Něco je ve vzduchu a jen hlupák nebo zaslepenec to necítí

Chtěli bychom, aby svět odpovídal našim představám, ale není tomu tak. Chápeme, že se lidé od sebe odlišují, ale jsme překvapeni tím, jak moc. Máme pocit, že rozumíme pravidlům lidského chování, jenže ta se často vymknou zažitým konvencím.

Přiznejme si to - stojíme na pokraji sociálního Velkého třesku. Pevně zavíráme oči a bojíme se je otevřít, abychom snad nespatřili holou, ničím nezkrášlenou pravdu. A ta není moc veselá.

Rádi se považujeme za autonomní jedince. Myslíme si, že to, kdo jsme a jak se chováme, vychází z nás samých, že je to dáno naší výchovou, geny a povahou. Nepřipouštíme si možnost manipulace. Ano, ti ostatní, ti druzí, ti kolem nás, ti zajisté podléhají reklamním kampaním, PR masážím, populistickým slibům a mediálnímu vymývání mozků. Ale JÁ? Kdepak! Nenechte se vysmát!

Ve skutečnosti je to přesně naopak. Nikdo není víc zmanipulovaný a ovlivněný než ten, kdo se ohání vlastní osobitostí a nezávislostí. Budeme-li upřímní, přiznáme si, že velký vliv má na nás prostředí, onen bezprostřední kontext, v němž se pohybujeme, a osobnosti lidí kolem nás. Podléháme vlivu toho, co vidíme a slyšíme. Záleží jen na tom, jak vysoce citliví jsme na nejmenší detaily každodenního života. Všichni máme v povaze proměnlivost a nevyzpytatelnost (i když se často snažíme ustrnout na pofiderních jistotách), proto bývají sociální poměry ve společnosti tak proměnlivé a nevyzpytatelné.

Dnes už snad ani není třeba, aby byl člověk zvlášť přecitlivělý. I bez toho vnímá, že se něco zásadního děje – stále víc sociálních nepokojů, růst cen základního zboží a služeb, zvyšování daní, napětí mezi etniky, náboženskými skupinami i generacemi, rostoucí nedůvěra v politiky, instituce a zákony, drancování životního prostředí a nekontrolovatelná konzumace, všeobjímající a všudypřítomné napětí, napětí, napětí... Něco je ve vzduchu a jen opravdový hlupák nebo zaslepenec to necítí.

Zatím řešíme potíže náplastmi. Představují levné, praktické a všestranné řešení velkého množství problémů. Náplasti umožňují milionům lidí dál pracovat, sportovat nebo studovat v situacích, kdy by jinak nemohli. Použití náplastí řeší nesnáze s vynaložením minimálního úsilí, času a nákladů. Dosud nám to stačilo. Jsme vůči takovým řešením přezíraví a dokud fungují, nemáme potřebu řešit věci zgruntu, systematicky a vytrvale.

Možná, že právě teď stojíme před bodem zlomu. Bůhví, co se změní; zda přijde revoluce, anarchie, další totalita, nekontrolovaný výbuch násilí, války o zdroje a suroviny nebo závěrečný Armagedon. Ve hře jsou tisíce scénářů, ale změna je neodvratná. Svět možná vypadá nehybně a nezměnitelně, ale není takový. Někdy ho stačí jen nepatrně popostrčit, a když to bude na správném místě, může se zcela proměnit. Bohužel, nebo bohudík…