Hodnota každého lidského života je shodná!

Život je dar. Ať už věříme či nevěříme v Boha, je zcela zřejmé, že si svůj život sami sobě nejsme schopni dát – jinými slovy je nám dán. Pokud tedy připustíme, že život každého člověka vzniká stejným způsobem, a mám nyní na mysli především přirozené a dobrovolné spojení ženských a mužských pohlavních orgánů při milování, musí mít tímto způsobem vzniklý život rovněž stejnou hodnotu po celou dobu jeho trvání. Náš život totiž pochází ze stejného, nikoliv našeho vlastního „zdroje“, ať už si pod tímto pojmem představuje každý třeba něco jiného...

Na hodnotě našeho života ve srovnání s ostatními životy nemůže nic změnit fakt, jakým způsobem svůj život žijeme, zdali ve svém životě pácháme zlo či dobro. Hodnota našeho života během jeho trvání nedevalvuje na základně našich chyb, kterých se během žití dopouštíme. Náš život neztrácí cenu. Každý člověk během svého života udělá něco špatného a přesvědčení některých lidí o tom, že mají přesné a správné rozlišení v tom, koho život má jakou cenu, je pouze důkazem neskonalé lidské pýchy těchto lidí, nikoliv projevem jejich moudrosti a pokory.

Samozřejmě jako věřící člověk opírám toto své hluboké přesvědčení o vědomí toho, že před Bohem jsme si všichni rovni. Je to princip a jeden ze základních kamenů mojí víry. Stejně tak věřím tomu, že Ježíš zemřel na kříži za každého z nás, od prvního do posledního, za dobré i špatné, a nikoliv podle principu, že zemřel pouze za dobré, čestné a spravedlivé a na ostatní se po zásluze nedostalo... Bůh chce zachránit a zachovat každého člověka pro nebe. A nikdy není pozdě na přiznání svých vin, odstoupení od špatných skutků vlastního života, přijetí odpuštění a zahájení života nového, čistého, Bohem požehnaného.

Pokud bychom přistupovali k životu tak, že život náš je důležitější a cennější než život kohokoliv jiného, hluboce bychom se mýlili. Ze světových dějin je zřejmé, k čemu takový omyl může vést a čeho je člověk schopný, pokud je přesvědčený o nestejné hodnotě a důležitosti každého člověka – takový přístup přináší s sebou kruté a nelidské zacházení jedné rasy vůči druhé, k zabíjení a vyvražďování jednoho národa jiným národem, k prohlubování nenávisti mezi lidmi. To určitě není směr, kterým by se měla naše společnost ubírat – je zřejmé, že pokud by lidé přijali tvrzení některých lidí, že životy různých lidí si nejsou rovny, stal by se náš svět velice smutným místem, kde by nebylo možné dýchat. Navíc by se jednalo o velký krok zpět, neboť podle tohoto principu již bylo s lidmi zacházeno a vedlo to k mnohým útrapám a tragédiím.

Naštěstí je na světě hodně lidí, kteří vědí, že hodnota každého lidského života je nejen stejná, ale že je rovněž tím nejdražším. Jsou mezi námi stateční lidé, kteří každý den nasazují svůj život, aby zachránili jiné životy – záchranáři, potápěči, hasiči, policisté, ale i mnoho obyčejných lidí, kteří bez váhání pomohou, když je život druhého v ohrožení. Mnozí z těchto anonymních hrdinů při svých statečných činech zahynou, byť třeba zároveň jiný život zachrání. Nikdo z těchto statečných lidí se naštěstí ve chvíli, kdy zachraňují životy jiných lidí, neptá, zdali náhodou život zachraňovaného nemá menší hodnotu než život jeho vlastní. Nikdo z nich v tu chvíli nepřemýšlí o tom, že možná položí svůj život a již neuvidí svoji manželku a děti. Nikdo se neptá, zdali zachraňovaný žil dobrý život, nebo doposud páchal nepravosti.

Život je život – má stejnou hodnotu a stejnou cenu. Proto je záchrana druhého života hrdinským činem. Díky Bohu, že jsou mezi námi hrdinové, kteří svůj vlastní život považují za stejně důležitý a cenný, jako kterýkoliv jiný. Hrdinové, kteří dokáží zachránit život někomu úplně cizímu, třeba i člověku podle lidských měřítek špatnému, nehodnému a zlému. Hrdinové a stateční lidé, které bychom měli následovat a jejichž slovům bychom měli naslouchat, zcela určitě nejsou ti, kteří vyvolávají mezi lidmi z různých důvodů nesnášenlivost a snaží se lidi rozdělit na skupiny těch lepších, hodnotnějších, a těch špatných, méněcenných.