Noc v pidistanu nebyla nijak konfortni, ale vzhledem k podminkam, ktere panovali, jsem se docela prospal. Do stanu se sotva vesli dva lidi a bohuzel vzhledem k opicim jsme si tam museli narvat jeste oba dva batohy, no prostoru nic moc. Dzungle docela rvala, ale po pouziti cestovatelskych spuntiku nastal krasny nocni klid, pro me, zatimco EL asi poslouchala nocni dzungli:). Jako prvni se budi EL, ktera asi vzhledem k revu dzungle moc spat nemohla a nemohla dospat. Vykoukne ze stanu a hlasi mi, ze jsme obkliceni komandem makaku, kteri cihaji a cekaji na to, co by nam mohli sebrat. Ve stanu se balime a po sbaleni nasich batohu balim i samotny stan. Makakaci nastesti jen tak skacou ze stromu na strom, uplne priblizit se nastesti neodhodlaji.
V kempu s nami spala jeste docela hlucna skupinka malajskych studentiku, kteri se bavili tim, ze na priblizujici makaky hazeli mensi kameny, no taky pekny sport.
Odchazim vratit stan a na snidani, kde uz si EL uziva ranni kavicku. Davame snidani. Co je prekvapujici, ze vcerejsi vecere s masem stale jen 5RM, dnesni bezmassa snidane me prekvapive vyjde na celych 6RM. Jeste nakupujeme zasoby na dnesni den, vodu a susenky a relaxujeme u nasich ledovych caju a kav na verande jedine necojakokavarnojidelny, ktera tu je.
Ranni odliv:
Kazdopadne je to tu vazne relaxujici, na terase je takova ranni pohodicka. Z verandy sledujeme jedno divoke prase, ktere se tu prohani a pak vsudypritomne makaky. Ranni relax na verande by probihal naprosto standardne, pokud by nam nebyly ukradeny jednim z makaku nase zasoby jidla. Zatimco EL se na chvilicku zvedla od stolu, aby se namazala opalovacim kremem, ja si hral jeste u stolu s mobilem. Kazdopadne v momente, kdy se EL mazala tim opalovacim kremem, od mych zad na stul naskocil jeden z makaku, sebral nase susenky a stejne jak rychle prisel, stejne rychle odesel. By mi to ani nevadilo, kdyby zaplatil, ale tohle, to je vazne zlodejina:)
Kazdopadne musim uznat, ze to byl frajer, veranda docela zaplnena lidmi a vychytat si ten spravny okamzik na lup, to dokaze jen asi zkuseny makak. Mozna, ze se chtel pred ostatnima predvest nebo byl vyslan na makackeho bobrika odvahy:) Jedine, na co jsem se zmohl, trosku opici nejak reflexivne prastit pesti, ale jak uz utikala pryc, tak to spis bylo takove lehci pohlazeni. Bezet za ni nemelo absolutne zadnou cenu, protoze ihned zmizela nekde v korunach stromu.
Mi to prislo docela vtipny, zatimco EL se tvarila vcelku dost vydesene. Pak nam jeden z pritomnych Malajcu rekl moudro dne, ze makaci jsou velmi rychli:) No to jsme opravdu nevedeli:)
Zakoupili jsme tedy nove zasoby a vysli na nasi pozorovaci cestu. Opicek jsme jeste nemeli plne zuby, ale tentokrat jsme chteli videt vzacnejsi druh, a to opice ploskonose. Ty se rano vyskytuji na plazi Paku, tak jsme se tam vydali. Bohuzel jedine zvirata, ktere jsme cestou potkali, byl parecek skladajici se od pohledu z desne prechytraceleha asiamericana a nejake zrejme americke cinanky. Radil totiz svemu pruvodci, kam by mel jit. Relaxovali jsme na plazi a pozorovali minikrabi, ktere vylezali a zalezali do svych minider vykutanych v pisku. Behem toho na plaz dorazili jeste nejaci dva nevyrazni turiste s megafotaky, chystajici se fotit nepritomne ploskonose opicky.
