Kdo v případu „Bárta“ lže? Možná všichni, ale někdo určitě!

Právě v těchto dnech sledujeme soudní přelíčení týkající se údajného uplácení a půjčování finančních prostředků v rámci politické strany Věci veřejné. Předpokládám, že většině normálních lidí je vcelku jedno, jak celá záležitost dopadne. Málokdo si myslí, že se z výpovědí svědků a obviněných dozvíme pravdu...

Autor: Petr Topič, iDNES.cz

A v tom je podle mého přesvědčení zakopaný pes. Na takovém případu, jako je tento, je krásně vidět, jak je lidem naprosto lhostejné, zdali říkají pravdu nebo lžou. A zřejmé je, že právě v této kauze někdo určitě lže a patrně ne pouze jeden účastník celého procesu. Většina z přítomných trvá na svých dříve vyřčených slovech obvinění či obhajoby a nikdo nepřišel s nějakou závratnou změnou ve svých výpovědích. Něco ve stylu „uvědomil jsem si, že lhaním před soudem bych se dopustil trestného činu a nechci, aby na základě mých křivých a nepravdivých obvinění byl někdo neprávem obviněn či uvězněn“.

Všichni trvají na svém. Možná lžou všichni, nebo je bídák jenom jeden, nicméně věrohodně nezní nikdo. Nikdo totiž nedává plné a přímé odpovědi na jednoduché otázky, bez náznaků snahy o to trefit se pokud možno přesně do svých předchozích výpovědí. Někdo si vzpomněl, že něco bylo trošku jinak. Objevují se noví samozvaní svědci, které dosud nikdo neznal a neznají je ani ti, k nimž se hlásí (například k soudu z vlastní vůle přišel údajný milenec jedné korunní svědkyně, která ho však podle svých vlastních slov nikdy neviděla). Co je tohle za novou figuru? A kdo to všechno vymyslel?

Je těžké říct, kdo je v celém případu kdo. Klasická otázka „who is who“. Kdo je poškozený, na koho to ušili (a co vlastně ušili?), kdo je vinen a jakým skutkem se provinil, proč se to celé stalo (a co se to vlastně stalo?). Vypadá to spíše jako novodobá divadelní fraška ze života politiků nebo moderní reality show odehrávající se v přímém přenosu. Za enormního zájmu kamer a veškerých médií, která případu vesměs bez výjimky dnes věnovala první strany svých listů, se nám zde promenádují herci se snahou o co nejklidnější a nejvyrovnanější způsob chování a jednání. Všichni se snaží vystupovat suverénně, usmívají se, dávají milá prohlášení novinářům a vypadá to, že každý má své trumfy a je pevně přesvědčený o tom, že nemůže z toho celého vyjít jinak, než jako vítěz.

Z mého pohledu všichni prohrávají. Možná se společně někde domluvili, že tohle divadlo společně sehrají. Kdoví, čemu nebo komu by to mohlo pomoci. Taková špinavá hra. Nedá se vyloučit, že v některých věcech a otázkách celého případu lže každý ze zúčastněných, ať již na lavici svědků či na lavici obžalovaných. Je to více než pravděpodobné. V takovém případě by se všichni dopouštěli trestného činu. Zdá se, že je to všem jedno. Lhaní je normální prostředek a způsob, jak dojít k nějakému vytčenému cíli. Nebo je to pro mnohé lidi s pocitem vlastní nedotknutelnosti a nezměrné inteligence přirozená obrana proti nepříteli. Soud má pouze pramalou šanci najít pravdu. Může se jen přiklonit k té či oné verzi, zvážit, která z předložených možností je pravděpodobnější nebo která zní věrohodněji. To je celé. K žádnému skutečnému odhalení pravdy dojít nemůže. A proto je celý proces zbytečný.

Navrhuji tedy, aby světla kamer zhasla a novináři se vrátili do svých kanceláří k tématům, která mají pro společnost nějaký skutečný význam. Lidé, kteří hrají špinavé hry a jsou připraveni celému národu do očí klidně s úsměvem lhát, společnosti nic dobrého nepřináší a proto si takovou pozornost určitě nezasluhují...