Často se ve své praxi setkávám se zvláštním jevem - děti na 2. stupni základního školství se neumí efektivně učit. A byť se o to třeba i snaží, výsledek mnohdy neodpovídá vynaložené námaze.
Je to až paradoxní, když si uvědomíme, že již nějaký ten pátek školu navštěvují. Svou roli možná hraje to, že na domácí přípravu prvostupňových dětí dohlížejí ještě rodiče, možná i to, že některé školy domácím úkolům neholdují a rodiče sami pak tápou, jak učení doma pojmout (řeší-li to vůbec).
Faktem ale je, že příprava na výuku v rámci 2. stupně již vyžaduje jisté nasazení, práci s časem, zapojení pozornosti, paměti a jiného přístupu pro předměty vyžadující logiku či práci s informacemi. Není to snadné, určitě ne ve chvíli, kdy dítě není na pravidelnou domácí přípravu zvyklé. Obecně se má začínat po malých krůčcích, ale systematicky. Chybí-li tento postup z předcházejících let, o to těžší to pak dítě má. Ovšem - chce-li být úspěšné, záleží-li mu na školních výsledcích a má-li ambice dostat se na konkrétní střední školu, nemá jinou možnost, než se naučit učit efektivně.
A jak na to? Vyzkoušejte následující praktické tipy:
1) je dobré vědět, kdy psychická výkonnost dítěte je na vrcholu a kdy naopak na ústupu. Jinými slovy - učit se v době, kdy pozornost a koncentrace je na nule, protože se ke slovu dostala únava, je zcela nesmyslné. Jakmile dítě ví, v které části odpoledních hodin je v plné psychické síle, mělo by právě této doby využít k učení.
2) při učení by dítě mělo postupovat systémem: začínám nejsnadnějším, nejkratším, tím, co udělám spíše mechanicky, co už znám a teď si to jen procvičím. Do této kategorie lze zařadit opis slovíček, doplňování, vypracování příkladu dle vzoru, vypracování zápisu apod. Následují úkony, které jsou již náročnější, nicméně pro dítě atraktivní - tedy ty předměty, které má dítě rádo, nicméně v tuto chvíli pro něj představují již vyšší míru psychického nasazení. A teprve nakonec předměty „méně oblíbené“.
3) předměty vyžadující logiku (matematika, fyzika, chemie) dítě musí pochopit. Samozřejmě je možné se látku "našprtat" a logiku zahodit někam stranou, nicméně bavíme-li se o efektivitě učení, tak zařazení paměti do sféry působení logiky je zcela neefektivní - rozhodně v dlouhodobém horizontu. Dítě sice zvládne písemku v pondělí, ale v pátek bude zcela "mimo".
4) naopak předměty, které jsou založeny na informacích, které je třeba si zapamatovat, paměť již vyžadují. Nicméně, látka v obecných souvislostech je ve škole kantorem vysvětlována, tudíž, pochopí-li vztahy, příčiny a následky dítě již během výuky, má doma podstatně méně práce. Pak vlastně jen stačí si jevy a události připomenout a klíčová data zapamatovat.
5) ptáte-li se, jak si něco zapamatovat, ptáte se správně: každý člověk je nastaven na konkrétní postup - někdo je vizuální typ (tedy informace vidí - v knize, vlastní rukou napsány v sešitě apod.), někdo zase auditivní (potřebuje data slyšet - tedy opakuje si je, nahraje si je apod.). Specifikou je pak učení se anglickým slovíčkům - tam pak roli hraje koordinace ruky, oka a paměti. Proto se doporučuje každé nové slovíčko několikrát napsat, aby se ve výsledku jeho psaní (a také čtení) zautomatizovalo.
Paměť obecně hraje podstatnou roli v efektivitě učení. Děti na 2. stupni mají stále ještě dominantnější krátkodobou paměť oproti dlouhodobé. Proto mnohé děti sklouzávají k tomu, že se něco rychle (a relativně i snadno) naučí ve škole o přestávce těsně před hodinou. Jde o princip nasáklé houby, kdy dítě nasaje informace a při písemce (za 15 minut) je ze sebe vysaje. Nicméně ve struktuře dlouhodobé paměti se tyto informace neusadí a jsou-li pro dítě nutné (obecné testování, čtvrtletní písemky, roční opakování, přijímací testy na střední školu), pak je třeba jim věnovat náležitou pozornost a vracet se k nim, opakovat je. Posilování dlouhodobé paměti je v rámci 8. a 9. ročníku zcela na místě - na střední škole dlouhodobá paměť přichází ke slovu dost podstatným způsobem, maturita a závěrečné zkoušky jsou na ní de facto založeny.
O tom, jak se efektivně učit, se napsala celá řada knih. Můj výčet několika bodů je oním základním schématem, které je možno najít v jakékoli podrobné publikaci. Na straně druhé – někdy méně znamená více a nebýt zasypán informacemi hodně propracovaného materiálu může vést k motivaci oněch pár bodů prostě v praxi vyzkoušet.
Tak hodně štěstí a moře trpělivosti se sebou samým!
