Vcera jsme se rozhodli, ze asi nejlepsi forma, jak si mistni dzungli Taman Negara uzit, bude stravit primo v dzungli jednu noc. Vcera vecer jsme zjistili vsechny podrobnosti a dneska rano vyrazili. EL se budi drive nez ja a vstava, MH tak nejak odpociva (nakonec zustava v tabore, ze dzungle neni pro ni), ja vstavam posledni tesne pred devatou, rychle se balime a vyrazime nejdriv nakoupit zasoby na nase dvoudenni cestovani po dzungli a zajistit si opravdove povolenky ke vstupu do parku do jedne z plovoucich restauraci. Jakmile toto vsechno mame, jeste posnidame v jedne z plovoucich restauraci, jak jinak nez vajickovou omeletu. Vzhledem k tomu, ze budeme 2 dny mimo civilizaci a opravdove jidlo, doplacavam zbytek prazdneho mista v travicim systemu hamburgerem s nekolikanasobne presmazenym karbanatkem.
Po vcerejsku uz vime, ze vstup do dzungle je na druhe strane reky a tak prevozem za 1RM kazdy frcime na druhou stranu. U domku spravy NP Taman Negara (NP TN) vyrizujeme moznost prespani v jedne z pozorovatelen za par ringitu. Podle cloveka ze spravy NP TN by tam s nami meli spat jeste nejaci jini turiste. Jsem na to zvedavy, jak tohle vlastne vypada. Docela me prekvapi, ze uprostred dzungle je misto se sprchou a splachovacim zachodem, alespon se o tom tak spravce zminil.
Plovouci restaurace na rece:
Vyrazime vicemene po ceste, kterou jsme vcera prosli s pruvodcem v ramci nocniho dzunglovani. Cesta jde super, sem tam potkame nejakyho toho turistu a prestoze vcera docela sprchlo, blato tu je jenom na par usecich. Takhle dochazime az ke Canopy walk, coz jsou takove ty vysute lavky umistene na stromech. Prestoze to z Kuala Taman, tedy zakladny pro treky v Taman Negara, neni daleko (cca 1.5km), vetsina turistu se sem nechava vozit lodi, a to hlavne tech asijskych, ale i dost lenivejsich Evropanu.
Tak tahle ceste je jeste ok:
Na Canopy se znovu potkavame s parkem z CZ, ale moc, nebo spis snad vubec, se s nima nebavime. Tak nejak asi ani oni, ani my nemame potrebu s nima si sdelovet nase dojmy. Kazdopadne na Canopy je fronta, tak musime chvilku cekat. Lavky docela super, jen kdyby tu bylo mene turistu, tak bych si to uzil asi o trosku vic. Ale je to docela zabava pozorovat ostatni, jak se boji a krecovite sviraji provazove zabradli a postupuji velmi pomalu.
Prejit cele Canopy nam zabere skoro 3/4h, ale snad to nejak nebude vadit. Pokracujeme dale podel reky smerem na SV. Turisticky provoz tu vyrazne proridl, spise jsme tu jen my sami. Ze zacatku mi to prijde super, ale pak si tak nejak stale vice a vice uvedomuji, kolik nebezpeci asi takova dzungle skryva a alespon ja bych docela uvital, kdybychom aspon obcas nekoho na ceste potkali. Jediny cim to tu pripomina civilizaci je dost casty rev motorovych cluny na blizke rece. Ale aspon to cloveka tak nejak uklidnuje, ze kdyby neco, tak staci jen na nekoho zamavat a je za chvili zpatky blize k civilizaci.
Canopy walk a timto tu predstavuji EL:
Cestou potkavame take tohoto krasneho leguana:
Bohuzel koho stale cestou potkavame, jsou mistni pijavice. Cely zacatek cesty jsme premysleli o tom, jestli tu na ne take narazime a zjistime, jak tahle vec vlastne vypada. Pijavice opravdu neni nic moc a na cloveka se nalepi, aniz by o tom vubec vedel. Prvni, kdo ma tu cest se s nima setkat, je EL. Zjistuje, ze ji vlezly pres botu a ponozky az kousicek za prsty a na nartu se ji krasne zakousla a nasala. EL docela vysiluje, zatimco ja ji uklidnuji, desinfikuji septonexem a sam ze sebe se svych fusekli strhavam par zatim neprisatych pijavic. Nastesti jsem si s sebou vzal par docela vyskokych ponozek, vyrobenych z nejake syntetiky, ktere evidentne pijavicim nechutnaji tolik, jako ponozky bavlnene. Nicmene nakonec preci jenom se jich par na me take usadi, ktere si musim strhnout a ranku vydezinfikovat.
