Arbitráž – platí u nás dvojí právo?

Chcete vydělat snadno velké peníze? Založte firmu na Guernsey, ta pak založí pobočku na Kypru, ta zase firmu v Česku a ta si požádá nějaký náš státní úřad o jakési povolení či nějaké stanovisko k čemusi. Náš úřad samozřejmě nedodrží lhůtu, případně to celé poplete nebo dokonce vydá stanovisko v rozporu se zákonem, a máte vyhráno.

Následuje totiž arbitráž, ve které popíšete, jak by vaše firma výborně prosperovala, napočítáte ušlé tržby za pár desítek let, to celé vynásobíte deseti, přičtete náklady na právníky, několik set transoceánských letenek a budete čekat. Za nějakých deset let vám pak přisoudí arbitři odškodnění v řádu několika miliard. Poté už si jen vyhlédnete hezký bungalov v zátoce nějakého karibského ostrůvku ……

Tak nějak to chodí, pokud v tom chodit umíte. Pokud jste ovšem pouhým českým podnikatelem nebo investorem, ráje v Karibiku se jen tak nedočkáte. Na úřední stanovisko čekáte měsíce, odběratelé neplatí a smějí se vám do očí, soudy nesoudí, berňák vás kontroluje nejlépe každé čtvrtletí, sociálka, úřad práce, cizinecká policie, živnostenský úřad, hygiena, bezpečnost práce …… jsou u vás pečení vaření. Daně platíte jako mourovatý a když náhodou zavoláte policii, že vám něco ukradli, dozvíte se, že si to máte najít, a pak jim to přijít nahlásit. Nějaká ochrana investic? Naopak, investici si nesmíte chránit ani sám! Kdyby vám náhodou ujely nervy a na případného zloděje vašeho majetku byste snad použil zbraň, jdete okamžitě sedět a nepomůže vám ani svěcená voda.

Že to nějak připomíná dvojí metr? Ale on to dvojí metr je! Naše soudy totiž soudí podle českého práva a českým tempem, zatímco arbitři podle obecné spravedlnosti. Jak se zdá, mezi těmito dvěma systémy je tak velký rozdíl, že to připomíná téměř protipóly. Otázka je, zda tento stav není dokonce vůči českým subjektům diskriminační a nestálo by za to napadnout jej u Ústavního soudu. Ale teď bez legrace.

Doložky o ochraně investic a arbitrážích byly masově uzavírány v devadesátých letech v nadšení a snaze přilákat k nám investory. Že se do těchto smluv dostaly mnohdy nesmyslná ustanovení jednoznačně nevýhodná pro český stát, je evidentní. Evidentní je také, že naše státní správa se v současnosti absolutně neorientuje v právní změti jí vyprodukované, takže právně perfektní úřední stanovisko v praxi neexistuje. Vše lze v podstatě donekonečna napadat a mařit, takže bez porušení zákona dnes v praxi nepostavíte ani kadibudku.  Cesta z tohoto stavu existuje dvojí.

Jednak okamžitě nevýhodné smlouvy začít vypovídat a na arbitrážní doložky nepřistupovat. Je to sice zbabělé, ale praktické a nutné. Druhou cestou by bylo zjednodušení českého práva, zefektivnění výkonu státní správy a tudíž zabezpečení stejného standardu pro všechny subjekty v Česku podnikající. Tato cesta je určitě ideální, ale přiznejme si, že nereálná. Každá protibyrokratická iniciativa skončila vždy nakonec dalšími vyhláškami, komisemi a opatřeními. Doufejme proto, že vláda začne co nejdříve alespoň s cestou první.