Češi vybojovali Euro. A všechno je zase v pořádku, že?

Tak jsme se po jednozápasovém výpadku zase dočkali! Úterní střetnutí fotbalistů v Černé Hoře ukázalo, že dobrý výkon českého týmu z úvodního barážového duelu byl jen extrémní úchylkou v řadě nudných a nezáživných zápasů, které mužstvo pod vedením trenéra Bílka stabilně předvádí a na něž jsou už fanoušci zvyklí. Pravda, Češi vyhráli, ale dívat se na to moc nedalo…

Po pátečním duelu jsem mohl podlehnout euforickému výbuchu nadšení z velice slušné české hry. Po tom úterním zase z faktu, že si čeští fotbalisté zahrají na evropském šampionátu. Mohl bych, ale nepodlehnu. Musel bych totiž jako Petr Krista zapřít všechno, co jsem si o reprezentaci, jejím trenérovi a českém fotbalu během celé kvalifikace myslel.

Občas se stane zázrak. Fotbalový Pánbůh se chce trochu pobavit, z čiré zlomyslnosti popře veškerou logiku (fotbal logiku přece nemá) a popřeje týmu, který si jeho přízeň ani nezaslouží. V případě Čechů se mu to povedlo. Halelujá!

Zázraky se stávají zřídkakdy (jinak by to nebyly zázraky), ale o to větší moc mají – i sebefrustrovanější člověk díky nim začne věřit, že se nasměrovaná kola osudu ve výjimečných případech mohou smeknout a situace, která vypadala bezvýchodně, se změní v okamžik triumfu. Tak vzniká naděje.

I Češi už byli v kvalifikaci na odpis, proto chápu všechny, kteří jsou po baráži v euforii a s nadějí vzhlíží k Euru. Neměli by ale kvůli ní zapomínat na racionální myšlení a střízlivost.

Vnímavější fanoušci si mohli dávno všimnout, že český fotbal se v posledních letech proměnil z elegantního šviháka, který má úspěch u žen, v páchnoucího bezdomovce, jemuž je lepší se vyhnout. Je to chudák, který často žadoní o přízeň a sem tam se mu podaří něco vyžebrat, aby nepošel někde pod mostem.

Postupem na Euro národní tým zajistil pro český fotbal veledůležitou finanční injekci. Pro TEN český fotbal, který není schopen zvolit svého předsedu. Pro TEN český fotbal, kterým jako zimnice cloumá už léta korupce. Pro TEN český fotbal, který se v žabomyších válkách nebezpečně rozděluje na českou a moravskou část, jež místo hledání kompromisů stále víc haraší zbraněmi. Pro TEN český fotbal, ve kterém rozhodčí zařezávají za pár stovek i mančafty v okresním přeboru…

Využijí se ty prachy k řešení zásadních problémů, které se měly řešit už před léty? Nebo se za ně zase jen zalepí pár děr v potápějící se lodi? Dalo by se z nich taky zaplatit pár povedených valných hromad, kde se bude neúspěšně volit nový předseda svazu. Anebo se prostě rozkradou – jaképak ciráty, jsme přece Češi!

Je to otřepané, ale pravdivé rčení: „Ryba smrdí od hlavy.“  Místo opravdových manažerů, odborníků a průkopníků moderních trendů jsou ve vedení českého fotbalu mafiáni a zkostnatělí dinosauři, kteří se do čela dostali buď za zásluhy, nebo proto, že mají dobré kamarády. Řízení stylem „já na bráchu, brácha na mě“, nese už léta shnilé ovoce. Možná nám včera spadl do klína jeden sladší plod, ale neměli bychom se tím nechat zmást. Nebo je už zase vážně všechno v pořádku?