Politici: Voliči jsou jako zvířata, chovejme se k nim podle toho

Přepis fonetického záznamu tajné přednášky PaedDr. Manipula Tivního z 6.10. 2010:

„Dámy a pánové všech politických stran.

Vítám vás na této tajné společné konferenci. Když jsme ji před týdnem narychlo svolávali, někteří méně znalí kolegové nechápavě kroutili hlavami nad tím, jak by vůbec mohlo být možné, aby zástupci levice a pravice jednali dohromady v jednom sále. Ti ostřílenější vědí, že to možné je, ale znejistěli, protože takováto nebezpečná neoficiální setkání se konají jen v případě krize. Ano, situace je opravdu mimořádně vážná a nezbývá než spojit společně síly proti voličům.

Rozhlédněte se kolem sebe. Žijeme v době, kdy se politika stala v očích veřejnosti opovrhovanou žumpou, s níž běžný občan nechce nic mít. Na tom by nebylo nic strašného, ba dokonce - právě to je žádaný stav věcí. Ovšem obyčejný člověk i ve své idiocii začíná, bohužel, chápat, že demokracie je jen zástěrkou pro ošálení smyslů, že je to krásně namalovaná opona, která se vydává za realitu. Tuší, že za ní existuje skutečný svět, který by ale neměl nikdy zahlédnout.

Běžný volič podvědomě vnímá, že jeho jedinou funkcí je vhodit jednou za čas KOMUKOLI hlas do volební urny a dál se o nic nestarat - jen dál kupit dluhy a vydělávat na jejich splácení. Dodnes to bez problémů akceptoval, protože si myslel, že jsou to jeho svobodná rozhodnutí, ale nyní stojí na prahu odhalení opravdového fungování systému. Ti chytřejší už prohlédli, že jde jen o hru na koalici a opozici, pravici a levici, sociální a tržní prostředí a tak dále, že je to jen maska, která má zakrýt fakt, který my, zde přítomní, dobře známe – že máme v rukou absolutní moc díky gigantické manipulaci s realitou a fakty.

Zatím to část veřejnosti jen intuitivně tuší a těch několika filozofických intelektuálů, kteří jsou schopni vidět samou podstatu našeho systému, nebere dosud téměř nikdo vážně. Pokud však okamžitě nezačneme podnikat patřičné kroky, může toto vědomí prosáknout do širších vrstev veřejnosti a my budeme ztraceni. Lidé si uvědomí, že politiky vlastně k ničemu nepotřebují, že neporovnatelně efektivněji může vést stát pár odborníků a na řízení vlastních životů že nepotřebují už vůbec nikoho.

Naštěstí však ještě není všechno ztraceno. Lidé jsou od přírody hloupí, líní, hamižní, lhostejní a tíhnou k davovému jednání. Vsadíme-li na tyto atributy průměrného člověka, pak moc zůstane v našich rukách. A nejen to - ještě si ji upevníme.

Musíme tedy lidem ukázat na nějakém vhodném příkladě, že jen my – politici - se o ně dokážeme postarat. K tomu je třeba vzbudit strach, závist a chamtivost. Nabízím vám nyní zcela originální analogii, na jejímž základě můžete rozvíjet příští reklamní kampaně a získávat voliče. Pouze podle toho, zda příslušíte k levici, či pravici, si je lehce přizpůsobíte a budete mít v rukou účinnou zbraň.

O co jde? O zvířata v zoologických zahradách. Na první pohled by se zdálo, že zvířata v klecích a výbězích jsou nešťastná, mrzutá, vzteklá a trpí klaustrofobií ze svého uvěznění. Ve skutečnosti je to přesně naopak – a toho můžete využít ve své argumentaci. Statistiky jasně dokazují, že v zoo se má zvěř mnohem lépe než ve volné přírodě!

V divočině neustále zuří neúprosný boj o přežití, zvířata pronásleduje na každém kroku stín hladu, nebezpečí nemocí nebo všemožní dravci. Každoročně miliony zvířat ve volné přírodě zemřou kvůli nedostaku potravy nebo je zabijí predátoři. A co v zoo? V zoologické zahradě je zvíře v bezpečí! Je dobře živené, ubytované v příjemných teplotních podmínkách, má k dispozici lékařskou péči. Zoo je pro zvířata takřka dokonalý, utopický svět. Už chápete kam míříme? Nabídněte lidem to, po čem skutečně touží!

Samozřejmě, vždycky se najdou jedinci, kteří budou tvrdit, že je lepší žít v ohrožení, ale na svobodě, než i v tom sebepohodlnějším zajetí. Budou namítat, že pohodlný život otupuje, že vede k rezignaci, ztrátě zvídavosti, plodnosti a prohlubuje sociální odcizení.

Mají samozřejmě pravdu, a my to dobře víme, ale je třeba z těchto proroků udělat šašky, což není vzhledem k pohledu většinové společnosti, s níž umíme náramně dobře manipulovat, tak složité. Naším cílem je přesvědčit veřejnost o tom, že se o všechno perfektně postaráme, aby si mohl každý jedinec, který akceptuje společenské normy, užívat podle své chuti.

Že to užívání budeme řídit my, že z ohrady, kam je naženeme, není cesta zpátky, na to už nebudou mít šanci díky vymytým mozkům přijít. Budou žít v našich domech, jíst naše jídlo, chodit utrácet do našich podniků, oblékat si naše hadry, léčit se v našich nemocnicích a hlavně si budou myslet, že žijí v dokonalém světě a na všechno, co je venku, za ploty a zdmi, budou hledět se strachem a nenávistí.

Pamatujte si - hlavní je, nedat nikomu šanci, aby nalezl vnitřní mír! Pak by totiž mohl zjistit, že nepotřebuje NIC z toho, co MY nabízíme. Člověk tohoto ražení by byl velmi nebezpečný. Pro takové individuum totiž může mít vlastní přežití jen minimální význam. Život bere jako hru, kterou se nebojí prohrát, a ještě by mohl inspirovat své následovníky. Nestojíme o žádného nového Mesiáše a apoštoly.

Je proto třeba podporovat lpění každého člověka na materiálním, konzumním světě, protože čím silnější toto pouto k věcem je, tím větší je jeho závislost na nich a obava z toho, že by o ně mohl přijít. A čím větší je jeho strach, tím víc ho máme v hrsti.

To je v kostce to nejpodstatnější. V materiálech, které máte na stole, najdete metodické pokyny, jak zotročit co největší část veřejnosti. Pane Rathe, přestaňte si tam špitat s panem Bártou a nesmějte se. Nepodceňujte situaci a začněte okamžitě tyto pokyny uvádět do praxe. Lidé jsou sice hloupí, ale v současné době jsou přecitlivělí a nevypočitatelní. Je potřeba z nich znovu rychle udělat čitelné automaty, abychom mohli zajistit moc v této zemi pro naše potomky.

Přeji vám příjemný zbytek večera.“