Není jeho ozdobou, ani zlatou sponou na klopě, natož jeho služkou či hospodyní, onucí ani děvečkou pro všechno, lehkou holkou pro chvíle, kdy má pán chuť. Nic z toho, co jsem napsal, ani nic dalšího, co si někteří muži myslí a o čem jsou skálopevně přesvědčení, žena mužovi není a být ani nemůže...
Poslední kapkou, která přeplnila pohár mojí tolerance vůči některým mužům, byl nevšední (a přitom celkem běžný) zážitek z posezení v jedné pražské pizzerii, kam jsem zašel před nedávnem s dětmi na večeři. A tak jsem se na protest proti takovým mužům rozhodl napsat alespoň tento článek. Naproti našemu stolu seděla skupinka mladých lidí, zjevně pracovních kolegů. Vzhledem k tomu, že jejich dialogy probíhaly dost hlasitě, nedalo se neslyšet úryvky či dokonce celé pasáže rozhovorů. Moje děti si hrály v dětském koutku a já u sklenky svého oblíbeného Jacka Danielse vyslechl povětšinou běžné fráze na rozličná pracovní a osobní témata...
Kromě hlasitosti mluvy, které se všimla i moje dcera a nebylo jí to příjemné, nebylo na skupince nic zajímavého. Až do okamžiku, než jeden ze dvou mladých mužů prohlásil, že jeho „řidička“ už jede a za chvíli tam bude. Za pár minut skutečně dorazila mladá tmavovlasá dívka. Muž, který ji předtím označil za řidičku, jí pokynul směrem k místu po jeho pravici. Dívka poslušně usedla, v tichosti sundala kabát a pozorovala pro ni zjevně neznámé lidi v jejich hlučné zábavě. Jednoho z přísedících napadlo alespoň se řidičce představit a tak následovalo kolem stolu všem dobře známé seznámení se jmény všech kolemsedících. Muž po levici nejevil zájem. Pak jednu z dívek napadlo, že by si mohla „řidička“ také něco objednat, nicméně ona s díky odmítla i sodovku a džus. Zaslechl jsem, jak říká, že nic jiného si vlastně ani dát nemůže, když řídí. Ostatní objednávali další a další rundy panáků, přičemž muž svojí řidičku naprosto ignoroval a věnoval se plně svým kolegům. Jakoby tam ani nebyla. K odchodu se neměl a dával k dobru další a další skvělé příběhy a evidentně se velmi dobře bavil. Narozdíl od dívky, která po jeho pravici seděla za totálního nezájmu celé skupiny ještě ve chvíli, kdy jsem s dětmi odcházel, což mohlo být tak zhruba hodinu od jejího příchodu.
Já pochopitelně nevím, jaký vztah je mezi mužem a jeho „řidičkou“, ovšem ať už je to jakkoliv, nelíbilo se mi, jak o té dívce (ne)mluvil ani jak se k ní dál (ne)choval. Ať už je ta mladá žena kýmkoliv v jeho životě, z mého pohledu by měla svůj vztahový status k tomuto muži velmi rychle ukončit (a jestli je jeho sestrou, o čemž však silně pochybuji, určitě by neměla pro svého bratra jezdit ve chvíli, kdy on se ještě ani zdaleka nechystá domů), protože podle mého přesvědčení je škoda ztrácet s takovým člověkem čas.
Rád bych tímto povzbudil všechny ženy, které sedí, stojí či klečí vedle svých mužů v časech dobrých i zlých, starají se o ně a snaží se pečovat různými službami pro své drahé protějšky o pěkný a trvalý vztah, zatímco „pánové tvorstva“ jim nevěnují naprosto žádnou pozornost, přehlížejí je a ignorují, nechovají se k nim slušně, hezky, mile, pozorně, laskavě a svým přátelům je představují jako jejich „řidičky“, aby v takových vztazích nezůstávaly. Muž-hulvát, muž-borec, muž-idol ani muž-tupec se v hodného, milého, pozorného a láskyplného muže nezmění, nebude-li sám chtít. A pro jakoukoliv holku je škoda trávit čas čekáním na tuto změnu. Je ztrátou času být po boku někoho, pro koho je žena pouhou řidičkou, onucí, služkou, děvečkou, kuchařkou a v tom lepším případě ozdobou jeho pravidelných večírků.
