Věda pro ženy

Asi taky znáte tu zázračnou formuli "vědci zjistili", kterou začínají mnohé "vědecké" články, které nám poskytují informace o tom, jak funguje svět a jak máme žít. Poskytované informace lze rozdělit v podstatě do dvou skupin.

První typ informace

V článku tohoto typu se dozvíme co máme zdravého jíst, v čem máme prát, co nosit na sobě, jaké kupovat hračky pro děti, jaké používat čistící prostředky. Nebo naopak, co určitě dělat nemáme, abychom nebyli unavení, vystresovaní, přepracovaní, neměli vrásky, nadváhu a další nepříjemnosti. Tento typ článku očekává od čtenáře aktivní přístup. Svůj život můžeme změnit k lepšímu, pokud budeme dodržovat předkládané návody.

Problém je, že jak se vyvíjí vědecké poznatky, tyto informace se mění, často na zcela opačné. Dá to práci všechno sledovat. Jestli jsou tuky na tloustnutí nebo jsou naopak potřeba při hubnutí, který olej smíme používat, a který je zakázaný, (řepkový byl fuj, ale dnes jsem četla, že je zdravý, na rozdíl od palmového, který je zřejmě nejhorší potravina vůbec), jestli máme chodit na slunce nebo ne (obsahuje vitamin D, ale způsobuje vrásky a stárnutí pleti), jestli jsou jogurty, banány, grepy,.. zdravé nebo ne, atd. (Prvně dvě jmenované potraviny obsahují řadu prospěšných látek, ale taky jedovatý cukr, o grepech jsem se dokonce dozvěděla, že způsobují rakovinu prsu, protože zvyšují estrogen). Taky se asi nikdy nedozvíme, jestli káva a alkohol škodí nebo prospívá, řekla bych že skóre dobrý:špatný je 50:50. Ten, respektive ta, která se snaží být dokonalá, může z toho stresu dostat poruchu nálady, ano, takový termín jsem už taky viděla, a musí se potom obrátit na další odborníky, což se hezky rýmuje se slovem odporníky, (kdo neslyšel, tak to byl za socialismu nově zavedený název pro rezistory, který se naštěstí neujal).

Nikdo nás samozřejmě nenutí dělat vše podle návodu, ale pokud nebudeme dodržovat, co nám "vědci", což jsou obvykle v těchto případech nutriční specialisté a kosmetické poradkyně z firem, jež vyrábí ty správné a důležité produkty, které nás jedině ochrání před popsanými hrozbami, odborníci na partnerské vztahy z rubrik lifestylových časopisů, a další odborníci, říkají, tak se nám stane pouze to, že budeme oškliví, tlustí a nespokojení. (Já vím, že je to pro někoho otázka "být či nebýt", ale při troše dobré vůle se proti těmto hrozbám dá, s přispěním správných preparátů, úspěšně bojovat). Proto tento typ článků považuji za méně škodlivý. Kdo jim uvěří, utratí hlavně hodně peněz, protože nejde o nic jiného než skrytou reklamu a PR výrobců doporučovaných produktů. Změny účinků jednotlivých diskutovaných položek na opačné lze potom snadno vysvětlit: dobré je to, co vyrábí zadavatel, špatné, co produkuje konkurence. Tím se dá také objasnit, proč jsou i některé výrobky stejného druhu jogurty, oleje, atd. někdy "zlé" a jindy "hodné", (vždycky se mi líbilo označení "hodný" a "zlý" cholesterol, který při popularizaci zdravého životního stylu používají i lékaři).

Trochu mi to připomnělo článek pro běžce, kde byly důrazně doporučované dražší boty, že jsou kvalitnější. Vysloveně bylo řečeno, že boty za tři tisíce jsou samozřejmě mnohem lepší než ty za osmnáct stovek. Položila jsem do diskuze otázku, jestli se zhorší kvalita obuvi, když ji po roce zlevní ze 3000Kč na 1800Kč.

