V souvislosti s blížícími se volbami do Evropského parlamentu hledají strany chytlavá témata. Ta skutečně závažná jsou složitá a mnoho lidí jim nerozumí, proto nás tedy straší zrušením farmářských trhů, ničivými důsledky letního času či ztrátou národní suverenity díky zániku naší měny – koruny české. V diskusi kolem měny zaznívá celá řada nesmyslů, které zůstávají nepovšimnuty a mnohdy jsou následně slepě papouškovány. Není tedy na škodu se nad pár „pravdami“ zamyslet.
Koruna se prý ve své staleté tradici osvědčila a není to třeba měnit. Pokud bereme korunu jako české a československé platidlo, její historie zdaleka nepřesáhla 100 let a za tuto dobu prošla minimálně čtyřmi měnovými reformami, z toho jednou rovnající se jejímu totálnímu krachu a de facto státnímu bankrotu. Ve srovnání s dolarem, který funguje více než 200 let bez zásadní korekce, opravdu dost nevalný výsledek, který rčení o stabilní národní měně vůbec nepodporuje.
Důležité je prý mít vlastní měnu, protože při velkém zadlužení se díky devalvaci dluhy daleko lépe splácejí. Tady je pravdou pravý opak. Při devalvaci se hodnota měny snižuje, tudíž na zadlužení v cizí měně je třeba produkovat daleko více měny domácí. Dluh státu se v lokální měně tedy devalvací podstatně zvyšuje. Tento názor vznikl zřejmě zkratkou z další poučky, že po devalvací je domácí zboží v zahraničí levnější (za stejné koruny lze účtovat méně eur), tudíž se více vyváží. Jenže k tomu, aby se i lépe splácel dluh, by bylo třeba vyvézt i více zboží, než odpovídá stávajícímu vývozu plus hodnotě ztracené devalvací. To v praxi zdaleka automaticky nefunguje.
A jsme u podstaty věci – domácí měna je dobrá jedině k měnovým manipulacím. Manipulace ve směru ke zhodnocení měny, revalvaci, je administrativně nemožná, pokud nechcete zemi oplotit a zavést devizy na příděl. Trvalé nadhodnocení vede k ráji typu socialistických zemí, dnes KLDR. Ano, existuje výjimka v ekonomice Číny, ale to je čtvrtina světové populace, která žije ve svém autonomním světě. U malého státu dlouhodobě nemožné. Manipulace směrem dolů působí teoreticky na stimulaci ekonomiky směrem k vyšší produkci, protože zboží vyráběné za znehodnocenou měnu je levnější a lépe se prodává. To ovšem platí v ideálním modelu ekonomiky vyrábějící celou škálu produktů, které mohou volně substituovat zahraniční zboží, což ovšem česká ekonomika vůbec není. Určité druhy zboží jsou u nás kompletně dováženy (spotřební elektronika, ropa, plyn), jiné zase z naprosté většiny vyváženy. Bude-li kurz koruny nižší, přestanou lidé kupovat ledničky a místo toho nakoupí auta? Asi ne, takže devalvace v takovéto ekonomice způsobí pouze rozhození stávajících cenových relací, ale domácí produkci vůbec stimulovat nemusí. Nehledě na to, že zahraniční odběratelé nejsou hloupí, o devalvaci měny vědí, takže si jich řada okamžitě řekne o cenovou slevu. Efekt je tedy i pro exportéry mnohdy nulový – a řada těch českých to na vlastní kůži nyní právě zažívá.
Jeden velmi zásadní negativní dopad devalvace zatím na veřejnosti moc nezazněl. Devalvace působí velmi negativně i na zahraniční investice. Zdálo by se, že za levnou českou korunu je pro cizince u nás investovat ideální. Jenže investor přemýšlí dlouhodobě. Investor, který postavil v česku fabriku například před pěti lety, má nyní investici devalvací znehodnocenou. V jeho účetnictví vedeném v eurech rázem ztratila část své hodnoty a musí ji přecenit dolů. Rovněž dividenda, kterou dostane po přepočtu z korunového zisku, bude nyní nižší. K tomu, aby si zajistil stejný výnos z investované částky, bude muset produkci své továrny v Česku zdražit. Proto také ceny škodovek po devalvaci šly okamžitě nahoru. Takže shrnuto – devalvace ekonomikou pouze zatřese (pozitivně i negativně), ale sama o sobě nic státu ani lidem nepřináší. A co na to investor? Pohrne se do země, kde se jakási kuriózní měna může hýbat sem a tam z rozmaru několika lidí a nestabilního politického prostředí?
Pro ekonomiku, jak je z výše uvedených příkladů patrné, je nejvýhodnější vždy měnová stabilita. Pro ekonomiku státu, jehož 80% produkce směřuje do hospodářského prostoru 20x většího, než on sám, a s jednotnou měnou, je nejideálnější řešení mít domácí měnu pevně vůči té zahraniční fixovanou. Otázka pak je, jestli má vůbec smysl mít měnu vlastní.
