21/10/2009 Malajsie -> Brunej : BSB

Bohuzel musime vstavat zase brzo, protoze nas autobus do Bruneje jede uz v 9 rano z mistniho autobusaku. Aspon jeden den uz bych si potreboval nekde odpocinout a poradne se vyspat. V cene za pokoj mame znovu i snidani, tak jsem se tu chtel poradne najist, i kdyz jde jen o hnusny toustovy chleb s dzemem, ale cesta do Bruneje ma trvat bez jedine prestavky priblizne 4-5hodin. Nase hostelova majitelka se ale zase predvedla:)

 Vzhledem k tomu, ze na nas dva tu zbyly jen 4 kousky chleba, tak jsem ji po snedeni pozadal o pridel novych. Tesil jsem se, jak se tu zase zadarmo precpu, ale k memu zklamani majitelka zrejme odnekud z lednice prinesla zbytek toustaku, kde byly jen dva konce a jeden normalni platecek a vsechno vypadalo tak, ze uz je to aspon mesic prosle. No tak diky:(

Po snidani se pakujeme, jediny, cim nas, tedy hlavne me, potesila majitelka, ze nam nenauctovala prani za celkem 16RM. Normalne bych ji to pripomnel, ale vzhledem k tomu podivnymu chovani, si to proste nezaslouzila.

Autobus nam odjizdi v 9, krasne to stihame i nalezame, jizdenka do Kuala Belait stala asi 15RM. Je uz asi 903 a ridic se uz uz chysta odjet. V tom na dvere tuka nase moravske duo ze vcerejska, ridic je hodny a ceka na ne nez si v blizkem stanku zakoupi jizdenku. No maji vazne kliku, dalsi autobus by jim jel az v jednu  odpo. Jsou to zrejme taktez razitkovi cestovatele, protoze jedou jen na vylet na jeden den, vecer se znovu vraci do Miri.

Cesta na hranice trva asi hodinku a pul a jako obvykle frcime autobusem, ktery uz se spise rozpada. Nicmene na hranice uspesne dojizdime, celkem nas jede asi 10 pasazeru. Cestou vyplnuji imigracni doklady, jen me tu trosku zaskoci, ze mam vyplnit rasu. Nejdriv jsem moc netusil, co tam vlastne mam napsat, pak me napadlo, ze bych tam mohl dat, ze jsem z bile rasy:)

Do Bruneje prijizdeji dva belosi:)

Na hranicich stale probihaji testy na H1N1, takze si tu delam jednu svoji mene tradicni fotku. Zrejme tu praseci chripku nemame, jsme vpusteni k imigracnim urednikum, kterym to nejak desne trva. Zdrzuji nejaci Malajci, kteri jsou ve fronte pred nami. Pruchod ceskeho zajezdu uz je vcelku plynuly. Dostavame dalsi razitko do pasu, hura, uz jsme v Bruneji.

Presedame na mistni autobus, ktery byl na 100% vyroben pred vyhlasenim Brunejske nezavislosti (1984). Ocekaval jsem, ze v Bruneji bude vsechno diky petrodolarum ze zlata, nebo minimalne ze stribra, ale nas autobus je spise ze srotu. Kazdopadne prechod hranice naznacuje, ze oproti Malajsii, je to to trosku jine, silnice je lehce kvalitnejsi, auta lehce novejsi, domy, nebo spise vilky, jsou vetsinou o poznani lepsi nez v sousedni Malajsii.

Taktez zjistuji, ze Brunej neni uplne zas az tak male uzemi, jak jsem si myslel a neni to jen jedno mesto. V nasem autobuse jedem do prvniho brunejskeho minimestecka Kuala Belait, kde preskakujeme na minibus, ktery jede do mesta Seria a tam znovu preskakujeme na jiny historicky kousek smerujici do hlavniho mesta Bruneje – Bandar Seri Begawan (BSB). Blby je, ze vsechno na sebe hned navazuje, takze si  za 1) nemuzeme koupit nic k jidlu ani k piti a za 2) ani si nekam odskocit, protoze musime stale jet.

