S obytňákem na cestách 2. část

Cestování obytňákem je zajímavá zkušenost. Pokud vás zajímají další mé postřehy, tak směle do čtení.

A tak si jedete a najednou zjistíte, že se silnice povážlivě zužuje. Sem se přece dvě auta proti sobě vejít nemohou…jde vám hlavou. Zkušenější z vás možná tuší, že jste se právě ocitli na silnici s označením „singletrack“. Internet singletrack popisuje takto: Singletrack je název označující typ přírodní nebo přírodě blízké sportovní trasy, určené pro horské kolo a šířkou odpovídající šířce jednoho kola (odtud anglický název single, jednoduchý a trail či track, stezka). S tím rozdílem, že ve Skotsku je to stezka odpovídající šířce jednoho auta. A tohoto typu silnice je ve Skotsku, a zejména na ostrově Skye, požehnaně. A tak si jedete a modlíte se, aby proti vám nejelo něco obdobné velikosti jako je váš mazlík. Nutno však dodat, že místa pro vyhýbání jsou na těchto singl stezkách velmi častá a ani jednou se nestalo, že byste se nečekaně střetli s autem, které byste přehlídli a byli byste nuceni couvat. Na frekventovanějších místech to však bývá jízda brzda-plyn, což s tímto velkým mazlíkem není úplně komfortní. Za tuto dřinu však býváte odměněni pokynutím ruky a úsměvem protijedoucích řidičů a často i spolujezdců. Ohleduplnost tu zkrátka funguje.

A tak si jedete a míjíte místa, která by stála za návštěvu, ale vy je navštívit nemůžete. Třeba proto, že je tam sice parkoviště, kde je povoleno stání takhle velkého mazlíka, jenže už tam stojí mazlíci jiní a ten váš se tam prostě nevejde. Anebo je tam krásné velké parkoviště, ale velkým mazlíkům je tam parkování zapovězeno. A tak si prostě některé pozoruhodnosti po cestě můžete jen rychle vyfotit z pomalu jedoucího vozu.

A tak si jedete a přijde večer. A vy byste rádi našli nějaké tiché místo v přírodě s krásným výhledem, kde byste mohli strávit pár romantických chvilek. Ve Skotsku mají poměrně přívětivé podmínky pro přenocování v obytňácích, a tak by to neměl být příliš velký problém. Jenže Skotsko je taky krajina, kde je neuvěřitelné množství plání, na kterých se pasou ovce. A ty z logických důvodů bývají oplocené. Takže míst, kam by se dalo z hlavní silnice trochu zajet a zaparkovat na noc není mnoho. Většinou tedy zbývají nevelká parkoviště podél silnice, kde je poměrně rušno a kde rozhodně nebudete sami. Nebo, třeba na ostrově Skye, kde je krásná pobřežní silnice položená vysoko nad mořem, jsou sice odpočívadla s krásným výhledem, ale ta si prozíravější majitelé obdobných mazlíků zaberou již časně odpoledne a do rána se z nich nehnou. A tak se většinou stává, že jakmile v lokalitě, kde přibližně potřebujete nocovat, narazíte na jakž takž rozumné místo k nocování, vezmete jím zavděk a neriskujete hledání ideálnějšího místa, protože to by byl počin značně nejistý. Ještě větší oříšek je to ve městech. Jste vděčni za aplikaci, která vás nasměruje na nocoviště v Inverness a neřešíte, že je to hned vedle sportoviště a lunaparku. Jste rádi, že jste zabrali poslední volné místo. Navíc lunapark si v raném odpoledni odpočívá a hřiště zeje prázdnotou. To se však změní ve chvíli, kdy si naplánujete odpočinek vy. Lunapark ožije a do noci kolem vás proudí davy rozjařené omladiny, z nichž část má za největší zábavu zkoušet, co vydrží stěrače vašeho mazlíka. Ano, později nastává chvilka klidu, asi tak 3 hodiny, než se v brzkých ranních hodinách na to prázdné fotbalové hřiště sjedou všechny dětské fotbalové týmy z blízkého i vzdáleného okolí a vám dojde, že je nejvyšší čas zvednout kotvy. A to raději rychle a na lačno, což tedy opravdu nemáte rádi. Podobnou zkušenost proděláte i poslední noc pod mosty ve Queensferry poblíž Edinburghu, kde si pár mladíků nabitých testosteronem poměřuje do pozdních nočních hodin své ego túrováním silných motorů svých strojů. Západ slunce z obytňáku tak nevidíte ani jeden a východ taky ne, protože tak brzy se vám na dovolené z postele fakt nechce.

