Je Evropská unie Titanic, který lze ještě zachránit?

Evropská unie je nedospělý, iracionální, pokrytecký, byrokraty řízený moloch. Evropská unie je Titanic.

Politická, rasová, sociální a náboženská korektnost dosáhla absurdních rozměrů a připomíná ledovec, který čeká, až té nablýskané, nepotopitelné a luxusní nádheře rozpárá bok a pošle ji do hlubin. Na horních palubách se stále tančí, šampaňské teče proudem a delikátních chlebíčků s humrovou pomazánkou je na stolech nepočítaně. Motory hučí a kapitán s důstojníky stoprocentně věří v husté mlze navigačním přístrojům. Až před přídí zpozorují gigantickou skálu z ledu, budou už všechny pokusy o úhybné manévry marné.

Evropská unie je novou formou náboženské instituce s kněžími (europoslanci), rituály (zasedáním parlamentu), bohy (eurokomisaři), svatými (euroúředníky) a ďábly (skeptiky typu Václava Klause). Evropská unie uctívá byrokratickou sílu a dogmaticky věří ve sjednocení, standardizaci a unifikaci, byť by cenou za ně bylo sebezničení. Evropská unie je spolek fanatiků, kteří hájí své pověrčivé obřady a kněžské výsady za hradbou nesmyslných vyhlášek, nařízení, deklarací, předpisů a direktiv. Stejně jako středověká křesťanská církev zarputile odmítala představy o heliocentrismu, brání se Evropská unie uznání jakýchkoli důkazů, jež by ohrozily její monolitickou strukturu, označuje je za nepřípustné, nekorektní a morálně neúnosné. Podobně jako církev vnutila svým věřícím ovečkám představu, že nelze žít plnohodnotný život bez Boha, Evropská unie přesvědčuje daňové poplatníky, že plnohodnotný život není možný bez totalitního centralismu. Evropská unie brání svého boha.

Proto je tak snadné porozumět nepřátelským bruselským reakcím vůči každému, kdo si chce vzít zpět svou porci ztracených pravomocí a ve svém domě rozhodovat po svém. To jsou přece kacíři! Pokrok musí kráčet obezřetně, vstoupí-li na půdu byrokratického náboženství!

Je zajímavé sledovat současný summit Evropské unie v Bruselu, kde si vjeli do vlasů prezident Sarkozy a velekněz Evropské komise José Manuel Barroso kvůli vyhošťování Cikánů z Francie. Jde možná o zásadní okamžik v dějinách Evropské unie. V tuto chvíli totiž není v sázce jen prestiž politiků nebo zemí, které zastupují, hraje se především o samotné duše evropských národů.

Opravdu mě děsí formulace, že „evropská sedmadvacítka se pokusí dohodnout SPOLEČNOU DLOUHODOBOU STRATEGII ohledně Romů.“ Přeloženo z řeči eurobyrokratů to znamená asi toto: „Vypracujeme tabulky, kvóty a procentuální poměry pro jednotlivé země, a nepřizpůsobivé si rozdělí všechny členské státy. Větší část z nich půjde samozřejmě do východní Evropy, protože odtud nezvaní hosté na Západ koneckonců přicházejí. Tečka. Slyšeli jste slovo boží. Amen.“

Jsem rád, že český premiér Petr Nečas podpořil, byť nepřímo, postoj Francie a uznal tak de facto právní nárok této země vypořádat se s nevítanými, problémovými přistěhovalci podle vlastního uvážení. A nejde jen o Cikány. Jsem rád, a doufám, že premiér a česká vláda chápe vážnost situace. Věřím, že Nečas a další v sobě najdou odvahu a začnou bourat letitá politická tabu, demaskovat pokryteckou korektnost a falešný multikulturalismus. Teď je ten správný okamžik! Je čas začít točit kormidlem Titanicu, protože i když ho nevidíme, ledovec se v mlhách smrtelně rychle blíží. Ještě si stále můžeme vybrat, zda je lepší uhnout z vytýčeného směru, nebo po drtivém nárazu svádět zoufalý boj na život a na smrt…