Zapomeňte na Evu a Vaška, jsou tu Lev a Ndulová!

V nepatrných dávkách je sentiment docela příjemná věc. Dokáže obalit tvrdou prdel reality jemným chmýřím citu. V přiměřeném poměru chutná jako medovina, je-li ho příliš, připomíná motýlí chcanky.

Při vší úctě k triu Hapka, Horáček a Hegerová musím razantně říct, že jsem vždycky nesnášel písničku vonící levandulí. Jakmile zazní, okamžitě vypínám rádio, přepínám na jinou stanici nebo zakroutím krkem potenciometru. Dnes mě TO opět dostihlo... Přišel však čas, abych přestal utíkat a schovávat se v temných a bezpečných koutech, nýbrž abych se s tímto éterickým démonem vyrovnal, postavil se otravnému hitu tváří v tvář a porazil ho vlastními zbraněmi.

Nuže, stačí zavřít oči a představit si, jak duo Lev a Ndulová (Hegerová s Hapkou) pějí tento zajisté realistický duet ze života...

Hegerová (Ndulová):

Půl života v jedné ulici

Už stírám prach na policích

A třískám zlostně poklicí

A vzdychám - ach jo...

Léta snad z úcty k tradici

Luxuju v každé světnici

Dělám ze sebe slepici

A ty mi řekneš:

Hapka (Lev):

Ty jsi má, věčně nasraná

Upjatá, celičká, věčně nasraná

Ukrutně, věčně nasraná

Věčně nasraná

Hegerová (Ndulová):

Ne vždycky vařím dobroty

Ne vždy jsem plná ochoty

A nekapu ti do noty

A často vzdychám - ach jo

Sotva však cinkneš za vraty

Otevřu, koukám, no a ty

Dožaduju se výplaty

Ty vždycky voláš:

Hapka (Lev):

Ty jsi má, tolik chamtivá

Hamižná, tak strašně chamtivá

Lačná, chtivá, tolik chamtivá

Tolik chamtivá

Hegerová (Ndulová):

Už dobře pětadvacet let

Říkáš mi, že ses těžce splet

Že život se mnou není med

A tiše sípeš - ach jo

Že prý jsem jako v noze sněť

Že znáš mě dávno nazpaměť

A ať mě rychle vezme čert

Říkáš mi pořád - ach jo

Hapka (Lev):

Budu rád, když budeš studená

Navždycky tuhá, celičká

Pěkně studená

Famózně, nádherně studená