Je komentátor Pavel Čapek zombie, nebo vaše babička?

Kdybych se chtěl držet v lajně s komentátorem včerejšího přímého přenosu barážového utkání České republiky s Černou Horou Pavlem Čapkem, řekl bych, že jeho projev byl „suchý jako troud.“ Prostě bych jen hodil do placu další omleté a pitomé klišé.

A tak zatímco výkon české reprezentace rozhicoval každého (mužského) fanouška podobně jako pohled na modelku Kate Moss ve spodním prádle, Čapkovo komentování toho samého fandu (pokud měl slabší povahu) přinutilo sáhnout pro sedativa. Během utkání z komentátora České televize unikaly fráze stejně vytrvale jako bublinky ze šampaňského.

Pravda, ve srovnání s někdejšími zoufalci z TV Nova Pavlem Poulíčkem a Václavem Tittelbachem, kteří si nebyli schopni zapamatovat ani jména fotbalistů a pletli všechno, co jen šlo (až na tisíckrát opakovanou informaci, že Honza Koller je rodák ze Smetanovy Lhoty), je Pavel Čapek hotový král. Jenže zatímco Poulíčka a Tittelbacha už by žádný svéprávný televizní šéf k přímému přenosu nepustil, Čapoun kazí fotbalovým příznivcům radost stále. Nutno ale podotknout, že na rozdíl od dvojice výše zmíněných komiků nedělá faktické chyby, neplete si jména a fotbalu rozumí.

Ale ten styl!

Takhle by komentovala fotbal zombie z filmu Noc oživlých mrtvol. Nebo knížepán Karel Schwarzenberg během spánku v poslanecké sněmovně. Takhle by komentovala fotbal vaše babička!

Chápu, že během let už člověk moc nepřemýšlí nad tím, co říká, a sem tam nějakou frázi z úst vypustí; ale neříkat nic jiného než klišé? To už je skoro na zápis do Guinessovy knihy rekordů.

Stačilo se jen chvilku zaposlouchat a zapisovat. Stránka formátu A4 byla brzy plná. Namátkou vybírám z toho nejpitomějšího, co během prvního barážového utkání poškádlilo ušní bubínky:

„…zápas je pro něj velkou výzvou…“

„…dvorní nahrávač…“

„…míč si nenalezl cestu do sítě…“

„…vznáší se Damoklův meč…“

„…souboj Davida s Goliášem…“

„…můžete nasávat atmosféru…“

„…ukousl si příliš velké sousto…“

„…nabídl jako na podnose…“

„…džentlmensky vrací míč…“

„…nebezpečí není zažehnané…“

„…osvobozující odkop…“

„…vydal se na výlet…“

„…je to jeho silná zbraň…“

„…utnout rozlet hned v zárodku…“

„…diváci přitápějí pod kotlem…“

„…gól může být jazýčkem na vahách…“

„…prali se na férovku…“

„…okradl ho o míč…“

„…odkrytá dálnice zívá před Gebrselasiem…“

„…zívala odkrytá brána…“

…a taky divák zívá a zívá a zívá... Stokrát, tisíckrát slyšené fráze byly kdysi možná osvěžující, dnes jsou jako plyny z výfuku automobilu - zasmrdí, otráví vzduch, ale pak zmizí a ani nevíte, že tu byly.

A k tomu ten projev! – unylý, nezajímavý, bez emocí (občasné zvýšení hlasu ještě neznamená emoce). Jako by hlas ze záhrobí komentoval soudní pitvu.

Jistěže, Míra Bosák je jen jeden a jeho přehled (a to nejen fotbalový), nečekané metafory a břitký smysl pro humor nejsou dány každému a ne každému také musí sedět. I on už má po letech pár svých „oblíbených“ frází, ale pořád je ještě dokáže vyvážit občasnou perlou, kterou hodí vnímavému divákovi z obrazovky do obýváku, do hospody nebo do garáže, kde právě sleduje přímý přenos.

Snad i Pavel Čapek může být pro někoho ideálním komentátorem přímých přenosů – pokud jste hluší nebo mrtví, pak je to váš člověk. Pro ty, jimž ale koluje v žilách fotbalová krev, by Česká televize mohla najít k Bosákovi moderátora, který nepůsobí jako dědeček Tomáše Garrigua Masaryka. Čím dřív, tím lépe…