Cesta do Země zaslíbené - Red canyon
Ráno se po mírném odkládání vstávání scházíme u M+J na pokoji, že si dáme kafe a snídani. Zrada je, že jsme včera omylem koupili litrovej kefír místo mlíka, takže jdu shánět mlíko do lednice na recepci. Nebo spíš do skladu prádla do lednice.
Po kafi se odebíráme na pláž, vidíme v přístavu Amíky na nástupu na palubě, zatímco my kotvíme u supermarketu na neplacenym parkovišti, posnídáme a vyrážíme k Deep Siamu.
Všichni instruktoři se teprve pomalu trousí do práce, tak chvíli čekáme, pak si S jde domlouvat závaží (ach ty přepočty liber na kila), já udělam pár fotek ze života potápěče, zamávat US lodi na odjezdu
a poslechnu si vtipnou předponorovou instruktáž. "Mám problém s očima, ušima, automatikou" ukazuje na jednotlivé problematické součástky. "S přítelkyní, penězma." koukne na mě. No jo, vtipálci. Spolu s S se jde potápět ještě druhý člověk - instruktor potápění pro Australskou policii. Ještě by to tu chtělo hasiče a máme celý IZS...
Zatímco oni se noří k vraku lodi, já se jdu plácnout na lehátko na pláži, Mary se prohání ve vlnách na kitu. Ale jakmile přestane foukat, vytáhne mě do vody šnorchlovat. John se zatím někde učí základy kitování. M mě ve vodě učí podplavávat špagáty a vyfukovat vodu ze šnorchlu. Bleh. A navíc se mezi bójkami u provazů nejvíc drží medůzy a s tou se vážně potkat nechci.
Na chvíli vylezeme, vrátí se i S a dáme si společný oběd. Po něm ještě na chvíli do vody k rybičkám. Dokonce se zvládnu potopit i kousek ke dnu pro jeden ulomenej a dost orvanej kus korálu, ale vylovila jsem si ho sama, takže z něj mam radost. Ještě sprcha a jdu se zase stínit (slunit se totiž nechci, abych nebyla spálená) a pozorovat lodě na vodě. Máme to i se zásahem pobřežní stráže. Malý člun zastaví loďku, lidi ze člunu se přesunou na ní a za chvíli pokračujou směrem k přístavu. těžko říct, co se odehrávalo na palubě, na to jsou moc daleko a já si zapomněla dlouhý objektiv v hotelu.
Abychom se celý den neválali jen na pláži, bereme v hotelu lepší obutí i odění a vyrážíme na výlet do Red Canyonu. Měla by k němu být přibližně hodinová cesta a počítáme dvě hodiny na procházku tam. Odjíždíme tak akorát, abychom stihli vyrazit zpět se západam slunce. Na kruháči u supermarketu protestuje pár veganů proti transportům krav, které sem asi přepravili včera na té velké nákladní lodi, o které jsme si mysleli, že vozí auta. Rozhodně kravoauta vyjíždějí z přístavu.
Směřujeme z Eilatu na sever, podél vysokého plotu s ostnatým drátem. Egyptská hranice je poměrně dobře střežená. Ze silnice pak M odbočuje na prašnou cestu, kterou ale zvládne i normální auto a po ní pokračujeme až na parkoviště. Zastavujeme, prohlédneme si velkou mapu na tabuli, vezmeme si dvě mapičky ze zásobníku a volíme nejkratší 5km trasu, jakožto +/- dvouhodinovou. Sluníčko už se blíží k západu, takže všechno moc hezky osvětluje. Obouváme pevné boty a jdeme po zelené k začátku kaňonu.
Tam odbočíme na černou, která vede dnem (zelená pokračuje nahoře na skále). Ze začátku je sem tam kolem nějaká skála, chvílemi si připadám víc, jako kdybych procházela pod zřícenými zdmi nějakého hradu. Krása slovy nepopsatelná. A všude kolem roste něco zelenýho, rozkvetlýho, pobíhaj nějaký svišťoidní příšery...
A za chvíli se před námi začnou vynořovat rudé skály.
Jdeme dál a najednou žebřík dolů.
Sem tam se na nejzajímavějších místech zastavíme, ze zelené přejdeme znovu na černou, která už pomalu, ale jistě vede nahoru. Za chvíli začne být stoupání hodně příkré, ale zároveň dobře zabezpečené. Nahoře si uděláme pár fotek, než se rozejdeme tentokrát po červené zpět na parkoviště přes krajinu téměř Marsovskou.
