2 000 mil Mexikem za zříceninami Mayů

Inspirován knihami o tajemných Mayích, které jsem hltal v dětství, rozhodl jsem se podniknout pouť po jejich památkách. A tak jsem v červenci strávil více jak dva týdny cestami po mexickém Yucatanu od jednoho archeologického naleziště k druhému. Jednalo se opravdu o úchvatný zážitek, který mohu zájemcům jen vřele doporučit.

Cesta do Cancúnu tak úžasná sama o sobě nebyla. Vzhledem k mimosezóně (létu) tam přímé lety z Prahy neexistují. Spojení přes Frankfurt se díky zpožděným odletům Condoru (nízkonákladovka Lufthansy) protáhlo na celkových 24 hodin, což je dost vyčerpávající. Nebývale chaotické odbavení Lufthansy v Praze a navezení cestujících po tříhodinovém zpoždění na letištní plochu ve Frankfurtu, kde dále čekali 30 min na nástup do letadla (aby se dodržel limit 3 hodin pro zpoždění, po kterém se platí cestujícím náhrada) patří k těm ošklivějším zážitkům, které bohužel dokládají upadající úroveň jindy perfektního německého servisu.

V Cancúnu se dá celkem levně pořídit relaxační pobyt v hotelu all inclusive, pokud tak učiníte předem přes internet nebo německé cestovky. Já si zde alespoň dobíjel po vyčerpávajícím pracovním vypětí před dovolenou pět dnů baterie za cca 45 EUR na hlavu, což se mi vzhledem k úrovni servisu a kvalitě popíjených koktejlů zdálo celkem přiměřené.

Jiný šálek kávy je mexická půjčovna automobilů. Poněkud otlučený vůz o třídu nižší než objednané kategorie, špinavé potahy a nutnost podepsat dva bianco šeky ke kartě plus blokovat cca ekvivalent 20 tis. Kč na karetním účtu, to vše při předem zaplacené službě, tak to je mexické Alamo (jinak americký řetězec). Já to riskl a nakonec jsem vše odjezdil. Jeden německý zákazník ale na to nervy neměl a z půjčovny znechuceně odešel.

Kvalita silnic je naopak zase příjemným překvapením. Provoz je vzhledem k nízké dostupnosti osobního automobilu pro průměrného Mexičana řídký, povrch upravený srovnatelně s ČR a cesty přímé a široké. Rychlost 120 – 140 km žádný problém. Tedy až na vesnice a městečka. V každé osadě je totiž systém celkem brutálních retardérů, které vás okamžitě zbrzdí na dvacetikilometrovou rychlost nebo utlučou o strop auta. Když jsem si představil, že s tím mým autíčkem někdo nalétal přes tyto překážky už 80 tis. km, celou cestu jsem trnul, kdy mi upadne náprava. Ve vnitrozemí člověka poněkud znejistí checkpointy, kde po zuby ozbrojení vojáci kontrolují provoz (Mexičany, na mne vždy jen mávli), ale jinak jsem pocit nebezpečí neměl. Občas jsou cesty také hůře značeny a na návsi není zřejmé, která z pěti možností, je ta pravá, ale po výslechu 2-3 domorodců jsem vždy správný směr nakonec našel.

Nabídka ubytování všech úrovní je poměrně slušná a ve větších městech po cca 200 km lze nalézt i hotely vyšších standardů a bezpečně (z hlediska kvality podávaných pokrmů) působící restaurace. Existují zde obchody všech kategorií od malých nonstop krámků až po velké americké hypermarkety. Základní potraviny a plechovky s chlazeným pivem koupíte ale všude bez problémů. Já si vyvinul specifický pitný režim – ráno jsem dal šest vychlazených plechovek do báglu v kufru auta. Při příjezdu k nějaké pamětihodnosti jsem jednu až dvě vypil, což ze mne za ty 2 hodiny prohlídky vyprchalo, pivo vydrželo vlažné až do večera a já celkem svěží také.

K navštíveným místům uvádím popisky u fotografií. Nejzajímavější z archeologických areálů jsou ale ty osamocené v džungli u guatemalské hranice. Sem neprobíhá masová navážka turistů, a tak v takovém Kohunlichu nebo Calakmulu můžete bloudit osamoceně džunglí a cítit se jako Indiana Jones. Zde nejsou areály ani tak vyčištěné od stromů, jako v Uxmalu nebo Chichen Itza, takže pocit autenticity je vysoký. Když vám k tomu nad hlavami poskakují stáda opic a z křoví vykukují divocí krocani, připadáte si opravdu jako v ráji. Z komplexů blíže turistickým centrům je šokující Ek Balam s originálně zachovalými štukami na hrobce mayského velmože. Byl zpřístupněn teprve nedávno, a tak se o něm v průvodcích moc nepíše, uvidíte zde ale opravdu unikátní věci. Z měst je zajímavé Campeche nebo Valladolid, které mají vysoce španělskou atmosféru. Něco podobného v těchto končinách člověk moc nečeká. Mexiko má ale také spoustu přírodních krás. Koupání v cenote (jeskynní proláklina naplněná vodou) je opravdu fantastickým zážitkem, zvláště pokud najdete nějakou odlehlou, kde se vám poštěstí být sám.

