Holešovská výzva aneb „Vzpoura průměrných deprivantů“

Možná jsme příliš nostalgičtí. Pravděpodobně si minulost prezentujeme jako prostší, upřímnější, romantičtější, mystičtější a přirozenější než současnost, která se pomalu mění v budoucnost – ostrou, tvrdou, asertivní, neromantickou, netajemnou, chladnou a elegantní jako nerezová ocel.

Když poslouchám rétoriku signatářů Holešovské výzvy a jejich nohsledů, žvásty o svržení vlády a prezidenta, bláboly o Národní radě, mám pocit, jako by se uzavíral jakýsi podivný kruh. Na jeho konci (nebo začátku?) to zase čpí temnými výpary totality.

Je to jako by pan Popelka a jeho soudruzi ve zbrani jedenkrát navštívili biograf. Představení sice strávili zalezlí pod sedačkami (neměli chudáci na lístek) a viděli jen žvýkačky, které jsou na nich zespodu nalepené, ale rázem jsou z nich experti, kteří vědí nejlíp, jak režírovat a točit filmy…

Když sleduji, jak se ve „vizích“ těchto poblouzněnců přítomnost transformuje v možnou budoucnost, mám dojem, že cítím vládu pevné ruky, poddajnost a manipulaci. Asi je to tím, že poddajnost přináší do života slabých útěchu a totalitní moc má pro mnoho lidí auru jistoty a bezpečí. Zvlášť, když jsou na té „správné“ straně, do které se nemlátí obušky.

A přitom současnost je (navzdory spoustě černých skvrn) tím nejsvětlejším historickým obdobím na území, kde žijeme. Ať si remcalové klidně pindají a nadávají, ale nikdy jsme nežili v lepší době. Naši předkové se nikdy neměli lépe, než se máme dnes my. Navzdory vajíčkům za sedm korun, vyšší DPH a spoustě pitomců v parlamentu…

Můžeme být, čím chceme. Můžeme (pořád zadarmo) studovat, co chceme. Můžeme vyrazit, kam chceme. Jsme svobodní. Dožíváme se vyššího věku než naši dědové. Máme k dispozici lékařskou péči, jakou před pouhými sto lety neměli ani ti nejmocnější králové.

Stačí mít fantazii, pevnou vůli jít za svým cílem a můžeme cokoli. Možností, jak prožít život a naplnit ho, je víc než písní, které nazpíval Karel Gott, a to už je co říct. Překvapivě si většina lidí volí ty nesyntetičtější, nejsterilnější a nejnudnější varianty… Čím to je?

Televizní reklama zabíjí obrazotvornost. Navzdory sloganům o tom, jak bude konzument jedinečný a svůj, bude-li používat konkrétní hajzlpapír nebo vložky mezi nohy, osobitosti na světě ubývá. Lidé se klaní průměrnosti a obyčejnosti, jež (paradoxně) maskují za „originalitu.“ Blbneme. Holešovská výzva a „demonstrace“ na náměstích jsou toho zřejmým důkazem.

Jak to, že si to neuvědomují „široké lidské masy“ brojící za spravedlivý světový řád? Asi právě proto, že masa je vždycky tupě průměrná. Masa je produktem manipulace, zjednodušujících a povrchních interpretací světa. Závoje nevědomosti, dezinformací a iluzí ji oddělují od toho, co je nezbytné k pochopení cesty, kterou jsme ušli, i cesty, kterou máme před sebou. Neschopnost správně vnímat skutečnost snižuje způsobilost masy orientovat se v realitě. Dav tak sám sebe svou omezeností odstrkuje od pevného břehu racionality do bezedných vod odcizení a zmatku.

Masa dělá z lidí ještě větší hlupáky, než ve skutečnosti jsou, a hloupost je nakonec dovede k šílenství a třeštění. Jednou je to ve jménu nacionálního socialismu, podruhé ve jménu „spravedlnosti pro všechny.“ Kdo čekal na vzpouru deprivantů, možná se dočkal…