Stihli jsme se vrátit k autu přesně se západem slunce. Odjíždíme zpět do Eilatu, kocháme se výhledy na rozzářené Jordánsko za mořem. Na cvhíli se zastavíme v hotelu, zkulturníme a jdeme hledat místo na večeři. Zkoušíme Cafe Cafe, na které jsme viděli reklamu. Hledáme, co si dát, ale moc nás tam nic neláká. M se ptá servírky, jestli nemají nějaké maso, ta na nás vrhne vyděšený pohled a sdělí nám, že oni jsou vegetariánská restaurace! Ale podávají i ryby. Zajímavé.
Zajdeme alespoň do cukrárny, která je hned naproti, dáme si něco dobrého sladkého (měchurku se šlehačkou v mém případě). Jsou výborné. Kdyby mě tu nechali do zítra, sním je všechny a pak spokojeně umřu přežráním.
Vracíme se k turističtější části města a hledáme a hledáme a nikde žádná použitelná restaurace. Jedna je drahá, další divná, další ruská. M má odřenou nohu, takže už jí chození dost nebaví, až konečně najdeme jednu restauraci přímo na pláži, kde mají rozumné ceny, příjemné posezení, ale trochu horší obsluhu. Po mírném zmatku s tím, co jsme si (ne)objednali se v klidu najíme, pobavíme se místními kočičáky, které krmí paní od vedlejšího stolu a můžeme se vrátit zpátky do hotelu prospat se na další plážový den.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Hanoi a Přístav draků
Asi je zas na čase posunout se dál v povídání o cestě kolem světa. Hanoi a výlet do známé a značně fotogenické zátoky Ha Long.
Klára Kutačová
Kompetence jsou od toho, aby se překračovaly...
Všeobecná sestra, Praktická sestra, Zdravotní sestra, kdo co dělá, a kdo se v tom má vlastně orientovat, proč by to mělo zajímat pacienty a záleží na tom vůbec?
Klára Kutačová
Záchanáři českého zdravotnictví
Už jsem to asi párkrát psala, že spolu s titulem záchranáře dostanete ještě bonusově i kvalifikaci Praktické sestry (dříve Zdravotnického asistenta). Dnes se podíváme na to jak se toho občas někdo pokouší zneužít.
Klára Kutačová
Jak zvýšit sesterskou prestiž?
Prý je potřeba zvýšit prestiž sesterského povolání, aby začalo více lidí uvažovat vůbec o studiu tohoto oboru a následně přecházeli do praxe.
Klára Kutačová
Kdo má těžší práci?
A bylo dřív vejce, anebo slepice? Asi tak by se dala shrnout neustávající debata o tom, kdo má těžší práci, a tedy si (ne)zaslouží vyšší ohodnocení na pozici nelékařských pracovníků.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Poslanci mají jednat o změně zákoníku práce, o minimální a zaručené mzdě
Poslanci by měli na mimořádné schůzi začít projednávat úpravu zvyšování minimální mzdy. Novela...
Dvacet let dotací z EU. Přinesly zločiny, ale i vlaky, techniku a splavné řeky
Premium Lázně, které nevznikly a je z nich night club nebo zdvihací most, který se nikdy nezdvihl. Česko...
Rus má imperialistické myšlenky. Ukrajinou nekončí, říká velitel v Donbasu
Premium Doněcká oblast (od zpravodajů iDNES.cz) Vymlácená okna, ale i celé domy srovnané se zemí. Tak vypadá Doněck a celý průmyslový Donbas....
Zelenskyj odvolal šéfa kybernetické špionáže kvůli skandálu s bytem manželky
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal šéfa kybernetického oddělení tajné služby SBU...
Pozemek pro výstavbu RD
Panenské Břežany, okres Praha-východ
5 000 000 Kč
- Počet článků 283
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1083x
Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.
Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.
A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...
Seznam rubrik
- Lofoty 2016
- Země zaslíbená
- Po stopách Nikdykde
- Neuschwanstein
- Norsko 2013
- Tyrkysová země II.
- Tyrkysová země III
- Ze života s Chrtem v nouzi
- Nessie na výletě
- Jak jsme (ne)bydlely
- Pochod Marodů - Nízké Tatry
- Expedice Absurdistán
- (Sou)žití s fofrklacky
- Šifrovačky s Dogtopusem
- Výlety po ČR
- Skandinávské bloudění 2015
- Tyrkysová země I.
- Nezařazené
- Osobní
- Cesta kolem světa