Puvodne jsem si myslel, ze pijavice jsou jen ve vode, ale tady to jsou takove cihajici vztycene kominky. Jakmile se clovek jen trosku k nim priblizi, okamzite se zacnou jejich pidalkovitym behem priblizovat, naskoci na botu nebo ponozku a snazi se najit mistecko, kde by se mohli napapat. Neni moc snadne je strhavat a vetsinou to chce i trosku sily. Kazdopadne nejak prichazime na to, ze dobry je si strcit ponozky pres kalhoty (jako to delaji nemecti turiste), aby to ty pijavice nemely tak snadny a vzit si jeste jeden par ponozek. I pres toto ponozkove a kalhotove opatreni ovsem nektere extra doterne kousky si dokazou nejakym zahadnym zpusobem cestu ke kuzi najit, nebo nektere saji dokonce pres ponozku. (bohuzel az po skonceni naseho treku jsme si v LP precetli, ze je dobre si dat do boty tabak, ktery tuto otravnou havet odrazuje)
Nicmene pokracujeme zdarne kupredu k nasemu cili za skoro neustaleho odpijavicovavanit. Mame kliku, ze s nami nejde MH, kterou jsme nechali v Kuala Tahan. Predpokladam, ze po ni by tyhle pijavice jely rychlosti svetla, nebo aspon zvuku. V nekterych dalsich prispevcich vysvetlim proc.
Cesta od Canopy uz neni zrovna jednoducha a bohuzel nas prumer se ustalil na 2km/h. Postupujeme pomalu jednak kvuli te pijavicove haveti a jednak kvuli charakteru cesty, kde se velmi castu jde do strmeho udolicka a zase stoupa nahoru. To vse ve velmi kluzkem terenu, obcas jsou aspon ty seslapy a vyslapy usnadneny provazy, kterych se lze chytit.
Tak tahle cesta uz tak ok neni:
Nepokracujeme tedy moc rychle, ale jdeme. Kazdopadne moralka nam velmi klesne, kdyz po 4h chuze se dostaneme do jedne domorode vesnice, kde potkavame taktez zajezd turistu, ktery se prijel po rece na domorodce podivat a u pruvodce zjistujeme, ze to mame snad jeste 3 a pul hodiny chuze. Je vedro, vlhko a pijavicno, ale postupujeme rychlejsim krokem kupredu. Mijime dalsi vesnici, kde uz turiste nejsou. Vetsina domorodcu se k nam otaci zady a nevsima si nas, ani pro mistni deti nejsme zajimavy. Radsi bez nejakeho fotografovani prochazime a jdeme rychle dal. Domorodci tedy moc prijemni a pohostinny nejsou.
Kousek za vesnici nas ve strome prekvapi nejaky zivocich. Bylo to neco velkeho, ale nez jsme stihli zjistit co, nastesti se to pred nami asi nekam shovalo. Dost vystraseny a ja uz s vojevudcovskym klacikem v ruce pokracujeme dale v ceste. Se opravdu tesim, az tam budem a spadne ze me ten stres, kdy zas potkame nejakou tu potvoru nebo kolik pijavic na me zase naskace.
Prichazime do osady Kuala Terrengen, kde to vypada, ze tu party uz opravdu skoncila. Vsechno trosku rozmlaceny. Mysleli jsme, ze tohle je nejaka vesnice, ve ktere bude zivot a mozno si zakoupit neco k piti, ale v tom jsme se dost spletli. Neni tu nic, jen nakonec prijizdi nejaky 3 divny typosove lodi a nabizeji nam zitra odvoz za 120RM naz5 do Kuala Tahan. Moc to s nima nediskutujeme, protoze nazpatek do Kuala Tahan stejne chceme jit pesky pres dzungli a nikoliv lodi.
"Party uz skoncila":
Taktez si delam fotku nemeckeho turisty s vojevudcovskym klacikem a radim si ji do adresare "dementni usmev":)
Od Kuala Tahan je nase pozorovatelna vzdalena jeste asi 2km, cesta je tu nastesti o trosku lepsi a rovnejsi, takze za 3/4h asi v pul seste jsme tam. Je to takovy baracek na hodne vysokych nozkach, nahore celkem 8 drevenych paland a pozorovatelska lavice.
V budce uz je nejaky holandsko-americky par a pozoruji. Jsme byli asi trosku hlucni pri prichodu, protoze jsme tak nejak netusili, ze uz se bude pozorovat. Kazdopadne je tu opravdu sprcha a zachod, po narocnem pochodu opravdu prijde vhod, tedy hlavne ta sprcha.
Sedime a pozorujeme. Sedet a pozorovat, nebo spise cucet na paloucek do blba neni zrovna extra zabavna cinnost. Ja bych se nejradsi normalne bavil, ale to zase odrazuje zvirata od toho, aby se prisli do mistni tunky napit. Sedime a cucime, je to opravdu nekonecny a jsem netrpelivy. Myslivcem na posedu bych asi tezko mohl byt. Kazdopadne asi za hodinku se objevi jelen, bohuzel stihnu vyfotit jen jeho zadek, protoze se neustale shovaval. Jelen, no to je tedy exotika.
