Tisíce otázek bez odpovědi aneb Pravda vítězí?

Znáte to. Něco vás zajímá, chcete se zeptat, ale třeba nevíte koho. Nebo víte koho, ale nevíte, jak to udělat, aby se to toho druhého nedotklo. Nebo se bojíte, co byste se mohli dozvědět. Přesto máme všichni ohromnou touhu věcem a souvislostech rozumět a tak nás napadá velké množství otázek, na které si naše nitro žádá odpovědi. Když je z nějakého důvodu nemáme k dispozici, vnáší to do našeho srdce smutek…

Tisíce otázek bez odpovědi. Věci, kterým byste chtěli rozumět, ale nejde to, protože neznáte fakta. Skutečnosti, které do sebe nezapadají a vy bytostně cítíte, že něco schází. A když už se odhodláte a zeptáte, nemáte nikdy jistotu, že jste se dozvěděli pravdu a že vám bylo řečeno vše. Sami pak záhy poznáte, jak to doopravdy je – jelikož pokud tomu tak není a vy jste se vše nedozvěděli, tak obraz, který se snažíte sestavit, není celý nebo nedrží pohromadě. Celé se to tak nějak pořád rozpadá. Jste zmatení a kladete si otázku, zdali se máte ptát znovu nebo se raději spokojit s neúplným obrazem...

V populární a v mnohém velmi inspirativní knize Čtyři dohody se píše, že každý člověk má přirozenou touhu klást otázky a rozumět věcem, které se v jeho životě odehrávají. Naše touha po chápaní a vědění nás vede ještě dál, takže chceme rozumět například také tomu, co se děje na druhém konci planety. Povětšinou se ale soustředíme na pochopení toho, co nás bezprostředně obklopuje. Tedy především na mezilidské vztahy, které jsou pro nás důležité. V knize 4dohody se píše také o tom, že máme právo se ptát, klást rozmanité otázky a očekávat odpovědi. Na druhou stranu je tam také psáno, že záleží pouze na vůli dotázaného, zdali nám odpoví, co nám řekne, a jestli jím vyslovená odpověď bude kompletní a pravdivá. To už jde zcela mimo nás a nemůžeme to příliš ovlivnit.

Tedy jinými slovy můžete se ptát, na co chcete, a lidé, kterých se ptáte, vám odpoví tehdy, v takové míře a přesně tak, jak budou sami chtít. S tím se nedá nic dělat. Plyne z toho nepříjemný fakt, se kterým se musíme smířit. Nikdy nebudeme vědět všechno o všem, co nás zajímá a u čeho jsme fyzicky nebyli přítomni, mnoho věcí nám zůstane skryto a mnoho obrazů, které si vytvoříme na základě nepravdivých či neúplných odpovědí, nebude odpovídat realitě. Je těžké s tím žít, ačkoliv je to nezbytné, neboť to je realita našich dnů. Realita, která vyplývá ze skutečnosti, že se mnoho lidí bojí žít a mluvit jenom pravdu. Často ze studu za vlastní činy, často ze strachu před následky odhalených vlastních činů, často z pouhé pohodlnosti – lhát se zdá mnohdy jako snazší a jednodušší cesta.

Pravdou je, že by tomu tak být nemuselo. To by ovšem musel ve společnosti a v životě každého člověka, který v pravdě nežije, zavládnout „Wind of Change“. Museli bychom se všichni svobodně a dobrovolně jednou provždy přiklonit k Pravdě ve svém jednání, chování a odpovědích na položené otázky. Zároveň bychom se však nikdy nesměli přestat ptát na všechno, co nás zajímá a co chceme vědět. Právě kniha Čtyři dohody k tomuto obojímu nabádá. Jedna z dohod se jmenuje „Nehřešte slovem“, což v podstatě znamená „říkejte vždy a za každých okolností pravdu“. A k tomu se nezapomínejte vždy a bez okolků na cokoliv ptát, abyste netápali a jednoduše věděli, jak věci byly či jsou. Naprosto není nutné se cokoliv domnívat a vytvářet si vzdušné zámky, ve kterých se stejně nedá žít. Vždyť každý ve svém srdci přirozeně touží po pravdě ve vlastním životě. Tak se té Pravdy, prosím, tak snadno nevzdávejme a bojujme za ni bez přestání, nejlépe vlastním příkladem!

Pěkný den. JK