Zralá láska po italsku
Jsem po několika neprospaných nocích s nemocnými dětmi, ráno nestíhám ani kafe, natož make-up, jednou rukou dělám tři dětské snídaně a svačinu do školy, druhou cpu do tašky dokumenty, sklízím ze stolu...ještě se z auta vracím třikrát domů pro klíče, sešity...a před nastartováním bleskurychle učesat, navonět a napít se zbytku už dávno nebublinkaté vody...uff, konečně vyrážíme? bohužel ne: „Mamiii,kakaááát... “
Vyložit děti ve škole, ve školce, a frčím do práce. Práce - spíše takový „šolich načerno“. Jezdím vypomáhat staršímu manželskému páru, Giuseppemu je devadesát a jeho ženě o pět let méně. Vyžehlím, vytřu, ale hlavně povídám. Stařečkům vůbec nevadí, že moje italština je stále šílená.
Většinu místních italských domorodců tvoří důchodci nad osmdesát. Sobotní večery jsou ve znamení tance a veselí, blízká diskotéka pro sedmdesátileté a výše je velmi oblíbená. Diskotéka pro mladé zašla na oubytě, mladí si raději zalezou do svých nevětraných kutlochů s pc a chatují a blogují, zatímco staří žijí na plné koule. I v jejich věku řídí auta. Po našem přestěhování jsem byla svědkem, jak nějakému řidiči při couvání stařičkým Fiátkem upadl výfuk. Rány jak z děla, řidič nic neslyšel. Asi omdlel, domnívala jsem se, a utíkala k autu. Za volantem seděl asi devadesátiletý pán, lehce nahluchlý, oči také nesloužily. Neuměla jsem italsky, a snažila se mu gestikulacemi vysvětlit, že mu právě upadl výfuk. Stařeček byl zděšen, mé náznaky patrně chápal jako bezplatnou nabídku sexu či co...a stále couval, motor řval. Rázně jsem se vrhla dovnitř do auta, pána čapla za ruku a táhla ho k výfuku. Když spatřil zadek, pochopil. Zadek auta, samozřejmě. Jeho děkovačka v místním nářečí trvala asi dvacet minut. Mluvil vřele, ale dodnes nevím o čem. Mezi těmito týpky si pak připadám jako mladistvé poupě v rozpuku, ačkoliv mám blíže k přechodu než k pubertě.
„Můj“ Giuseppe autem léta nejezdí. Jeho nohy mají barvu asfaltu, špatně dýchá, ruce se klepou. Cigárko mu na laviččce připaluju já, je to jistější. S mou stále nedokonalou italštinou hledám témata, která by ho bavila. Politika? Mussolini, Stalin, Berlusconi...Nemoce? Má v pořádku už jenom zuby, protože jsou umělé...A co láska? Ožil. Ano, láska, milování. Slovo „sex“ nikdy nepoužívá. Ptám se ho na první lásky, na první pusu...proč se stále bavit o nemocech, o politice, o věcech, které zahlcují. Oči mu svítí, dávné vzpomínky se vracejí... Najednou v něm vidím kluka, který utíká před bombardováním a vynáší děti z hořících domů, který balí holku odvedle, i když se mu líbí jiná ze sousední vsi....ale tahle je blíž a obě rodiny se navzájem znají...který zpíval ve všech blízkých pěveckých sborech a miloval koncerty vysoko v horách, které končily veselou pyjatykou...který celý život dřel, ctil a miloval svou ženu a děti...a občas za horkých letních večerů se sousedy z ulice uvařili deset kilo domácích těstovin s boloňskou omáčkou, jiní dodali dvacet třicet litrů vína z nedalekých vinic, pak snesli dolů před domy stoly, srazili je k sobě, a hodovali...a sousedé přicházeli, jedli, pili a zpívali...a užívali si barev života...
