich příjmů. Ale ono ne, v záchvatu velikášství je třeba naopak občanovi ukázat, kdo je tady pánem.

Existuje snad jediný rozumný argument pro zákaz prodeje o svátcích? Kromě ideologických proklamací vůbec žádný. Poslanec však chápe jen těžce, že existují také lidé, kteří kvůli pracovnímu vytížení jindy než ve volných dnech nakupovat nechodí. Přímým důsledkem bude ztráta nějakých 5 tis. pracovních míst, viz starší blog:

http://ladislavdvorak.blog.idnes.cz/c/364048/Hornik-prodavac-cerpadlar-vsechna-pracovni-mista-jsou-cenna.html

A to v době, kdy zahraniční firmě jsme schopni  za  jednoho  nového zaměstnance vyplatit až 5 mil. Kč! Přitom se zmiňované investiční pobídky vykládají jako výborný obchod pro stát a vyčíslují jejich mnohonásobné efekty. Přímý negativní dopad zákona zakazujícího prodej o svátcích by se tedy dal odvozeně vyčíslit na cca 25 mld. Kč. Ale ani to odhodlané ideology evidentně nezastaví, volby budou až zadlouho, tak s chutí do toho a slovy klasika „pořádně si zablbnout“.

Pokud by náhodou poslanci chtěli udělat pro občany něco užitečného, měli by naopak uvažovat o tom, aby povinně alespoň jednou měsíčně měly otevřeno o víkendu státní úřady. Páni, to by byl servis! Jenže to by se asi nelíbilo voličům z řad státních zaměstnanců a možná i Ústavní soud by v tom shledal nepřípustnou šikanu úřednictva. Co na tom, že ti ostatní, co si úředníka platí, si musí na jeho návštěvu čas najít mnohdy i za cenu čerpání dovolené „na zotavenou“ a místo zotavení utrpí leckdy spíše ošklivý šok. Ale to by bylo moc jednoduché! Fungování státu se musí přece zlepšovat pouze postupnými kroky a za cenu mnohamiliardových investic!

Proč však hodlá stát vůbec mluvit do něčeho takového, jako je vztah mezi dvěma soukromými subjekty (obchodník – spotřebitel) založený na plném respektování současné legislativy obsahující již několik tisíc zákonů a vyhlášek tento vztah upravujících? Neměl by nám stát uložit i ranní rozcvičku, mytí nádobí, zdravení protivné sousedky, četbu předepsané literatury, návštěvu kulturních akcí ….? A vůbec neměl by stát zakázat občanům myslet?