Druhý typ informace

Druhá skupina "odborných" článků na populárních serverech a v lidových časopisech prezentuje výsledky různých obskurních výzkumů, které skutečně probíhají na výzkumných pracovištích, (chtěla bych vidět zdůvodnění grantových komisí, proč financovat výzkum typu, jak souvisí rychlost chůze a názory vrstevníků s délkou života nebo, že vrásky jsou znakem osteoporózy, atd.). Tím, že jsou zaštítěny odborníky s několika tituly vzbuzují respekt a čtenář zvyklý věřit všemu, co "zjistili vědci", se dostává do situace, že je postaven před absolutní, všeobecně platnou pravdu, kterou musí vzít na vědomí, (ale také je to jediné, co s tím může dělat.) Obávám se, že ta bezmoc, kdy je člověk postaven před svůj osud, který souvisí například s výškou (četla jsem, že menší a drobnější lidé žijí kratší dobu, protože nemají tolik energie jako ti velcí a mohutní), tedy s něčím, co je dáno geneticky a nelze to změnit, vede k mnohem větší frustraci, až nihilismu, než fakt, že nemůžu sehnat ten jediný zdravý jogurt. Proto považuji články druhého typu za škodlivější a nebezpečnější.

Ještě bych měla vysvětlit, proč jsem úvahu nazvala "Věda pro ženy". Je to zřejmé. Podobné články tvoří podstatnou část obsahu časopisů a portálů pro ženy. Už samotné označení, že je něco "pro ženy" na mě působí podezřele. V mládí jsem si kladla otázku, jestli jsou ženy nějaká speciální zájmová skupina, že pro ně vychází zvláštní časopisy, podobně jako pro rybáře, radioamatéry nebo posluchače populární hudby. Ještě jsem neměla žádné zkušenosti s vědeckou prací, tak jsem brala výsledky podobných "výzkumů" vážně a jednu dobu jsem se bála dělat, co mě baví, a na co mám předpoklady, protože jsem se dočetla, že dívky s technickými zájmy mají genetickou poruchu. "Která bije" jsem pochopila, když začaly v novinách, (bylo to brzy po revoluci), vycházet názory politiků, psychologů, sociologů, psychiatrů a odborníků na partnerské vztahy, že bychom se měli vrátit k tradičnímu rozdělení rolí, kdy pracují muži a ženy jsou v domácnosti a starají se o rodinu.

Mimochodem nedostatek technicky vzdělaných lidí by se podstatně snížil, kdyby současní vědci zjistili to, co jejich předchůdci ve 20. letech minulého století, a to že děti ve školním věku mají, bez ohledu na pohlaví, rovnoměrně rozdělené schopnosti a předpoklady. To, že dívky a ženy pracují převážně ve službách a studují humanitní obory a kluci (muži) jsou orientováni na techniku a přírodní vědy je dáno výchovou.  (Zdroj: například Peter Lauster: Testy inteligence). Nebudu to dál rozvádět, ale když hovoříme o inteligenci, tak ještě zmíním jednu věc. Asi je známo, že v historii testů IQ dosáhla nejlepší výsledek americká novinářka, spisovatelka a VŠ pedagožka Marilyn vos Savant. Marilyn je nejen inteligentní a krásná žena, (to je podle odbporníků vyloučená kombinace), ale také, na rozdíl od výše zmíněných článků, říká rozumné a použitelné názory a poučky. Jedna její důležitá věta, kterou by si měl každý, kdo chce zveřejnit nějakou informaci, vyvěsit na viditelné místo, říká: "Je chyba, když se hypotézy vydávají za fakta." Řekla to v souvislosti se vzděláváním, ale platí to obecně.

Ale zpět k vědeckým článkům pro ženy. Ani se nedivím, že se na ně tito pseudo odborníci zaměřují. Podle jiných výzkumů jsou to většinou ženy, kdo se stará o výživu rodiny, výchovu dětí, prádlo, oblečení, kdo víc řeší svůj vzhled (opět pod vlivem těchto článků). Samozřejmě sem patří i specifické otázky: jak otěhotnět, jak pečovat o kojence a podobně.

Za sebe jsem ráda, že jsem dost brzy pochopila "vo co gou", jak by řekla naše mládež. Ze zájmu, co se vše vydává za vědecké poznatky, si občas takové články čtu a kolikrát si říkám, jak je ošemetné, když si člověk myslí, že ho už nemůže nic překvapit. No, možná by mě překvapilo něco jako Jak otěhotně v menopauze. Jenomže to se mě zase netýká, protože potřebu zakládat rodinu nemám už patnáct let. Budu si tedy v klidu číst časopisy, které se týkají mých zájmů, (i když i v takových je mnoho PR a vždycky nelze odhalit reklamu tak snadno jako ve výše zmíněném článku o kvalitě běžeckých bot). Pro toho, kdo takové zájmové čtení nemá, si dovoluji na závěr odcitovat diskutéra na jednom nejmenovaném serveru pro ženy: "Tahle rubrika by se měla jmenovat snůška pověr, mýtů a pomluv vycucaných z prstu."

Hezký den bez PR a vědeckých poznatků v nevědeckých časopisech