Říkejme jí Sofie…něco už má za sebou, ale hodně toho má ještě před sebou…teď například blížící se Valentýn…jeden z těch výjimečných dnů (něco jako Silvestr), u kterého by nejradši dělala, že je to den úplně normální...
Říkejme jí Sofie…něco už má za sebou, ale hodně toho má ještě před sebou…teď například blížící se Valentýn…jeden z těch výjimečných dnů (něco jako Silvestr), u kterého by nejradši dělala, že je to den normální, úplně stejný jako každý jiný (tedy kromě MDŽ, dne matek, dne jejích narozenin a jejího svátku, dne promoce, dne nástupu do nemocnice, dne, kdy ji z ní propouštějí a mnoha jiných dnů s významnými událostmi v jejím životě)…K navození pocitu normálnosti si zavedla tři opatření…To první je, že se zásadně brání tomu, aby jí směrem k tomuto dni vznikla nějaká očekávání…tedy především očekávání od miláčka…a pak také činí preventivní opatření…jednak zajišťuje na tento den bezpečný program pro sebe a miláčka, jímž je již druhým rokem návštěva divadla…a je tak prozíravá, že nekupuje vstupenky sama (jak ponižující pro ženu vymýšlet a kupovat vstupenky právě na den Svatého Valentýna), ale nechává si je pro sebe s miláčkem nadělit od dcery k Vánocům…proč je pro ni divadlo bezpečný program?…kdyby se miláček nevytasil sám se žádným perfektním romantickým plánem, je zajištěn způsob, jak i tak strávit tento (ne)běžný večer společně, mít pocit, že se pobavili kulturním způsobem a že na dotaz kamarádky (který nevyhnutelně přijde) - Jaký byl u Vás Valentýn? - má dostatečně adekvátní odpověď…ano, byli jsme spolu v divadle, ano, představení bylo super, čímž kamarádka může mezi řádky číst…ne, neseděli jsme nudně doma u Tv, případně se nemusí uchylovat k zastíracímu manévru…ne, my s partnerem Valentýna zásadně neslavíme…a třetím opatřením je, že ačkoli vnímá Valentýna především jako den důkazů lásky od muže k ženě, chystá pro partnera nějaký drobný dárek, aby i on viděl, že jí na něm záleží…podle toho, jak silně zrovna miluje k tomuto drobnému bezpečnému dárku je schopna přidat i jiný vlastní invencí oplývající dárek…toť vše k jejímu obecnému přístupu ke dni Svatého Valentýna…
A teď již loňská realita…mise se vstupenkami, Vánocemi a dcerou úspěšně splněna, miláček tedy ví, že na 14.2. mají na večer vstupenky do divadla a nemusí se cítit ohrožen pocitem, že partnerka svůj díl práce odvedla a teď je na řadě on neb se nejedná o aktivitu její, ale jen o dceřin dárek…ponechává na miláčkovi, jakou další aktivitu směrem k jejich Valentýnu vykoná…tentokrát Valentýn vychází na pátek, řeklo by se ideální den na randění…no Sofii ta volba pátku letos přišla poněkud nešťastná…několik dní před Valentýnem jí dcera navrhuje, jestli by si v sobotu nevyrazily zalyžovat…z různých důvodů, například proto, že letos lyžovat ještě nebyla a dost možná se na lyže už ani nedostane, že letošní zimu ještě vůbec neviděla sníh, že má trochu výčitky vůči dětem ve střídavé péči a tak jim nerada odmítá účast na společné aktivitě, pokud o ni projeví zájem…se rozhoduje, že bude_li možno očekávat slušné počasí, na hory vyrazí…teď tedy stojí před tím, oznámit tuto skutečnost miláčkovi…můžete namítnout, že sobota je již skutečně dnem normálním, že to již není Valentýn a tudíž nic nebrání tomu, aby jej strávila na lyžích s dcerou…jenže…když chcete jet na hory a otočku, a to ještě v době jarních prázdnin a hory máte cca 2 hodiny od domova, nabízí se vyrazit opravdu brzy a být na svahu hned při spuštění vleků…a tady už to začíná haprovat s Valentýnem a následnou Valentýnskou romantickou nocí…ale ujišťuje sebe (a jak zjistíte později i miláčka), že Valentýna s ním stráví, takže jí vlastně NIC nemůže vyčítat…v průběhu týdne, kdy se poprvé o sobotní lyžovačce miláčkovi zmíní to ještě vypadá v pohodě…Sofie mluví o tom, že je to varianta, když bude hezky (miláček možná zůstává relativně v klidu v domnění, že pravděpodobnost, že v únoru bude na českých horách hezky je mizivá)…a že ve čtvrtek se definitivně rozhodne…je přesvědčena o tom, že řekla (anebo to naprosto jednoznačně vyplynulo ze situace), že pokud má jet v sobotu brzy ráno na hory, tak to nevypadá na noc strávenou s miláčkem (neb každý bydlí jinde)…reakce miláčka Sofii příjemně překvapuje, nic nenamítá a ona si říká, jak prima vyrovnaný chlap to je…
Někdy v týdnu ji miláček požádá, zda by rezervovala místo na večeři v divadelní restauraci…Sofie se sice trochu brání, proč by měla (na Valentýna!) dělat rezervaci ona…ale po předložení racionálních důvodů, jako že ona ví, jak se ta restaurace jmenuje a on ne, se této iniciativy nakonec ujme a je celkem ráda, že k její akci (divadlo) miláček přidá akci svojí (romantická večeře)…ve čtvrtek večer nastává fáze finální domluvy na podobě Valentýna…Sofie si volá s miláčkem a říká mu, že s ohledem na celkem slibné počasí na hory opravdu vyrazí…a jako prevenci všech případných problémů ještě zmíní, že s ní může jet miláček po představení k ní domů a ráno spát jak dlouho bude chtít a pak vyrazit domů nebo zůstat u ní do večera, až se vrátí…ale že pochopí, pokud bude miláček raději u sebe doma…a že zbytek víkendu mohou strávit spolu…miláčkova reakce ji trochu překvapí…jeho zmínka, že tu květinu, co pro ni má (Sofii zaskočí představa, že již ve čtvrtek má pro ni kytici na páteční večer!) jí tedy alespoň vyfotí…a ten dárek, co pro ni má jí tedy dá až v sobotu…Sofie se snaží zůstat věcná (jak těžké, když celý Valentýn svádí ženy k přecitlivělosti) a říká mu, že kytici může vzít s sebou, že dcera-uvaděčka jí jistě dokáže v divadle zajistit, aby ji tam dali do vody…a pak dodává, „ZLATO, V ČEM JE PROBLÉM?“...z miláčka konečně vypadne, že si myslel, že po divadle pojedou k němu a stráví noc spolu a že by ji ráno odvezl k ní domů, aby mohla s dcerou na ty hory vyrazit…tato varianta Sofii ovšem vůbec nenapadla, neboť miláček je z těch lidí, kteří, jak sám říká…ať vstávají v kolik vstávají, probouzí se v deset…a ona má v plánu na hory vyrážet už v 6 hodin…ne že by se do telefonu přímo pohádali, ale Sofie vnímá to vzájemné naladění v předvalentýnskou noc jako ne úplně šťastné…