A tak si jedete a je skvělé, že jakmile vstanete z místa řidiče či spolujezdce, ocitnete se v kuchyňce a bleskurychle si můžete uvařit kafe nebo ohřát oběd z konzervy. A když se s plnými bříšky cítíte unaveni, stačí popojít o krok a můžete hupsnout relaxovat do postele. Nebo si dát vzpružující sprchu. V reálu však tak úplně nevíte, jak rozmařilí ve spotřebě čehokoli můžete být. Ano, na vše, kromě plynové bomby, máte chytrá měřidla, ale ta se chovají dost nevyzpytatelně. Co se zdá nabité a naplněné, u toho po chvíli s vaším minimálním přispěním kontrolní ručička rychle klesá. A tak přichází konečně také moje role ve všech směrech praktické a úsporné hospodyňky. Velmi rychle zjišťuji, jak málo vody na mytí (nádobí i vlastního těla) člověk potřebuje. Jak se dá voda recyklovat. Jak úsporně vařit na plynu, jak fungovat za šera, jak neuvěřitelně dlouhou má člověk výdrž nejít na toaletu, když je potřeba. Protože toaleta v obytňáku, to je také kapitola sama pro sebe. Chemické WC, jaký to vynález! Ale ačkoli se snažíte být maximálně v jeho používání úsporní a využívat jiné, sem tam se nabízející možnosti, přesto tak nějak celý den při jízdě cítíte, že je vaše toaleta na dovolené s vámi.

A tak si jedete a občas musíte, i kdybyste nechtěli, navštívit na noc auto camp. Ano, nestojí to málo peněz, je tam spousta lidí a romantiky tam moc neužijete. Ale zase tam vyřídíte vše, co potřebujete, a to včetně důkladné hygieny, kdy teplá voda může téct proudem, aby z vás dostatečně smyla šampon i předchozí nánosy špíny. Sem tam si dopřát tento rozmar stojí opravdu za to a po úsporném režimu několika dní v obytňáku si to člověk opravdu užije. Jen pozor, v určitých lokalitách je o místo v auto campech boj, takže se vám může stát, že mazlíčka na pokraji vysílení (rozuměj s vyčerpanou zásobou elektřiny, vody i plynu, zato s plnou nádrží špinavé vody) dovlečete do jediného volného campu dost vzdáleného od vaší naplánované trasy. Dění v auto campu stojí také za pozornost. Jsou lidé, kteří si to užívají a jsou lidé, kteří to tak nějak přežívají. K večeru tam lze spatřit páry romanticky před svým obytňáčkem u lahvinky sedící, za obytňáčkem kola, kolem obytňáčku jeden až dva psi a všichni vypadají spokojeně. Ráno tytéž lidi vidíte s naprosto stejně spokojeným výrazem vylévat obsahy chemických toalet, vyklepávat koberečky od psích chlupů, balit všechny campingové potřeby, nabíjet, napouštět či vypouštět… Nevím, jestli je třeba se k tomuto spokojenému stylu dovolenkování propracovat, ale vím jistě, že tak daleko my ještě nejsme. A miláček tvrdí, že nikdy ani nebudeme.

A tak si tak jedete, bosé nohy pohodlně umístěné vysoko na palubovce, dovolená pomalu končí a vám v hlavě víří spousta myšlenek. Tedy vám jako spolujezdci. Řidiči urputně sedí v hlavě myšlenka jediná, a to konečně se zbavit zodpovědnosti za tuhle velkou krabici!

A tak když se vás přátelé po návratu ptají, jaká ta dovolená v obytném voze vlastně byla, dostávají dvě naprosto různé odpovědi. Spolujezdec tvrdí, že byla úžasná a kolik toho z té krásné skotské krajiny viděl a že by si to určitě ještě párkrát v životě zopakoval. Řidič zavrčí něco v tom smyslu, že jednou stačilo a příště už jen s cestovkou…Ať je to, jak je to, jedno je jisté. Dovolená v obytňáku má, stejně jako vše ostatní v životě, svá pro a proti a záleží jen na nás, na co z toho se zaměříme.