Žádná žena není majetkem žádného muže

Není jeho ozdobou, ani zlatou sponou na klopě, natož jeho služkou či hospodyní, onucí ani děvečkou pro všechno, lehkou holkou pro chvíle, kdy má pán chuť. Nic z toho, co jsem napsal, ani nic dalšího, co si někteří muži myslí a o čem jsou skálopevně přesvědčení, žena mužovi není a být ani nemůže...

Poslední kapkou, která přeplnila pohár mojí tolerance vůči některým mužům, byl nevšední (a přitom celkem běžný) zážitek z posezení v jedné pražské pizzerii, kam jsem zašel před nedávnem s dětmi na večeři. A tak jsem se na protest proti takovým mužům rozhodl napsat alespoň tento článek. Naproti našemu stolu seděla skupinka mladých lidí, zjevně pracovních kolegů. Vzhledem k tomu, že jejich dialogy probíhaly dost hlasitě, nedalo se neslyšet úryvky či dokonce celé pasáže rozhovorů. Moje děti si hrály v dětském koutku a já u sklenky svého oblíbeného Jacka Danielse vyslechl povětšinou běžné fráze na rozličná pracovní a osobní témata...

Kromě hlasitosti mluvy, které se všimla i moje dcera a nebylo jí to příjemné, nebylo na skupince nic zajímavého. Až do okamžiku, než jeden ze dvou mladých mužů prohlásil, že jeho „řidička“ už jede a za chvíli tam bude. Za pár minut skutečně dorazila mladá tmavovlasá dívka. Muž, který ji předtím označil za řidičku, jí pokynul směrem k místu po jeho pravici. Dívka poslušně usedla, v tichosti sundala kabát a pozorovala pro ni zjevně neznámé lidi v jejich hlučné zábavě. Jednoho z přísedících napadlo alespoň se řidičce představit a tak následovalo kolem stolu všem dobře známé seznámení se jmény všech kolemsedících. Muž po levici nejevil zájem. Pak jednu z dívek napadlo, že by si mohla „řidička“ také něco objednat, nicméně ona s díky odmítla i sodovku a džus. Zaslechl jsem, jak říká, že nic jiného si vlastně ani dát nemůže, když řídí. Ostatní objednávali další a další rundy panáků, přičemž muž svojí řidičku naprosto ignoroval a věnoval se plně svým kolegům. Jakoby tam ani nebyla. K odchodu se neměl a dával k dobru další a další skvělé příběhy a evidentně se velmi dobře bavil. Narozdíl od dívky, která po jeho pravici seděla za totálního nezájmu celé skupiny ještě ve chvíli, kdy jsem s dětmi odcházel, což mohlo být tak zhruba hodinu od jejího příchodu.

Já pochopitelně nevím, jaký vztah je mezi mužem a jeho „řidičkou“, ovšem ať už je to jakkoliv, nelíbilo se mi, jak o té dívce (ne)mluvil ani jak se k ní dál (ne)choval. Ať už je ta mladá žena kýmkoliv v jeho životě, z mého pohledu by měla svůj vztahový status k tomuto muži velmi rychle ukončit (a jestli je jeho sestrou, o čemž však silně pochybuji, určitě by neměla pro svého bratra jezdit ve chvíli, kdy on se ještě ani zdaleka nechystá domů), protože podle mého přesvědčení je škoda ztrácet s takovým člověkem čas.

Rád bych tímto povzbudil všechny ženy, které sedí, stojí či klečí vedle svých mužů v časech dobrých i zlých, starají se o ně a snaží se pečovat různými službami pro své drahé protějšky o pěkný a trvalý vztah, zatímco „pánové tvorstva“ jim nevěnují naprosto žádnou pozornost, přehlížejí je a ignorují, nechovají se k nim slušně, hezky, mile, pozorně, laskavě a svým přátelům je představují jako jejich „řidičky“, aby v takových vztazích nezůstávaly. Muž-hulvát, muž-borec, muž-idol ani muž-tupec se v hodného, milého, pozorného a láskyplného muže nezmění, nebude-li sám chtít. A pro jakoukoliv holku je škoda trávit čas čekáním na tuto změnu. Je ztrátou času být po boku někoho, pro koho je žena pouhou řidičkou, onucí, služkou, děvečkou, kuchařkou a v tom lepším případě ozdobou jeho pravidelných večírků.