Zadek jelena: (od toho stromu na paloucku napravo)
Zacina se uz stmivat, ale nakonec se objevi tapir. To ze je to tapir (nakonec dle wikipedie pozdeji zjistuji, ze se asi jednalo o tapira indickeho) se nasledne tedy dozvim az od holandana s americankou, ktery vypadaji, ze jsou v pozorovaci aktivite a mistnich zviratech znali. Nicmene je skoru uz tma, takze tapir na fotce vypada jako takova byla skvrnka. Pozorujeme ho asi pul hodky, nez se konecne napije a odejde. Pozorovat zvire ve tme taky takova zabava neni.
Tapir indicky:
No neni tu co delat, elektrina zadna a tak jdeme spat. Casove snad jeste pred vecernickem, tohle musi byt muj rekord v brzoulehnuti behem poslednich 15ti let:) Tak potichu se bavime, nez prijde tapir znovu, ale vidime jen po osvetleni baterkou blikajici se oci u vody, za chvili zase odejde a my se muzeme ulozit znovu ke spanku.
A takhle vypada pozorovani tapira v noci. No opravdu zajimave:)
Vzhledem k hlodavcum, ktery by tu meli byt, tak Amik zavesil jidlo na spagatek do igelitky pod strechu a ja jsem nase nechal na palande. Myslel jsem si, ze EL dela nejakou srandu a hybe s amikovou igelitkou, ale sranda to nebyla. Mys byla zrejme gurman, vybrala si prvni holandskoamerickou stravu misto lokalnich nasich susenek. Prekvapilo me, s jakou jednoduchosti myska vylezla po spagatu nahoru nekam do strechy, kdyz se na igelitku posvitilo. No tim to zaclo, nase jidlo jsem premistil pod strechu do vsech igelitek, co jsme meli a na takove nepristupne misto. Nakonec se rano potvrdilo, ze toto uskladneni bylo uspesne.
Kazdopadne spat s mysma nebylo opravdu nic moc. Mysi navic byly velmi snazive a pobihali vsude okolo a snazili se neco uloupit. Nekolikrat shodili holandanuv prazdny odneceho kelimek, pohrali si s nasim obalem od susenek, dostali se k memu batohu, ale od vniknuti dovnitr je zrejme odradil potovy zapach vychazejici z pohozeneho tricka a trenyrek. Kazdopadne byly vsude a byly velmi otravne.
Pri jednom pokusu uz jsem vzal vojevudcovskou tycku a snazil jsem se ji na ni napichnout, bohuzel neuspesne. Pokus c.2 byl mys rozmlatit, taktez ale stihla zdrhnout a jediny vyledek byl ve forme znicene vojevudcovske tycky. Takze asi do dvou do rana, jsme tam honili mysi, misto toho, abysme spali.
Nam snad nastesti ani jednou neprelezli pres spacak, ale americanka jednou vykrikla, ze ji snad presla pres nebo snad do. Vevnitr nastesti nebyla. Tohle skoncilo snad asi ve dve, pri jednom ulehani jsem citil, jak se asi nade mnou proletel netopyr. To zrejme mysi vyhnalo, protoze pak uz se tu nejak neobjevily nebo se zabavily susenkami vhozenymi do kbeliku s vodou na zachode mimo hlavni spaci mistnost. Za tu noc jsem toho vazne moc nenaspal, asi jako vsichni. Moc tomu nepridala ani kovova strecha, na kterou padaly nejake veci nebo se zrejme po ni prohanela ruzna zvirata. Uf uf, to byla noc. Rano me jeste vylekal Amik, ktery sel znovu pozorovat. Jsem si myslel, ze snad tam prisla nejako opice, ale nastesti nez jsem zacal znovu mlatit hlava nehlava, na opici jsem si posvitil.
Kazdopadne velmi zajimavy bylo, ze s prichodem tmy se prales opravdu rezezvucel na maximalni hlasitost. Co Cech to muzikant a toto asi plati i o zviratech v dzungli. Co zvire v dzungli, to nejaky divny zvuk. S prichodem tak 3. nebo 4. hodiny ranni uz zrejme vsechna tato zvirata byla tak unavena, ze ten hukot nejak zahadbe prestal.
Noc vskutku byla desiva, zrejme moje posledni v zivote, co jsem v dzungli absolvoval. Cekat celou noc na to, jestli mi do spacaku vleze mys, na hlave pristane netopyr nebo po me preleze gekon, do budky vleze had nebo pri lepsim nejaky orangutan, neni opravdu nejlepsi noc. No nejsem snad zadny posera, ale musim priznat, ze jsem byl hrozne rad, ze jsme tu nebyli v noci jen dva, ja a EL.
Jinak na zaver si musim rypnout do zmeny moznosti vkladani diskuznich prispevku na blogy na Idnes a k me nemoznosti reagovat na diskuzni prispevky. Bohuzel je potreba si nejak vyklikat nejaky 300 "pitomych" dukatu a pak teprve clovek muze reagovat, nebo prispevek vlozit:( Mam zatim 118:( Klikam jak pominuty, ale pribyvaji velmi, velmi pomalu. Prijde mi to trosku hloupe, ze nekdo, kdo nahodou na blog zabrousi, se nemuze vyjadrit:( Chtelo by to nejakou rozumnejsi zmenu!
