Společnost posedlá korektností aneb „Máme problém s autocenzurou?“

„Vaše práce nesmí urážet věřící a národnostní menšiny, žádnou rasu, ženy ani muže, lidi jakkoli hendikepované, zkrátka nikoho,“ řekl důrazně vysokoškolský profesor Sindel studentům reklamní fotografie a grafické tvorby poté, co jim zadal nové praktické cvičení. Úkolem bylo vytvořit propagaci městského tržiště. Možná si to ani sám neuvědomil, ale právě předvedl mladým lidem v posluchárně, jak v praxi vypadá autocenzura. Svým moralistickým výstupem jim poslal jasný vzkaz: „Abyste se stali právoplatnými členy společnosti, staňte se pokrytci.“

Naše společnost je totiž posedlá korektností. Zaklínadlem doby se stala zdvořilost za každou cenu. Proboha, hlavně nikoho neurazit! – mohamedány ani křesťany, blondýny ani brunetky, pivaře ani vinaře, tlusťochy ani vychrtlé, černé ani bílé, prostě nikoho.

Za profesorem se zavřely dveře.

„Seru na to!“ bouchl rukou do stolu Martin a napochodoval před katedru. Talentovaný mladík měl u spolužáků přirozenou autoritu. Vynikal kreativitou a originální nápady se z něho sypaly jako zlatky z pohádkového parkinsonovského oslíčka. Martin byl duší umělec a experimentátor, měl odvahu i smysl pro humor, byl bystrý a inteligentní, nerad se nechával svazovat konvencemi a opovrhoval každým klišé.

„Je mi u prdele, jestli to, co dělám, někoho uráží, nebo ne! Doufám, že jste si nenechali vymýt mozky? Ať uděláme, co uděláme, VŽDYCKY se to někoho dotkne. Lidi jsou zkrátka urážliví, je to jejich přirozenost. Spousta z nich se urazí jenom proto, že si někdo dovolí vyslovit jiný názor, než který zastávají oni sami. Kurva fix!“

„A co chceš jako dělat? Víš sám, že Ksindl to dá sežrat každému, kdo bude hrát mimo jeho nalajnované hřiště,“ ohradil se Jakub.

„Ježišmarjá, Jakube, každý tvůj krok v tomhle životě může někoho urazit nebo deprimovat. Copak si nevzpomínáš, jak jsi urazil svoje rodiče když ses přihlásil na tuhle podělanou výšku, místo toho, abys šel na práva, kde tě chtěli vidět? A támhle Jana urazila nějakého blbce, když si na koupališti sundala horní díl plavek; málem na ni volal policajty. A když Honza řekl děkanovi na nedávném univerzitním shromáždění, že povinné plavání studentů je podle něho nesmysl, co udělal Pajky? Jako bývalý závodní plavec se urazil. Snažím se vám tady říct, že je pitomost respektovat lidi, kteří se nedokážou povznést nad urážky. Už teď si tihle týpci myslí, že jsou nedotknutelní, že každý, kdo se o ně otře, musí skončit minimálně na pár roků v base nebo zacvakat tučné odškodné,“ vášnivě přesvědčoval studenty Martin.

V posluchárně bylo ticho jako v americkém filmu ve chvíli, kdy se prezident USA rozhoduje, jestli má zmáčknout červené tlačítko a spustit nukleární útok proti agresivním přivandrovalcům s šesti chapadly, kteří přiletěli zotročit jeho zemi z hlubin vesmíru. Takhle Martina nikdo neznal.

Hleděl do sálu a podle výrazů v jejich tvářích viděl, že se mnozí nad jeho slovy pohoršili. Dalo se to čekat, pumpují to do nás od dětství, pomyslel si. Několik studentů ale evidentně o jeho názorech přemýšlelo a části z nich začínaly plát oči stejně jako jemu.

„To je fakt. Ksindl po nás chce prostoduché, naivní a plytké pitomosti. Přesně takové, jaké triumfují všude kolem nás,“ přidal se Marián.

„A já měl docela fajnový nápad na animovaný klip, ve kterém by hrály hlavní roli mušky octomilky. To jsou ty malé bestie, které pořád poletují kolem ovoce. Teď abych se bál, že naštvu entomology,“ zavtipkoval Ondřej.

„Good idea,“ zasmála se Jana. „Ale tyhle mušky spíš poletují kolem bezdomovců, kteří se teď u tržiště válí opilí z burčáku. Reklamní spot s houmlesáky by asi taky někoho namíchl, co? Jako správná autocenzorka to okamžitě škrtám ze scénáře,“ dodala ironicky.

Víc než polovina studentů se postupně v rozpacích vytratila z posluchárny, zbylí pokračovali v živé diskusi. Atmosféra se uvolnila. Z mladých lidí cákala nekorektní kreativita. Z jejich nápadů nakonec vznikla synopse následujícího spotu:

Místo a čas: Jeruzalémské tržiště přibližně v roce 33.

Děj: Rušným tržištěm právě prochází Ježíš s křížem na hřbetě, bičovaný římskými vojáky. Klopýtá pod tíhou hrubě otesaných trámů kolem stánků trhovců, ti vykřikují a nabízejí mu svoje zboží. Kristus se občas zastaví, mrkne na dozorce, dostane okamžitě ránu knutou, ale nakonec i svolení k nákupu. Pak pokračuje dál směrem ke Golgotě. Klip končí ukřižováním zcela nahého Ježíše. Někdo z Římanů mu na kopí podává k ústům nabodnutý kus jablka, Kristus si kousne, mrkne do kamery a pronese: „Na návštěvu tržiště není nikdy pozdě.“ Vše končí zatmívačkou a titulkem s názvem tržiště a otevírací dobou.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Připadá vám to urážlivé? Nekorektní? Hloupé? Pokud to tak cítíte, možná, že máte problém s autocenzurou, což je vlastně jen jedna z forem intolerance. Na určité úrovni vědomí totiž přestává být urážka zásadním problémem…