Projizdime skrz ropnou oblast, ropa je tu asi vsude, kam se kopne. Domy jsou tu vetsinou dost nove, za nekteryma jsou ropne vrty. No nadher! Miniropovody jsou tu asi taky vsude, i voda v mistnich potocich ma podivne tmavsi barvu. Kazdopadne uz abysme tam byli, jizda autobusem v 35C vedru bez klimy je docela unavna. Cestou mijime mistni benzinku, litr benzinu stoji asi 7 korun za litr, nafta je snad tak jen za 4 koruny. Na to jak je tu benzin vcelku drahy, tak doprava tu tak levna neni. Cestu ze Serie do BSB nas stala dalsich asi 25RM.

Kousek pred druhou prijizdime na autobusak do BSB. Zatimco EL se zdokonaluje v hlidani batohu, ja se zdokonaluji v hledani ubytovani. V podstate jedine, co tu je pro nasi kapsu dostupny, je nejaky KHS hotel. Zkouknu obe dve varianty ubytovani, nakonec bereme tu bez koupleny za 35BYR. Na to jaky to je, je to vcelku drahy. Pokoj velikosti tak 3x10m vypada vcelku dost podivne, vsechno okolo bile a na stene nakrivo povesen jeden obrazek nejake krajiny a z nabytku tu jsou jen dve postele a ministolecek.

Mame hlad, tak se hned jdeme najist. Davame jidlo v nejake lokalni jidelne. Jidlo je tu tak odhadem aspon o 50% drazsi, nez v sousedni Malajsii, ale na kvalite se to ovsem neprojevuje.

Po nasem skromnem obede jdeme do kralovskeho muzea, kde je ukazka toho, jak si zije kralovska rodinka a castecne vyklad brunejske historie. Do muzea se musi spravne muslimsky bez bot, co ovsem na studenem nalestenem mramoru neni zrovna 2x prijemny. Fotit se tu bohuzel taky nesmi, neustale jsme navic sledovani pozornym ockem mistniho strazce, mozna je vic pozorovana EL nez ja:)

Postupne prochazime vsechny muzejni kousky. Zpocatku je to zajimavy, ale vice a vice to zacina byt nudny. Jsou tu vystaveny ruzne kralovske dary, fotky, i diplomy ze skoly – to ma apson dobry, ze je ma tady, kde je mam ja, az je budu muset v lednu hledat, to teda nevim:))). Pak uz to vicemene jen tak proficime, protoze uz nemuzem na to koukat. Jediny vetsi rozruch tu zpusobi EL, kdyz vleze do mistni expozice uniforem. Jeji maskovani nebylo moc dokonale, takze ji jedna z hlidacek hned zpozorovala a navedla ji do navstevnickeho prostoru.

Odchazime asi v pul paty, tesne pred nasim odchodme potkavame Holandanku. Pry prijele uz v 11 autobusem, coz ovsem nevim jakym, protoze ten nas byl prvni co jel. Mozna jel nejaky z long distance autobusaku, to jsme ale nezjistovali...a taky se ubytovala v hotelu Brunei, ktery je pekne mastny, ale rika, ze je to tam super. No tomi i verim:) Taktez nam zase nabizi sdileni vyletni lodi po mistni vodni vesnici. Vzhledem k tomu, ze ma vylet zrejme od sveho luxusniho hotelu Brunej za 80BYR, tak se z toho snazime vykroutit, protoze tohle je predrazeny. Podle LP se to da poridit uz za 10BYR.

Holandsko jde do muzea, zatimco Cesko chvili sedi pred muzeem a snazi se ohrat a vymyslet kam dal. Pokracujeme k mistni mesite, kam se nam, prestoze venku stoji cedule "pro nemuslimy vstup zakazan", podari dostat. Vyfasujeme krasne habity jdeme dovnitr. Radi bychom na minaret, ale tam nas muslimak nepousti:) Mesita docela pekna, hlavne je tu prijemny chladek. Nejradsi bych si tu lehnul a odpocival, ale asi se to moc nehodi.