Kazdopadne ty jsme nakonec nevideli. Ja jsem se chtel jeste vydat na plaz Tajor a cestou zkouknout vodopad, ale EL se na to nejak necitila, tak jsme se nakonec dohodli na sraz u spravy parku. Udelal jsem si takovou cestu odvahy sam dzungli. Nezpatecni ceste z plaze Paku jsem bohuzel narazil na stado nemeckych duchodcu, kteri se bavili tak nahlas, ze tu jedinou ploskonosou opici, kterou jsme v male skupince lidi pozorovali, dokonale od nas odplasili. Takze jsem ji bohuzel skoro ani nevidel.
Pak uz jsem se vydal smerem na Tajor plaz. Jedineho, koho jsem behem 5km dlouhe cesty potkal, byl Frantik, ktereho jsme potkali uz vcera se svym pruvodcem. Vcera me fotil v mem super funkcne maskacovym modrem tricku na jedne z lavek, ale bohuzel jsem se s nim nejak nestihl seznamit, jen tak pozdravit. Potkal jsem ho u vodopadu. Kazdopadne ja jsem se vydal jeste dal na plaz, kde se bohuzel znovu zadne opicky nevyskytovali. Jedine, co tam znovu bylo, byli krabi a mravenci.
V dalce plaz Tajor:
Konecne na plazi Tajor:
Pri foceni mravencu jsem zjistil, ze fotit tyhle mala zvirata je dost narocny, protoze se neustale nekam ty smejdi pohybuji. Nafotil jsem asi 20 rozmazanych fotek a prekrtil jsem si je na rychle svine nechtejici se fotit. Snazil jsem se je zastavit, ale marne. Jedine zjisteni bylo, ze pri pocitu nebezpeci mravenec vztyci zadni cast sveho tela k nebi. Nevim jestli se modlil k nejakemu mravencimu bohu, aby prezil, nebo jestli tam mel nejaky jed, ktery se na me snazil vystriknout.
Modlici se mravenec:
Cestou na plaz me dost vydesilo asi 6x spadnuty list tesne za mnou a tak 3x koren vyrobeny v hadovem designu, podobne skore jsem mel i cestou nazpatek. Potkal jsem znovu Frantika u vodopadu a kousek za nimi jsem zahlednul nejake mensi zvire, skakajici ze stromu na strom, ale co to bylo, nevim. Zrejme jsem se mu nelibil a zvire prede mnou uteklo. Jeste jsem potkal dalsiho gigantickyho mravence, ktereho se mi aspon jakz takz uz podarilo vyfotit a dale pak parek zivocichu zrejme z Ciny. Asi aby se slecna v dzungli nebala, tak si cestou hrala pisnicky z mobilu:)
A jeden z tech vetsich kousku:
Prestoze to bylo jen necelych 5km, 10km tam a z5, cesta mi zabrala 3 hodiny a to jsme musel opravdu vazne dost spechat, ze ze me uplne neuveritelne teklo. Dneska bylo extra vedro. V dzungli ve stinu bylo jeste docela prijemne, okolo 30C, ale cast cesty se jde po takovych "nahornich plosinkach", kde nebyl stin a teplo tam neuveritelnym zpusobem salalo. Tam bylo ve stinu 37C, na slunicko se to muselo ale vysplhat tak k 50C. Hic, ze by me pic.
Je tu vazne vedro a cesta je narocna:)
Asi kilometr pred cilem jsem bohuzel na posledni chvili zahledl EL, chtel jsem se rychle shovat do krovi a delat zvuk opice, ale moje modre maskovani me ihned prozradilo, tak z meho super originalniho forku nebylo bohuzel nic:(
Kecame s EL v "neco jako altanku", ktery tu je a asi za ctvrt hodky se pririti taktez cely splaveny Frantik a potom vcelku ok vypadajici jeho pruvodce. Kecame s pruvodcem a s Frantikem. Vtipny je, ze jsme se s EL shodli na tom, ze Frantik vypada presne jako takovy ten typek, co provazi lidi v televiznich dokumentech o prirode. Naprosto neuveritelnym zpusobem do teto skatulky zapada a posleze se nam to i potvrdi, kdyz se dozvidame, ze pise pro francouzsky magazin "Terre sauvage". Je skoda, ze jsme se neseznamili s nim driv, protoze on mel vsechno zaplaceny od mistniho kraje Sarawak a clanek o Borneu je v podstate takovou zaplacenou reklamou. Rano jsme s nim mohli jet ve clunu a dostat se tak kousek dal do vnitra Bako parku. No jsem blb, ze jsem si ho vcera uz neodchytnul a po delsi dobe si s nim zase neprocvicil franinu:(
Loucime se a musime bezet, posledni bus do Kuchingu nam jede v pet. Bereme bagly a s pomoci tycky se prodirame dalsim komandem cihajicich makaku. U mola mame smulu, neni tu nikdo, kdo by se s nami mohl podelit o naklady na lod. Kazdopadne mame cas, tak nikam nespechame, navic neuveritelne je, ze odtud muzem pozorovat konecne ty ploskonose opice. Jsou sice daleko, ale aspon neco. Cekani na dalsi pasazery nam taktez zpestruji makaci lekari, kteri si navzajem kontroluji kvalitu stolice.
