Kolik lidí by odmítlo milion korun?

Obzvláště někteří politici vypadají v určitých momentech, jakoby neuměli do pěti počítat. Pravdou ovšem zůstává, že počty jim jdou dobře minimálně do milionu. To nám ukázali někteří zástupci politických stran v případě fiktivní nabídky štědře zaplaceného ovlivnění loterijního zákona. Na druhou stranu je podle mého názoru vhodné položit si otázku, kolik je v naší společnosti lidí, kteří by nabízený milion korun odmítli?

Zdroj: iDNES.cz, Photo: Profimedia.cz

Kdybychom opravdu pečlivě hledali, našli bychom bezúhonné a neúplatné lidi, kteří zároveň disponují vlivem a mocí ovlivnit zákony a navrhovat jejich novely? A kolik takových by asi bylo například mezi současnými 200 poslanci naší sněmovny? Ruku na srdce, kdo z nás by odmítl milion korun a nad takovou nabídkou by se ani nezamyslel? Našlo by se aspoň deset spravedlivých?

Výhodou obyčejného člověka je to, že nemá žádný vliv a nikdo mu úplatek milion korun jen tak nenabídne. A většina lidí si ani neumí představit, jaké by to bylo disponovat takovou sumou v hotovosti, protože prostě žije ten typický život od výplaty k výplatě, splácí nějaké ty spotřebitelské úvěry a má radost, když si dopřeje tu a tam dobré víno a k tomu kvalitní sýr. Díky Bohu za ty dary...

Ale zpět k pánům poslancům a lidem činným v politických stranách. Faktem je, že za poslední roky se politika v naší zemi přeměnila v páchnoucí žumpu plnou korupce, utajených setkání a vlivu nažehlených lobbistů, kteří využívají svých záhadných kontaktů k prosazování cílů úzkých „zájmových skupin či movitých jednotlivců". Důsledkem těchto obchodů dohodnutých za zavřenými dveřmi je fakt, že se z mnoha současných i nedávno minulých politiků stali ve velmi krátkém čase opravdu bohatí lidé. Nic naplat, že jejich rychle nabytý majetek poněkud zapáchá čímsi nečistým a nekorektním. Policie přesto mlčí a nekoná v zájmu občanů této země, a tak si každý z nás může myslet prakticky co chce. Všeobecně známé, nevyřešené či odložené kauzy jistě netřeba připomínat...

Patrně nejeden politik, ale i státní úředník, již ve svém životě stál před rozhodnutím, zda-li přijmout úplatek či nabízený „sponzorský dar". Nikdy se nedozvíme, jak se každý z nich rozhodl, do jejich svědomí nevidíme. V každém případě to na první, druhý i třetí víceméně nezaujatý pohled zvenčí vypadá, že je to běžně aplikovaná praxe tam, kde se rozhoduje o důležitých věcech a kde existují nějaké ekonomické zájmy. Což je prakticky skoro všude.

Poslanci Dolejš a Šustr a někteří další měli v aktuální kauze nabídnutého milionu za ovlivnění loterijního zákona vlastně smůlu, jelikož celá akce byla léčka. Pokud by však neměli osobní zkušenost, že se tímto způsobem běžně jedná, nemohla by nastražená klec sklapnout. A to je na pováženou. Zdá se mi však, že se nám v této korupční síti přeci jenom mrskají moc malé rybky - pro jednoho málo, pro dva nic. Tuční sumci a dravé štiky se nám z hloubky rybníka přeplněného zlatošupinatými vypasenými kapříky jenom smějí pod fousky...

http://zpravy.idnes.cz/dolejs-milota-a-stodulka-prisli-kvuli-loterijni-korupci-o-funkce-ph9-/domaci.asp?c=A090929_083951_domaci_taj