"Man in black", nebo vlastne "2 Whites in black":) Myslim, ze EL vypada jako dobra muslimka, zatimco me to moc neslusi:)

Vychazime ven a jdeme okolo bazenku na miti haksen po mramore mokre podlaze, kde se malem 2x natahnu. Dochazime ke vstupu do vodni vesnice. Vubec jsem netusil, ze neco takove v Bruneji je. Predstavoval jsem si to jako mesto hyrici luxusem, ale tohle vypada na prvni pohled spise jako socialni bydleni. Pry jde o jednu z nejvetsich vodnich osad na svete, kde zije asi 30 tis lidi. Jestlize BSB ma 50tis, tak tu je vic nez polovina. No docela prekvapujici, tohle bych v ropnem Bruneji necekal. Zrejme ta redistribuce petrodolaru nebude uplne tak spravedliva, jak by se zdalo. Prochazime skrz vesnici, asi sem moc turistu nechodi, protoze jsme od mistnich deti dost casto zdraveni, pozdravy samozrejme opetujeme, stejne jako mavani.

Mesita a Brunejska chudinska ctvrt:)

Sem asi ropny sultan nechodi...

Nez dojdeme k nejake dalsi mesite, tak potkavame par zavrenych skol, obchudku a modliteben. Vracime se trosku jinou cestou, na molu potkavame kluky, co tu lovi kraby. Zkousim jednoho, jestli prosekne klepetem moji mapicku Bruneje, ale papir je zrejme dost kvalitni na to, aby se tak nestalo. Vysledek ovsem je, ze se nechce pustit, tak ho kluk musi trosku poskadlit nekolika ranama svoji botou, nez krab dobrovolne moji mapicku pusti.

Naky dalsi typci chytili a zabili nejakou rybu. Vypadalo to jak sumec, ale po zabiti (nekol nedobre mirenych ran nejakou tyci) nejak zahadne zjistili, ze neni k jidlu a tak ji mrtvou hodili z5 do vody. No taky zvlastni. Vracime se z5 do centra pres mistni obchodak, kde si zakupujeme zmrzlinu, ktere se velmi rychle rozteka, takze jsme ulepeny jako dve cunatka:) Jeste ze tu maji verejne toalety, kde se odlepime.

Technika zabijeni brunejskeho sumce (rychlofotka):

Cestou naz5 na pevninu pozorujeme zapad slunce. Tak aspon neco je tu ze zlata:)

Prestoze nakupovani ma byt prava brunejska zabava, tak to tu tak nevypada. V obchodku je tu neuveritelny mrtvo, jako kdyby bylo vyhlaseno obdobi velkeho zdrazovani. Nejvic natriskano je v mistnim supermarketu, tak asi jidlo bude brunejske hobby. Jdeme do jednoho food courtu u reky, kde je ale tak mrtvo, ze se tam ani neodvazime vstoupit, tak se rozhodneme presunout do jednoho foodcourtu vice na severu od centra. Vsechno je tu kousicek, tak za 15min chuze tam jsme.

Tam uz neni mrtvo, ale spise polomrtvo. Davam nejake dalsi kure s ryzi, zatimco EL si dava na prvni pohled velmi dobre kureci spizy, ktere ovsem uz tak po ochutnani dobre nejsou a zapiji to dalsi citronovou limonadou. Jak tedy vypada nocni brunejsky zivot vubec nevime. Zrejme jsou vsichni Brunejci nekde jinde, nez na jidle nebo nakupech. Kde, neznamo.

Vzhledem k tomu, ze jsme si koupili v Malajsii lahvicku ginu, abysme mohli porusit brunejske pravidlo o alkoholu, nakupujeme v supermarketu tonic na vyrobu velmi sofistikovaneho napoje zvaneho Gintonic. Puvodne jsme chteli jit nekam rebelsky ven, ale po vstupu do klimatizovaneho pokoje, kde je krasne chladno a neni vlhko, jsme zustali na pokoji, oslavili Gintonicem EL zivotni jubileum a sli spat.