O sadistických tendencích Miroslava Kalouska

Miroslav Kalousek je sadista. Kdo jiný by mohl vymyslet tak zvrácenou kampaň, během níž se obyčejným lidem zasílají poštovní poukázky s aktuálním dluhem státu vyjádřeným na hlavu každého občana, jež mají upozornit, že se v této zemi prožírá budoucnost?

Ráno na mě vypadla ze schránky složenka na úhradu sto jedenadvaceti tisíc korun. Mrkl jsem na ni, udiveně povytáhl obočí, zakroutil jsem hlavou, od srdce se zasmál a zahodil ji mezi reklamní letáky do krabice, která se válí pod schody. Ne, že bych státnímu dluhu nepřikládal náležitou váhu, ale nechtěl jsem si kazit chuť k snídani.

Že dotyčný kus papíru, který byl naservírován do desetitisíců domácností, vyvolal v republice paniku větší než legendární rozhlasové vysílání Války světů, jsem se dozvěděl, jakmile mi v notebooku naskočil internet. Znovu jsem si potvrdil, že soudnost rozhodně nepatří k nejsilnějším vlastnostem mnoha mých spoluobčanů.

Buďme spravedliví – vždyť se jedná o pouhou nevinnou legrácku. Snad jen blbec si může při pohledu na tuto poukázku myslet, že by měl něco platit. A jen úplný zabedněnec je schopen kvůli tomu obtěžovat policii nebo podávat trestní oznámení.

Pokaždé, když se objeví něco, co vybočuje ze zažitých a obvyklých mezí, reagují na to lidé podobně. Jednu skupinu to docela pobaví, druhá jen zírá s otevřenými ústy a ta třetí se může posrat vztekem. Tak reagují "obyčejní lidé."

Mám rád zesměšňování hlouposti i naoko vážných situací. Libuji si v cynismu. Je v něm cosi osvobozujícího a trefná dehonestace často ukáže problém v jiném úhlu, někdy pomůže najít řešení. A když ne, aspoň pobaví ty, kteří netrpí úzkoprsostí.

Dodnes jsem o státním dluhu jenom četl nebo poslouchal, jak o něm žvaní politici, kteří ho nechali nabobtnat do rozměrů Haliny Pawlowské. Všichni dnes vyhlašují válku deficitu a všichni v ní dostávají na frak. Jejich navrhované léčebné kůry mohou mít pouze dočasné účinky. Sotva tito samozvaní lékaři najdou nějaký účinný lék. Přesto doufám, že alespoň někteří by mohli to zhoubné bujení zastavit. A jednou se snad dočkáme toho, že dojde i na vyléčení.

Ráno jsem spatřil tu část státního dluhu, která připadá na mou hlavu, v podobě složenky ve své schránce. Nebyl to příjemný pohled. Být epileptikem, asi se zhroutím s pěnou u huby na žulovou zem.

Jak už jsem napsal výše – Miroslav Kalousek je bezesporu sadista, ale týrá jen ty, kteří si libují v masochismu. Skuhrat a nadávat, že „já nic platit nebudu,“ nikomu nepomůže. Nespasí nás ani milion trestních oznámení na TOP 09. Ale možná, že pohled na tu cifru vypsanou na složence vytažené ze schránky, dokáže aspoň někomu otevřít oči. Pokud ne, je docela možné, že za pár let budeme v ruce držet podobnou poukázku znovu. Jen na ní bude daleko vyšší suma, konkrétní jméno a datum splatnosti…