Česká olympijská katastrofa? Zvykejme si!

Stačilo pár dnů olympijského medailového půstu, porážek několika známých českých sportovců, a národ propadá trudnomyslnosti. Blogy a internetové diskuse volají po hlavách nebo alespoň peněženkách neúspěšných reprezentantů (ať si ten výlet zaplatí!) a přetékají lkaním nad úvodním holínkovým pošpiněním národní cti.

Pro útěchu, podívejme se na to statisticky. Při nějakých 6 miliardách obyvatel této planety a zhruba 300 sadách olympijských medailí připadá na 10 mil lidí 1,5 medaile (průměrně stříbrné). Naši sportovci dosáhli tedy během několika úvodních dnů se dvěma stříbrnými medailemi již nadprůměrného výsledku! A to máme minimálně další stříbrnou z tenisu v kapse a určitě nám ještě nějaký ten kov snad cinkne!

Rovněž v úvodním defilé pochodovaly více jak 2 stovky zemí v roztodivných krojích či značkových oblecích. O kom se ale mluví? O českých holínkách! A to je v dnešní mediální době přece úspěch k nezaplacení! Mimochodem ta odezva není vůbec negativní. Pročež bratři a sestry nefňukejme! Jsme příslušníky olympijsky nadprůměrně úspěšného národa, který hry absolvoval se ctí!

Teď ale vážně. V jedné diskusi jsem zaznamenal názor, že už kdejací lidojedi (a dokonce i Slováci) mají více medailí, než my. Ono je to možná pravda, ale proč ne? Svět se totiž, vážení spoluobčané, mění! Oni synkové a dcerky kdejakého lidojeda totiž dnes klidně studují univerzitu v USA, kde mají možnost provozovat sport na špičkové světové úrovni. Řada zemí si prostě úspěšné sportovce klidně i kupuje (Arabové africké běžce), řada zemí zbohatla tak, že už se nehoní jen za rekordní sklizní rýže, ale prohání se po sportovištích všeho druhu. Zkrátka a dobře, svět se vyrovnává a poměry sil se přerozdělují.

Jaksi jsme se smířili s tím, že už každá druhá motorka na světě není české provenience. Zcela klidně akceptujeme fakt, že počítače jsme se nikdy (na rozdíl od takových Indů) ani pořádně vyrábět nenaučili. Proč nás tedy tak vytáčí, že lidojedi mají medailí více? Tak trochu nám padá další z mýtů o naší české národní výjimečnosti, ale to je přece naprosto logické! Dvě třetiny světa dnes rostou tempem 10% ročně (už nějakých 20 let). Naše ekonomika se potácí kolem kladné nuly, která bude letos nejspíše zápornou. Opravdu je nějaký důvod, proč bychom měli donekonečna pobírat ve sportu více, než nám podle naší práce přísluší?

Skutečně naše sportovce obdivuji. Nikdo z nich, myslím, nejel do Londýna prohrát a všichni se prali, jak jen uměli. Někteří dokonce bojovali nad své dosavadní hranice a limity. Většina z nich ale byla bita a na mety nejvyšší nedosáhla. Budiž jim však vzdána čest. Kultura a sport jsou odrazem celkové síly národa, ekonomické i duševní aktivity jeho příslušníků. Buďme tedy rádi, že naše výsledky jsou zatím nadprůměrné. V jejich zásadní zlepšování však upřímně řečeno zas tak moc v budoucích letech nedoufejme.