Nemoc je jedna věc, ale dokud člověk žije, musí řešit i byrokratické záležitosti. Mohu potvrdit, že mezi úředníky se vyskytuje druh homo malus nebo-li člověk špatný, zlý, škodící. Vidíte? Opravdu existuje, viz slovník cizích slov.
O peripetiích s takovým homo malus, jinak s lékařem posudkové služby MUDr. Jiřím Jiříčkem, jsem vyprávěla v deváté části svého blogu. A rozhodla jsem se bránit. Jak jinak než stížností nadřízenému. Stěžovala jsem si především na hrubé chování pana doktora. Dále jsem se nechtěla smířit s jeho rozhodnutím, že mi přizná invalidní důchod až 46 dní po ukončení pracovní neschopnosti. Zdravý selský rozum se bránil: "Proč ta proluka?"
Paní ředitelka Okresní správy sociálního zabezpečení reagovala dlouhým vysvětlujícím dopisem. Pečlivě prý prošetřila průběh jednání posudkové komise, na niž jsem si stěžovala, a došla k následujícím závěrům: Posudkový lékař i referentka jsou odbornou sehranou dvojicí, která postupuje vždy v souladu s Etickým kodexem. Lhůta pro posouzení mého stavu byla dodržena, činí 52 dní, já byla pozvána 41. den. Čas na pozvánce je pouze orientační. Určení data změny stupně invalidity je plně v kompetenci posuzujícího lékaře, který může stanovit datum z tří možností: datum odborného nálezu, datum zjištění posudkově rozhodné změny nebo datum jednání komise.
Není tam tedy možnost určit změnu stupně invalidity ode dne podání žádosti, pokračovala paní ředitelka, ale ve většině případů, kdy trvá dlouhodobá pracovní neschopnost, navazuje invalidní důchod na skončení pracovní neschopnosti.
Líbilo by se mi rozhodnutí v duchu „většiny případů“, připadalo by mi logické a správné. Jenže doktor Jiříčko rozhodl jinak, protože se prostě a jednoduše právě takto rozhodl. A důchod přiznal až po 46 dnech ode dne skončení pracovní neschopnosti.
Dále paní ředitelka pokračovala chválou na pana doktora: Je odborníkem na svém místě. Lékařské povolání vykonává 50 let. I posudkový lékař je pouze člověk a tak lze omluvit jeho nemedicínské oblečení (khaki tepláky s maskáčovým vzorem). Právě proto, že MUDr. Jiříčko je empatický a ctí, že medicína je posláním a zdraví vzácností, vyslovil onu větu: „A to si myslíte, že Vám ty peníze vrátí zdraví?“
Závěrem paní ředitelka píše, že moji stížnost po objektivním prošetření skutečností považuje za neopodstatněnou ( vyřízeno k dennímu pořádku – jako z Vlasty Buriana), moje žádost byla posouzena v přiměřené době (ano), mojí žádosti o změnu stupně invalidity bylo vyhověno ( ano) a byl plně dodržen mnou citovaný odstavec správního řádu: Veřejná správa je službou veřejnosti. Každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc. (Cože?) Ke všem klientům přistupují s vážností a pokorou. (Cože? Že by to bylo synonymum pro zpupnost a aroganci?)
Hotovo, vymalováno.
Chvíli jsem koketovala s myšlenkou, že svoji stížnost i odpověď paní ředitelky pošlu na ministerstvo k dalšímu prošetření. Jenže co moje duše? Zaplevelím ji negativními emocemi na několik týdnů, spíš měsíců? Kdepak, raději to pustím z hlavy a budu se soustředit na hezké dny, co mám před sebou. Přece jen jsem si ale neodpustila kratičkou neoficiální reakci mailem. Alespoň namátkou cituji:
Klient by neměl na slušnou otázku, jaké jsou důvody rozhodnutí, uslyšet odpověď: „Protože jsem se tak rozhodl. A jestli se Vám to nelíbí, můžete si stěžovat“.
Bezděky jste svým sdělením, paní ředitelko, že MUDr. Jiříčko vykonává praxi 50 let, potvrdila můj dojem, že MUDr. Jiříčko působí jak z pravěku medicíny.
Vůbec mi nevadí slušné nemedicínské oblečení, ale zkuste si Vy sama vzpomenout, kdy jste na úřadě jednala s někým, kdy byl oblečen v maskáčových teplákách.
Chápu, že hájíte své zaměstnance. Chování zaměstnanců a úroveň pracoviště je ale zároveň Vaší vizitkou.
Byl to donquijotský boj? Vypadá to, že ano. Ale já, která má celý život poloplnou sklenici, věřím, že paní ředitelka si musela uvědomit, že u ní na pracovišti není všechno v pořádku, že MUDr. Jiříčko není tak úplně nejideálnější empatický lékař, že ne vždy mluví s pacientem slušně, že se neobtěžuje nějakým vysvětlováním, že chození v teplácích na pracoviště není úplně normální. Naštěstí už tam nikdy nebudu muset jít, ale třeba bude k jiným klientům přívětivější.
A teď třešnička na dortu. V úvodu jsem psala, že arogantní úředník skoro vítězí. Slovo skoro je na místě. Mimo tohohle ex tempore se stížností jsem si podala námitku proti rozhodnutí pana doktora. Moji námitku obratem posoudili a důchod přiznali tak, že plynule navazoval na skončení pracovní neschopnosti. Tedy přesně tak, jak jsem požadovala po MUDr. Jiříčkovi hned od začátku.
Takže nemohl nebo nechtěl rozhodnout v můj prospěch náš empatický odborník na svém místě, který vystupuje s pokorou a v souladu s Etickým kodexem?
