Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

R^

Ten nepředstavitelný bordel ve zdravotnictví je neřešitelný! Samotné dodržování zákonů ve zdravotní péči vede k absolutnímu krachu zdravotní péče. Adam Vojtěch dělá, jako by o tom nic nevěděl, před lidmi se to tají, a sestry si to nepřipouštějí, že mohou být za svoji aktivitu zavřené. Proč tomu tak je?

Za komunistů byly sestry lékaři vychovávány tak, aby dokázali efektivně pomoci v jednotlivých oborech lékařům. Výuka byla všeobecná nebo dětská, a samotnou praxi získávali od starších sester na oddělení. A vše fungovalo vynikajícně! Dnes jde především o proplacení různých vzdělávacích programů bez zacílení na nějaké potřeby. Zastupitelnost sester je stejně problematická jako zastupitelnost lékařů, jejichž vzdělávání také bylo rozbito!

:-)

1 1
možnosti
DP

U nas na Severu je to zrejme jednodussi. Nazev zdravotni sestra se uz temer nepouziva, oficialni nazev (prelozeno do cestiny) je "osetrovatel/ka nemocnych" ( to osetrovatel je proto, ze je tu velke mnozstvi "bratru" ) coz podle clanku odpovida vseobecne sestre v CR. Pak je tak zvana "pod-osetrovatelka" , coz priblizne odpovida ceske prakticke sestre. K prekracovani kompetenci dochazi velmi zridkakdy, jestli vubec. Osetrovatel/ka muze tak zvane "delegovat" vydani leku pod-osetrovateli/ce, ovsem odpovedna kdyz se neco stane je vzdycky osetrovatel/ka. Narocne ukony (zavedeni Venflonu, katetry do mocoveho mechyre, vnitrosvalove injekce atd) delegovat nelkze. Zavazny nedostatek osetrovatelek nastesti nase zdravotnictvi netrapi, je zde velky "import" hlavne ze zemi byvaleho lido-demo, ale i z Blizkeho Vychodu a Azie.

1 1
možnosti
  • Počet článků 283
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1085x
Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...