Mexičané jako lidé jsou asi také zajímaví, ale já neměl moc času navazovat kontakty. První dojem je, že cizinec je pro ně chodící peněženka. Peníze se z vás snaží tahat na každém kroku i ne zrovna čistými triky, jako vracením méně peněz na větší bankovky apod. Jedna přátelská nabídka služeb na mytí auta (wash) na parkovišti se změnila na nabídku na hlídání auta (watch), která po odmítnutí přešla v udivený dotaz: „A vy si myslíte, že nepotřebujete hlídat auto?“ Stále si myslím, že to třeba nebylo, ale raději jsem dal dotyčnému v přepočtu dvacku, abych se náhodou nesetkal s vypuštěnými pneumatikami.

Rovněž cena služeb se mi zdála za nabízenou kvalitu v některých místech docela vysoká, ale dalo se to vydržet. Nakonec ty zážitky za to stály. Pokud tedy milujete romantiku chrámů ztracených v džungli, neproniknutelných porostů a tajemných zvuků – vzhůru do Mexika!

Cancun to jsou obrovské hotelové komplexy kolem pláží. Centrum samotného města působí dost chaoticky - dráty, sloupy, betonové chodníky pochybné kvality, louže. Za pár dní si ale zvyknete a vidíte jen to hezké.

Mezi hotely se nacházejí nákupní a zábavní střediska americké provenience. Občas si připadáte jako v Las Vegas.

Zříceniny v Tulumu jsou na břehu moře, což jim dává zvláštní atmosféru. Zažil jsem tu vydatný liják, voda byla úplně všude.

Coba - archeologický komplex nedaleko Tulumu. Mezi zříceninami vedou stezky vysekané v džungli. Nejvíce na mne zapůsobilo poměrně zachované hřiště na míčové hry.

Vnitřní malby se moc nedochovaly. Tato v muzeu v Chetumalu je opravdu působivá. Zajímavé je, že postavy vypadají celkem dobře živené. Vládnoucí třída si zřejmě jako všude potrpěla na dobré jídlo.

Džungle je naprosto neproniknutelná. Pokud jste viděli film Apocalypto, ve kterém Mayové džunglí zběsile utíkají, moc tomu nebudete věřit.

Kohunlich je stranou u guatemalské hranice. Může se vám poštěstit, že zde budete úplně sami. Jedinečný je zejména pyramidou se štukovými maskami.

Takto vypadají domečky na venkově.

Calakmul je úplně ztracený v džungli. Nejbližší obydlená osada je vzdálena 60 km. Ruiny jsou hojně porostlé vegetací. Musíte si dát ale pozor, abyste se zde neztratili. Návštěvníků celkem 3 skupinky, rozloha několik km čtverečních a u vchodu pouze dva strážci.

Nacházejí se zde divocí krocani.

A takto armáda mravenců sklízí šťavnaté listy z určitých stromů. Průvod mravenců tvořil desítky metrů a množství transportovaných listů bylo značné.

Stáda opic nebylo lehké vyfotit. Pohybovaly se vysoko v korunách a dost rychle. Toto je snímek, který se mi povedl nejvíce.

Typický mexický motel střední kategorie a autíčko, kterým jsem se po Yucatanu pohyboval.

Palenque - jedno z nejznámějších nalezišť. Stovky turistů se zde ale celkem na jeho obrovské ploše rozptýlí.

Kaskády na řece protékající Palenque.

Tropická vegetace je prostě úžasná.

Motýlek v Palenque. I když to bylo ve městě, džungle neustále lidské stavby atakuje.

Hromadná doprava na mexický způsob. Na korbě náklaďáků se zde jezdí naprosto běžně. Do práce i na rodinné výlety.

Autobusová doprava je poměrně hustá a na nových úsecích cest se budují velkorysé přechody, i když při frekvenci 2 auta za minutu na ně samozřejmě lezou jen děti ze zábavy.

Vesnícká scénka. V obydlích u cesty se snaží něco prodávat, řidiči parkují náklaďáky u svých domků, domácí zvířata se volně procházejí a mezi tím pobíhají děti.

