Jsem jako kámen vložený do praku - chladný a bezcitný ničitel míru

"Chci - pokud zbytek síly, ten větru prudký hvizd! A potom, v smrti chvíli, jak svatý spadnout list." Viktor Dyk

Foto: Michal Josephy

Přes obzor visí záclona smogu,

slunce se topí v okrové krajině,

(obraz jak z mých blbých básní na blogu

napsaných perem smočeným ve víně).

Záhadný, posvátný okamžik soumraku,

všechno se točí v podivném víru.

Jsem jako kámen vložený do praku

- chladný a bezcitný ničitel míru.

Dávno už nevěřím v to, co dělám,

nevěřím v boha, soudy a školy,

jen pasivně stojím a uhýbám střelám

a tajně doufám, že jedna mě skolí...