Ramadánsko-rampadámská úvaha

„Postním měsícem je měsíc ramadán, v němž Korán byl seslán jako vedení správné pro lidi a jako vysvětlení tohoto vedení i jako spásné rozlišení.“ Právě zmíněný úryvek z překladu Koránu (český překlad se s arabským originálem významem shoduje v označení ramadánu za postní měsíc) je pro muslimy hlavním důkazem o povinnosti půstu. Někteří z nich zacházejíce ještě „trochu“ dále, vidí v „putování“ ramadánu dopředu (každý rok zhruba o 11 dní) cosi mystického se „skrytým významem od Něho“. Část z nich jdouce ještě „ještě trochu“ dále tlumočí uvedení slova ramadán v Koránu nutností aplikovat hidžru (název muslimského, měsíčního kalendáře) i v denním životě a opustit tak sluneční, gregoriánský (křesťanský) kalendář.

O povinnosti postit se v ramadánu (jeden z pilířů islámu) tato úvaha není. Pozastavil bych se rád nad těmi, již jdou „trochu“ a „ještě trochu“ dále. Nijak nehodlám popírat možný mystický výklad „skrytého Božího záměru“ v posouvání postního měsíce vpřed, ale logicky se zamysleme, pakliže by Bůh (jak muslimové věří) v Koránu určil lidem postit se třeba v srpnu-augustu, jak by tehdejší muslimské společenství určilo, kdy se postit, neznajíc jiného nežli měsíčního kalendáře? Není toto oním možným důvodem, proč Bůh označil ramadán (jeden z jim známých měsíců) jako postní?

Dále pak co se týče nutnosti používat měsíční (muslimský) kalendář i v denním životě na místo slunečního („křesťanského“). Mezi měsíci muslimského kalendáře se objevují dva, které nesou názvy „rabía alawal“, „rabía aláchar“, a slovo „rabía“ v arabštině znamená jaro. Názvy měsíců údajně pochází z předislámského období. Myslím, že je poněkud zvláštní, aby předislámští Arabové nazvali měsíc, jenž „putuje“ napříč ročními obdobími, jménem „jaro“. Dalším sporným bodem v teorii nutnosti aplikace hidžry na denní život jsou zimní a letní (v Koránu zmiňované) karavany do Jemenu a Sýrie, neboť hidžra majíc „neustále se přesouvající“ měsíce, nemůže přesně vymezit jejich příslušnost k ročním obdobím. Proto verš o zimních a letních karavanách (súra Qurajšovci 106:2) může být považován za protiargument stejné právní hodnoty ;). Další logický protiargument je případné použití hidžry pro zemědělství, výsledky její aplikace by byly naprosto kontraproduktivní.

Podle islámu je Bůh neomylný, bezchybný, vševědoucí, milosrdný atd., ve světle Jeho vlastností (zejména těch mnou uvedených) spolu s výše zmíněnými premisami vidím jako zhola nemožné, aby nám On nařídil používání hidžry v denním životě.

Pokaždé, když přijde ramadán a já začnu svůj půst, všimne si toho hlavně mé nejbližší okolí. Můj tatínek a švagr (oba jsou ateisté, jakož i skoro celý zbytek rodiny) tehdy komentují mé neúčastnění se denních jídel slovy: „Ty už máš zase ten rampadám?“ Jejich originální počeštěnou verzi slova ramadán nijak nepovažuji za útok či hanobení islámu, natož za šíření náboženské nenávisti :). Ono, ruku na srdce, cožpak jsou Češi (a já jsem jedním z nich) schopni mluvit o čemkoliv vážném naprosto vážně? Typický Čech si přeci dělá legraci (švejkuje) téměř za každých okolností, jen u věcí jemu „svatých“ dodržuje jisté hranice… ale je třeba mít na paměti, že každý z nás má tyto hranice jinde. Úzkoprsost a upjatost vůči chování jiných (nejen z muslimské strany) určitě není receptem na vzájemné soužití. Ale i tolerance (také nejen z muslimské strany) má své hranice.

Ramadánsko-rampadámská úvaha v žádném případě neměla za účel znevážení, popření nebo zesměšnění postního měsíce ramadánu (i pro mě je ramadán měsícem půstu). A pokud někdo po přečtení tohoto textu získal uvedené negativní pocity nebo jakýkoliv pocit křivdy, pak mu jen doporučuji opětovné přečtení předchozího odstavce. Ať už tak či tak, přeji všem požehnaný ramadán a Bohem přijatý půst.