Na druhém konci ulice bydlí Maria , ze pět let jí bude rovných sto. Při chůzi se opírá o vozík a o svou „badante", novodobou ukrajinskou služku. Maria celý život tvrdě pracovala ve fabrice, ale do poslední chvíle aktivně sportovala. Je velmi milá a krásná. Skvěle střižené obarvené blond vlasy, precizní make-up a úsměv na tváří. Kdysi měla s „mým“ Giuseppem techtle mechtle, ale před manželstvím...před šedesáti lety. Z mého pohledu z doby před dinosaury. Vidím, že ta vzájemná přitažlivost, dinosauři-nedinosauři, je pořád ve vzduchu. Ale dnes už je to o něčem jiném. Maria láskyplně obejme Giuseppeho kolem ramen a oba začnou zpívat. Dvojhlasně. Jeho manželka se k nim s chutí přidává, bělovlasý soused odspodu taky. Něco jako italská verze naší odrhovačky „Za tou naší garáží, Manča na mě doráží, má takový divný chutě, že mě to až zaráží... “ Čtyřhlasý chór se rozrůstá, z oken se vyklánějí další vrstevníci a pobrukují. Asi i oni si kdysi užívali za garáží, tedy spíše za stodolou, z plna hrdla či jiných orgánů.
Stojím tu venku pod stále zasněženými vrcholky hor, s partou rozjuchaných mladých lidí, kteří si zpívají, protože je ještě baví žít...
Asi budu nějakou chvíli off-line. Mám chuť zpívat...
Marta Kučíková
Hudrám, hudráš, hudráme
„A jejich ricotta není český tvaroh a italský kmín není český,“ hudrám, neb na mě dolehla přistěhovalecká krize. Čas od času se nám to stává. Nám, holkám česko-slovenským,žijícím už nějaký rok v té báječné zemi italské.
Marta Kučíková
My, nedokonalé
„Váš pas, madam?” zeptá se úslužně český řidič před nástupem do autobusu. Jaká přímo vtělená zdvořilost jeho řidičského ducha, takřka italská!
Marta Kučíková
... je mi ho tak líto!
„Takovej vodflus je to,” říkám své známé, která kouká, jak kroužím kolem italského chlapíka výrazně mladšího než jsem já. Kroužím s mateřskou starostlivostí. Říkám mu pracovně „vodflus Gigi”. Není to hanlivé, ale typické.
Marta Kučíková
Sníst to, na co čůrá pes
“Písíkán” říká mi devadesátiletá rázná Maria, když se jí ptám, co dnes vaří. Každodenně obědvá těstoviny a dušenou fenyklovou bulvu, kterou střídá s pečenou čekankou. Opakuje mi: “Je jaro, tak tu všichni jíme písíkán!"
Marta Kučíková
Zlodějiii!
“Čmajzli mi peněženku,” blekotá ovíněný chlapík. Zapomněl ji v nezamčeném autě. Taky proč by auto zamykal, tady se totiž odedávna vůbec nekradlo. Jediným vysvětlením je, že mu peněženku z auta vzala jeho exmanželka.
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
VIDEO: Alkohol a grogy za volant nepatří. Když nabádají k opatrnosti děti
„V autě se vždycky pšipoutej“ nebo „Zpomal, kámo.“ To radí ti nejmenší řidičům na videu, které v...
Hasičská cisterna dostala smyk a havarovala, dva lidé se zranili
V sobotu krátce po půl desáté dopoledne havarovala hasičská cisterna mezi obcemi Žulová a Vápenná...
Česko zasáhly silné deště. Voda zaplavovala ulice, ničila stromy
Česko v noci z pátku na sobotu zasáhl silný déšť. Středočeští hasiči kvůli tomu zasahovali u třech...
Počet povolených oddlužení v minulých letech klesl, bylo jich skoro 18 tisíc
V Česku v posledních letech ubývá návrhů na oddlužení a povolených oddlužovacích procesů. Vyplývá...
- Počet článků 91
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 8507x
- Italské jednohubky (2017 - Mladá fronta)
- Italské dvojhubky (2018 - Mladá fronta)
- Po italsku do hubky (2019 - Mladá fronta)
- Z mého severoitalského deníku (2020 - Ikar).
- Italské trojhubky (2021 - Ikar)
- Italské mentolky (2023 - Ikar)
Tímto vám všem, kteří jste mě četli a čtete, opravdu ze srdce děkuji, protože vy za to můžete. GRAZIE!!!!
Mějte veselé a láskyplné dny. Vaše Marta
kontakt: marta.kucikova@gmail.com