To víš Marti, mateřský komplex , karma

žejo? je to halt dáno geneticky...

Už v bibli je psáno "nepečujte příliš". Snažím se, ale musím se dost přemáhat.

jo, přesně - snažím se, ale musím se dost přemáhat:-))))

Super, díky za skvělý a moudrý příběh .

nevím, zda skvělý a moudrý, ale těmi zážitky kolem se to jen hemží, čemuž jsem ráda...

Člověk se učí neustále. Někdy přílišná péče spíš škodí. Hezké, moc hezké

Bohunko, no jo, čeho je moc, toho je příliš, ale co se týče péče, znám spoustu lidí, kterým chyběla... a často nerozpoznám ty, kterým přebývala, a hážu je do jednoho pytle... asi ne sama, evidentně

Moc hezký, Marti zdravím!

Jituško, já taky a objímám na dálku převelkou

Paráda, Marti.

Pavli, ale to poznání, to někdy bolí, haha - myslím tím, že prohrávám v diskusi na sto procent... no, nevadí, mám třeba jiné přednosti:-)

Marto, to je moc hezký příběh.

bohužel chlapec mě jednou 8. března z vděčnosti či čertvíproč - asi tedy k Svátku žen - znenadání chytil a políbil na pusu, při představě, že předtím vyhulil několik vajglů po někom... desinfikovala jsem si pusu asi půl hodiny poté a celé dopoledne by bylo špatně....

Takový ten klasický, já tomu říkám "kvočnový" komplex, kdy maminka, jako kvočna neustále ochraňuje své mladé, což je na škodu. Máme to s manželkou stejné...

nojo, když nám je to tak nějak geneticky dáno... :-)

Krásný příběh ze života. Připomnělo mi to citát, jehož je svým způsobem kolektivní inkarnací:

Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu. Dej mi trpělivost, abych snášel věci, které změnit nemohu. A dej mi moudrost, abych obojí od sebe odlišil.

přesně, k tomu nemám co dodat, díky, MIchale

Ahoj Marti, nech brouka žít Já jsem v tomhle jak tvůj manžel, v Itálii jsem měla i síťku na motýly a chytala jsem do ní mouchy a puzzole, pak je vyhodila ven. Za blog karma

Vidíš, Káji, motýly bych nezabila, brouka, co mě ohrožuje, ač jsem milionkrát větší a těžší, tak ano. Jediná z rodiny, dokonce naše Maruška odmala chytala pavouky a hladila je... ještě teď mám husí kůži...