Jak jsme pluli na Stromboli - jachting 2008 (fotoblog)

Letošní výprava na Liparské ostrovy byla opravdu zdařilá. A protože vše slovy vypsat ani nelze, chtěl bych se podělit o pár okamžiků ze života středoevropského svátečního jachtaře. Posádka byla perfektní, a proto ji na snímcích raději neuvidíte. Takové skvělé námořníky by čekalo určitě tisíce obdivných dopisů, a to jim nemohu udělat.

Výchozí místo, jihoitalské Vibo. Takhle nějak vypadá kajuta připravená na přípitek před vyplutím.

Toto je kocábka, které svěříme své životy v příštích sedmi dnech. Vyrážíme.

Po sedmi hodinách plavby. Před námi se z moře tyčí sopka Stromboli, více jak 900 m výšky přímo od hladiny.

Večerní pohoda na kotvišti.

Ranní východ slunce z kotvící lodě - kýč, ale hezký. 

Plujeme dále - Stromboli v jiném světle.

Na ostrově Vulkano to bylo cítit pekelnou sírou.

Lidé se tu ráchají v sopečném bahně.

A v přístavu je docela frmol, vlny od motorových lodí s námi pěkně házely.

Ze sopky vyvěrají sirné plyny.

Pohled do kráteru nás utvrzuje v poznatku, že sopka je občas stále činná.

Panoráma Liparských ostrovů z vrcholu Vulkana.

Prodej čerstvých ryb na nábřeží. Tuňák byl opravdu výborný.

Klášter v Tindari na Sicílii se nachází na hodně vysoké hoře přímo nad mořem.

Šli jsme k němu v pravé poledne a uprostřed cesty jsem se cítil asi jako tento prastarý olivovník.

U kláštera se nacházejí také vykopávky antického města s úchvatným výhledem na moře.

Klášter za námi, na horizontu Etna, dole dálnice a jedna z těch malých lodiček je naše kotvící jachta.

S porouchaným motorem jsme skončili potupně na laně za motorákem, který nás vleče do přístavu na opravu.

Vše dobře dopadlo a další den večer už kotvíme opět na Vulkanu, kde zapadající slunce pozlacuje boky okolo stojících lodí.

Pohled na vrchol sopky z palubního kokpitu (se sklenkou vína v ruce).

Ostrov Lipari. Úcivě obeplouváme poněkud větší kolegyni, tady jezdí trochu jiná třída.  

Pohled na pevnost města Lipari, správního centra ostrovů.

Typický obrázek z ulic středomořského městečka.

Opět marína ve Vibu. Už se blížíme definitivně zpět na pevninu.

V ulicích Neapole byl ukrutný nepořádek. Ti trhovci po sobě nejspíše vůbec neuklízejí.

Fresky a další artefakty z Pompejí jsou však v neapolském muzeu přímo omračující.

Neapolské kostely vypadají zvenčí poněkud ošuntěle.

Avšak uvnitř skrývají neuvěřitelnou krásu.

Definitivní zakončení jsme udělali na Santa Lucia. Večeře za soumraku byla poslední tečkou za nádhernou plavbou. Pokud vše půjde dobře, snad zase za rok někde jinde. Pro mne jako suchozemce, který o lodích celé dětství jen četl a díky naší "specifické" situaci ani nevěřil, že se někdy na moře podívá, je pohled přes lodní příď stále drogou.