Edzna s velkolepými palácovými stavbami.

Campeche působí hodně španělsky. Jeho opevnění je památkou UNESCO, i když je bez skurpulí hyzdí podobné obludnosti. Neměl bych tedy obavu, že kvůli našim přiťáplým mrakodrapům 10 km od hradu Praha o titul UNESCO přijde.

Čilý ruch na náměstí.

Uličky s fantastickými domečky.

Kostel poněkud indiánského střihu.

Muzeum v pevnosti na kraji Campeche skrývá zajímavé Mayské artefakty.

Retardéry - topes. Tento je z těch menších. Objevují  se opravdu hojně a přejet se pohodlně prostě nedají.

Mexičané si potrpí i na posmrtnou okázalost.

Typický dopravní prostředek mexického venkova. Na plošině můžete transportovat různé náklady, ale i rodinu na nedělní výlet. Naprosto ekologické.

Labna - jeden z řetězce úchvatných archologických komplexů poblíž Meridy.

Sayil - paláce připomínající klasický řecký styl. Stejná inspirace na různých koncích světa.

Kabah - ohromující ruiny rozlehlých paláců. Tento detail má být unikátem - Mayové většinou dělali reliefy, sochy lidí se nedochovaly. Toto má být nejplastičtější zobrazení lidské postavy v mayském umění. Na jedné z následujících fotografií však uvidíte, že se dochovaly postavy plně třírozměrné. Nejsou však z kamene, ale ze štuku.

Uxmal - jedno z těch profláknutějších míst. Zde již potkáte stovky turistů a stavby vypadají jako silně rekonstruované.

Čilý ruch v kavárnách Meridy.

Relief na jednom z domů na náměstí "nenásilně" ukazuje pohled Španělů na domorodé obyvatelstvo. Dnes se krkolomně tvrdí, že ty hlavy, na kterých dobyvatelé stojí, nemají být Indiáni, ale Indiáni si to tak vykládali.

Paláce v Meridě mají místy atmosféru italských Benátek.

Tato rostlinka se u nás prodává jako exotický doplněk, zde vesele cizopasí na mnoha stromech.

Mayapán - menší, ale historicky cenný a velmi zajímavý archeologký komplex.

Některé ruiny byly těmito zvířátky doslova prolezlé. Museli jste dávat pozor, abyste na nějakého mnohdy téměř metrového ještěra nešlápli.

Pohled od jeskynního jezera - cenote stropem vzhůru.

Vesnická momentka.

Katedrála ve Valladolidu. Spojení kostel a palmy na nás působí stále dost exoticky.

Fresky na radnici tamtéž. Takto vidí příchod Španělů současní mexičtí umělci.

Klášterní komplex na kraji města.

Pyramida v Chichen Itza. Sem navážejí autobusy tisíce turistů z přímořských letovisek odkud je to cca 200 km. Komplex je rozsáhlý, rekonstruovaný (řekl bych místy dostavěný) a nelze jej prostě vynechat.  

Množství stavebních detailů, které zde můžete studovat, se blíží nekonečnu.

Mayas - potomci Mayů. Děti jsou milé a i když loudí penízky, jsou ochotné za to zazpívat nebo předvést malou scénku.

Množství zdobných detailů je nepřeberné.

Známá observatoř v pozadí.

A všudypřítomní prodejci. V Chichen Itza je jich bezkokurenčně nejvíce. Poptávka holt generuje nabídku.

Kukuřičné pole. Vzhledem k množství kamene a zbytků kmenů musí být obděláváno evidentně pouze ručně.

Zde již dříve avizované štukové sochy v Ek Balamu.

Na této pyramidě se zachovala hrobka s onou unikátní štukovou fasádou. Nikde jinde nic podobného neuvidíte.

Pohled do cenote. Ty liány jsou ve skutečnosti kořeny stromů natahující se za vodou. Ve vodě plavou ryby a mohou plavat i turisté. V této u Ek Balamu se vám může podařit ocitnout se zde naprosto sám.

Kýčovitý pohled na pláže Tulumu. Je to kýč, ale stojí za to jej vidět.

To rušné pláže v Playa del Carmen vypadají jinak. Hlídka samopalníků pendlujících sem tam s okolím divoce kontrastuje.

V této vesničce nedaleko Cancunu bych si dovedl představit relaxační týden. Klidné ulice, dostatek hotýlků, hospůdek a barů, ale ne tak narvaných jako jinde. Písčitá pláž, kde nikdo neřeší ani padající maják. Postavíme nový, no a co. Místo neprozradím.