Makak u lekare:
Smlouvame o lod, prvni nabidka je 40, ale tedy ze pockame, po chvili to ridic srazi na 30, to uz je docela ok, ale nespechame. Nechce se nam preplacet, navic vime, ze v nejhorsim bysme tu mohli jeste noc prespat a rano se svezt s Frantikem. Kazdopadne deda evidentne specha vic nez my dva, takze nam to za chvili zase srazi na 25, to uz je ok, berem lod a jedem. Bus krasne stihame, asi za 45 min jsme v Kuchingu. Znovu jsme jeli autobusem vyrobeny odhadem okolo dne malajske nezavislosti. No vzpominka na tu nezavislot dobra, ale uz by to chtelo mozna trosku zmodernizovat.
U spravy parku na pevnine jsem zahledl tuto ceduli, no jeste ze jsem to nevideli cestou tam:)
Ubytovavame se ve stejnem hostelu jako po prijezdu z KL a ve stejnem pokoji a znovu relaxujeme pred veceri v krasne vyklimatizovanem pokoji.
Jdeme na veceri do parkingoveho seafood food courtu. Davame rybku a tesime se na dobrotu. Bohuzel jsem byli socky a vybrali jsem si rybu o 10RM na kilo levnejsi, tak dostavame neco ne zcela dobreho. Neni to vylozene zle, ale proste nase predchozima dvema rybama namlsana chutove poharky to neuspokoji. Aspon zelenina je vcelku ok.
Projdeme jeste nocni Kuching pode reky, vecer je sice stale dost teplo, ale uz docela tak prijemne. Takova ta letni ceska noc.
Prestoze jsme docela z Bako parku unaveni, rozhodujem se prozkoumat trosku nocni Kuching. Je docela brzo, takze to to moc jeste neni rozjete. Kazdopadne po pruzkumu a pruletu asi 4 podniku zapadame do jakz takz ziveho baru jmenem Picadally. Davame desne drahyho hajnekena za 11RM a znovu se pokousim prekonat rekord v dobe piti jednoho piva:) Bohuzel muj pokus o rekord je prerusen zakoupenim dalsiho piva, protoze EL uz nemela co pit:) Bar vcelku ok, jen je tu dost zahuleno a hudba je dost podivna. DJ si libuje v nesmyslnem michani nesmychatelnych pisnicek. Ale vzhledem k tomu, ze bar se zacina zaplnovat, zustavame.
Zrejme jde o malajsky bar, protoze Indu a Cinanu tu je opravdu jen malo, na prstech jedne ruky, coz moc neodpovida procentualnimu rozlozeni nahodne potkanych lidi pri prochazeni Kuchingem. Malajky nektere vcelku pekne, ale bohuzel prumerna uroven krasy horko tezko dosahne tak pulky prumeru kambodzskeho...Nikdo si nas moc nevsima, na bile turisty tu musi byt zvykli. Do baru dokonce prijdou dalsi belosi, nejaky parek, tipoval bych tak rakusaku. Kazdopadne to zmackane sako, co mel tenhle typ na sobe, tak to bych na sebe nevzal ani ja. A to ti, co me znaji, urcite uznaji, ze to uz musi byt hooodne zmackane:)
Picadelly bar:
Moc se tu netancuje, jen takove naznaky. Trosku skoda, protoze jinak bych to tu samozrejme dost rozjel a Malajce naprosto ztrapnil tak, jako to delaval inza ve filmu Kour. No co se da delat, kousek po jedny usoudime, ze uz vic nedame a jdeme spat.
