Existuje ještě levice a pravice? Aneb diskusní večer o politice.

Ve čtvrtek 14.11.2013 se na půdě Anglo-americké vysoké školy konal povolební diskusní večer o české politické scéně s hosty Ing. Petrem Machem, Ph.D. - Strana svobodných občanů a s PhDr. Ivanem Bartošem, Ph.D. - Česká pirátská strana. Diskusi moderoval David Lipka, děkan to fakulty Mezinárodních vztahů na Anglo-americké vysoké škole. Odkaz zde.  

Této diskuze jsem se se zájmem zúčastnil.

Večer to byl zajímavý i vtipný a to díky kvalitám obou protagonistů i moderátora.

Základní témata diskuze nastolil moderátor tato:

Existuje na české politické scéně poptávka po nových myšlenkách nebo jen po nových tvářích?

Je politika stále ideologický střet pravice s levicí?

Je žádoucí změnit volební systém?

       Diskuze se však rozšířila i na jiné oblasti (například otázka nutnosti či zrušení „státních“ - veřejnoprávních sdělovacích prostředků, existence státních základních škol a jejich zvýhodnění oproti soukromým školám či domácímu vzdělávání apod.).

Nechci rozebírat celou diskuzi, ale z názorů obou diskutujících pro mne vyplynulo několik zamyšlení, se kterými bych se chtěl podělit. Využiji postojů pánů Macha a Bartoše k jejich rozvinutí a demonstrování. Předem se omlouvám, pokud je nebudu přesně citovat, či jejich výroky zkreslím (či jsem je nesprávně pochopil). Některá témata bude zajisté vhodné časem rozvést podrobněji.

       Zaujala mne snaha pana Bartoše se vymezovat vůči Svobodným, i když podle mého názoru se v konečném důsledku oba diskutující na mnoha věcech v podstatě shodli, byť k tomu došli jinými cestami. Je to dle mého názoru úhlem pohledu na některé problémy a akcentem určitých priorit.

Pro příklad úloha státu.

       Svobodní (Mach) chtějí štíhlý stát, Piráti (Bartoš) si za stát rádi zaplatí, když bude fungovat a bude jeho rozhodování transparentní.V pořádku, ale proč zprůhledňovat a zlepšovat fungování státního úřadu, který je v konečném důsledku naprosto zbytečný? Příklad některých adeptů k diskuzi je zde. (Zrušíme 26 úřadů).

Jinak řečeno, když zbytečný úřad zrušíme, proč se zabývat „zkvalitňováním“ a zprůhledňováním jeho fungování? Zaměřme se v té transparentnosti jen na ty úřady, které opravdu potřebujeme a jejich činnost je pro chod státu nezbytná. A tedy si je oba jistě rádi zaplatí.

Zajímavý byl pohled obou diskutérů na střet pravice s levicí.

       Pan Bartoš je přesvědčen, že se jedná o vyžilá a vyprázdněná označení, která v dnešní informační společnosti již ztratila význam. Já však s tímto názorem (ve vší úctě k panu Bartošovi) hluboce nesouhlasím. Pravda je, že politici a předchozí vlády toto dělení zprofanovali a možná i zradili („pravicové“ vlády dělali „levicové“ kroky a naopak), ale jako základní dělení dle mého názoru stále platí. Možná je ten rozdílný pohled daný různými definicemi pravicovosti, či levicovosti.

Pro mne je základní definicí pohled na úlohu a vliv státu na občana.

• Pravicový pohled říká – malý a levný (ale efektivní) stát, svobodný (a zodpovědný) občan , který sám nejlépe ví, co má dělat a jak má hospodařit (používá svůj zdravý „selský“ rozum). Svobodný občan ví jakou má a s kým uzavřít smlouvu, co má za kolik a kde koupit či prodat (zboží, svoji práci). Neboli občan je ten důležitý a stát tu má proto, aby pro něj vykonával ty činnosti, které si sám jednotlivec udělat neumí, nebo nemůže (vnější ochrana – armáda, vnitřní ochrana - policie, soudnictví a podobně).

• Levicový pohled se snaží naopak samostatnost, svobodu a odpovědnost občana omezovat, neboť je přesvědčen, že jen stát nejlépe ví, co má občan chtít, stát nejlépe ví, komu má dát peníze a komu je sebrat, kolik má co stát a co se má a nemá vyrábět. Co a jak se má regulovat a nebo dotovat. Levicový pohled říká – co největší stát, co největší přerozdělování (a zdanění), občan je podle něj jen tupé a nesamostatné stádo, které musí státní úředník řídit a rozhodovat o něm a za něj, neboť jednotlivec by se určitě rozhodl špatně.

Jistě jste si všimli, že jsem pro levicový stát nepoužil slovo „sociální“. Je to z toho důvodu, že jsem přesvědčen, že levicový pohled (světový názor) a levicový stát je v konečném důsledku asociální.

       Další věcí je, že se pan Bartoš domnívá, že Svobodní se na svět dívají jen ve smyslu „ekonomickém“, ve kterém se vytrácí právě ten sociální, občanský, komunitní pohled. Zde se domnívám, že se pan Bartoš hluboce mýlí. Svobodný občan, pokud mu stát ponechá více peněz, je může použít (a zhusta tak i činí) na sociální, charitativní a jiné bohulibé účely. Znám lidi, kteří přímo podporují konkrétní projekty či dětské domovy apod. Nedomnívám se, že sociální pohled na svět má pouze sociální stát. A že jen díky státu existuje podpora neziskových věcí, kultury, invalidů a sociálně potřebných.

Témat hodných zamyšlení vyplynulo z diskuze více, o některých snad příště.