Expedice Absurdistán - Republika Uzbekistán
3 holky + 3 kluci = naše banda cestovatelských bláznů, víc než půlroční přípravy a spousta plánů na to, co chceme během těch 16ti srpnových dnů vidět.
Od ledna, kdy jsme koupili letenky (zpáteční za 4000, kdo by odolal?), všichni vzorně vyhledáváme a mezi sebu si přeposíláme informace, zařizujeme zvací dopisy potřebné k vydání víza, s pravidelnou nepravidelností se scházíme a studujeme mapy, průvodce a cestopisy a pomalu, ale jistě dáváme dohromady kompletní plán cesty, jež zahrnuje nejzajímavější místa Uzbekistánu. Start a cíl je jasný - Taškent, zbytek je jen na nás. Pevně věříme, že se nám podaří přeletět, co nejbíž k vyschlému Aralu a odtud po zemi pokračovat do Chivy, Buchary, Nuráty a Samarkandu a jako třešničku na dortu, že si dáme několik dní v horách. Plán je to krásný a daří se nám ho plnit asi tak do chvíle, než vystoupíme z letadla na Taškentském letišti...
Pak už následuje jen řada větších, či menších improvizací, kdy si připadáme jako na houpačce. Dlouhodobé plány jsme vzdali, tak se bortí i ty krátkodobé, ubíjí nás vedro a občas i lidská blbost. Zjišťujeme, že nic z toho, co jsme o téhle zemi četli neodpovídá tomu, jak to tu vypadá. (Kdo a odkud ty cestopisy píše?) Po několika dnech přecházíme do úsporného myšlenkového režimu, kdy začínáme řešit jen základní existenciální věci - spaní, vodu, jídlo, teplotu a zdravotní obtíže. V tomto módu setrváme až do uplného koce a na živu se udržujeme našim oblíbeným zaklínadlem: "Příští rok jedeme na Mácháč." A pak se to vždycky zhoupne, všechno začne jít skvěle, až se začínáme bát co, nebo kdo se posere tentokrát.
Ale ať už se dělo cokoliv, vždycky jsme si nějak poradili, nebo nám někdo poradil a my tak viděli téměř všechno, za čím jsme přijeli a vlastně i něco navíc. Naučili jsme se zas radovat z pro nás doma běžných věcí, smířili se s tím, že v Uzbekistánu nikdo nikam nespěchá, hodiny jsou okrasnou záležitostí a zřejmě nic nemá pevný řád a cenu, a přes to se dá spoustu věcí v klidu zvládnout. Spali jsme v luxusním hotelu, staré nemocnici i rozestavěné zahmyzené budově, potkali překvapivé druhy lidí a dozvěděli se víc o těch, se kterými jsme sem přijeli, ochutnali jsme místní stravu, nafotili stovky fotek, přejeli jsme poušť, míjeli bavlníková a rýžová pole a začli se těšit domů...
Dojeli jsme živí, převážně i zdraví a já můžu zatím říct jen to, co už během naší cesty řekla Jíťa: "Uzbekistán je rozhodně země, co stojí za vidění. Jednou. V zimě." A pro slabší povahy přidám Pavlovo úspornější shrnutí: "Nejezděte tam!"
A pro ty, co mají výdrž mě číst budu rozepisovat po jednotlivých dnech...
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Hanoi a Přístav draků
Asi je zas na čase posunout se dál v povídání o cestě kolem světa. Hanoi a výlet do známé a značně fotogenické zátoky Ha Long.
Klára Kutačová
Kompetence jsou od toho, aby se překračovaly...
Všeobecná sestra, Praktická sestra, Zdravotní sestra, kdo co dělá, a kdo se v tom má vlastně orientovat, proč by to mělo zajímat pacienty a záleží na tom vůbec?
Klára Kutačová
Záchanáři českého zdravotnictví
Už jsem to asi párkrát psala, že spolu s titulem záchranáře dostanete ještě bonusově i kvalifikaci Praktické sestry (dříve Zdravotnického asistenta). Dnes se podíváme na to jak se toho občas někdo pokouší zneužít.
Klára Kutačová
Jak zvýšit sesterskou prestiž?
Prý je potřeba zvýšit prestiž sesterského povolání, aby začalo více lidí uvažovat vůbec o studiu tohoto oboru a následně přecházeli do praxe.
Klára Kutačová
Kdo má těžší práci?
A bylo dřív vejce, anebo slepice? Asi tak by se dala shrnout neustávající debata o tom, kdo má těžší práci, a tedy si (ne)zaslouží vyšší ohodnocení na pozici nelékařských pracovníků.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Přímý přenos Poslanci začali projednávat úpravu zákoníku práce. Stínový ministr práce a sociálních věcí Aleš...
Rozhodnutí o přijetí či nepřijetí eura v Česku udělá příští vláda, říká Fiala
Dvacet let od vstupu do Evropské unie Česká republika stále nepřijala společnou evropskou měnu...
Na Plzeňsku hoří střecha sklárny. Zásah je komplikovaný, říkají hasiči
V Heřmanově Huti na severním Plzeňsku hoří v areálu sklárny. Podle informací iDNES.cz od hasičů,...
SPOLU paroduje heslo ANO a spojuje ho s Ruskem, premiér Fiala to hájí
V kampani před volbami do Evropského parlamentu vsadila koalice SPOLU i na antikampaň. Na sociální...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 283
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1083x
Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.
Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.
A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...
Seznam rubrik
- Lofoty 2016
- Země zaslíbená
- Po stopách Nikdykde
- Neuschwanstein
- Norsko 2013
- Tyrkysová země II.
- Tyrkysová země III
- Ze života s Chrtem v nouzi
- Nessie na výletě
- Jak jsme (ne)bydlely
- Pochod Marodů - Nízké Tatry
- Expedice Absurdistán
- (Sou)žití s fofrklacky
- Šifrovačky s Dogtopusem
- Výlety po ČR
- Skandinávské bloudění 2015
- Tyrkysová země I.
- Nezařazené
- Osobní
- Cesta kolem světa