Onkologickým pacientem snadno a rychle, 9. část, Pacient versus arogantní úředník

Horší než arogantní úředník může snad být jen arogantní lékař. Když je arogantní lékař zároveň úředníkem, je to zlá kombinace. Pro onkologického pacienta hřebíček do rakve.

Lékař a úředník - dva v jednom - se vyskytuje v podobě posudkového lékaře na České správě sociálního zabezpečení. Měla jsem za sebou několik jednání na úřadu práce i na sociálce s řadovými úředníky na nižších postech. Vždy mě přijali vlídně. Snažili se poradit, ovšem problém byl v tom, že vzhledem k mému předchozímu působení na postu starostky příliš nevěděli jak. Z vyjádření právníků různých institucí se nakonec postup vyjasnil. Ukončila jsem neschopnost, vzápětí zažádala o invalidní důchod a čekalo mě poslední, v podstatě formální jednání u posudkového lékaře MUDr. Jiřího Jiříčka na OSSZ v Prachaticích.

Na OSSZ jsem byla pozvána za šest týdnů po ukončení pracovní neschopnosti. Na přesnost se tady nehraje, pan doktor dorazil o tři čtvrtě hodiny později, než byla doba na pozvánce. Když okolo mě prošel do své kanceláře, myslela jsem, že je to nějaký „složitější klient“, na sobě tepláky, učesaný neučesaný, celkově ošuntělý… Teprve když jsem se dostala do kanceláře já, zjistila jsem, že to je pan doktor. Nepředstavil se, nepodal ruku, nevyzval k posazení. Teprve za pár minut se mě zželelo úřednice a mohla jsem se posadit. Pan doktor z dokladů přečetl mou diagnózu - generalizovaný karcinom, zeptal se, zda jsem s ní seznámena, dále konstatoval, že se jedná o paliativní péči, a zeptal se, zda chápu význam těchto slov. Na obě otázky zazněla stručná odpověď ano.

Poté nadiktoval úřednici svůj verdikt do zápisu a sdělil mi, že je to jednoznačné,že změnu výše důchodu posoudil kladně, změna bude od 6.února a rozhodnutí dostanu do tří měsíců. „Pane doktore, prosím Vás, není možné změnu nastavit od data podání žádosti, tedy od 27.prosince? Vždyť tam vznikne šestitýdenní proluka mezi ukončením nemocenské a přiznáním důchodu.“ „Ne, to nejde,“ zazněla rázná odpověď. Ptala jsem se dál: „Proč to nejde?“ „Protože jsem se tak rozhodl a jestli se Vám to nelíbí, můžete si stěžovat.“ „No, to se mi opravdu nelíbí a nejspíš si stěžovat budu. Na OSSZ jsem získala informaci, že změna bude velmi pravděpodobně nastavena právě od data podání žádosti.“ Na to pan doktor odpověděl: „ To mě nezajímá, co jste kde slyšela, tady rozhoduju já. A já jsem rozhodl, že změna bude od 6.února.“

 "Ale pane doktore, já to vnímám jako nesprávné rozhodnutí. Vždyť už šest týdnů nepobírám ani nemocenskou ani plat“, snažila jsem se o dohodu dál. „Zdá se mi logické, že by na sebe měla navazovat namocenská a důchod. Na základě čeho jste právě takto rozhodl?“ Pan doktor Jiříčko se nedal: „Mám k dispozici pouze čerstvou lékařskou zprávu z 16.ledna a pro mě žádný jiný podklad neexistuje.“ Nutno podotknout, že v pozvánce OSSZ stálo, že jim mám poslat POSLEDNÍ lékařskou zprávu. Pořád jsem nemohla uvěřit, že ta zjevná nelogičnost rozhodnutí má oporu v zákoně. Cítila jsem se v právu: „Ale můj zdravotní stav je od doby stanovení diagnózy stejný a mohu Vám kdykoliv doložit starší zprávy, mám je tady s sebou“, argumentovala jsem. Na to pan doktor opáčil: „Tady rozhoduju já a pro mě změna nastala až se zprávou z 16.ledna. Poté dodal : „To si snad myslíte, že Vám ty peníze vrátí zdraví?“

A to už jsem nedala. Pan doktor Jiříčko vyhrál. Otřesená jsem vyklidila pole. Celé jednání sice proběhlo navenek klidně bez zvýšených hlasů, s pozdravem na závěr, ale pro mě znamenalo šok. Brzy jsem se vzchopila. Nenechám se přece vmanévrovat do postavení prosťáčka z lidu, který pokorně stojí před velkým lékařem-úředníkem a trpělivě čeká, až mu přidělí nějaké peníze. Nejsme v dobách Boženy Němcové. Celý život pracuji, odvádím poctivě daně, vychovala jsem řádně tři děti, nikdy jsem nepobírala žádné dávky kromě částečného invalidního důchodu, který mi byl přiznán po zranění při vážné automobilové nehodě, již jsem nezavinila. Jsem si jistá, že v mé situaci by mi měl pomoci stát na základě zákonů a nikoliv milodarů od pana doktora. Koneckonců § 4, ods.1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, říká: "Veřejná správa je službou veřejnosti. Každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc. "

Představila jsem si další klienty, kteří musí chování pana doktora Jiříčka snášet. A rozhodla se bojovat. Napsala jsem stížnost ředitelce OSSZ v Prachaticích. Snažila jsem se co nejvěrněji přetlumočit náš rozhovor. A názor na pana doktora:

Nehodlám se smířit s chováním MUDr. Jiříčka. Jako lékař působí jak z "pravěku medicíny", evidentně ho minula veškerá etická a psychologická doporučení ohledně jednání s pacienty. Neuvěřitelný kontrast s tím, jak se ke mně jako k pacientovi chovají lékaři jak z českobudějovické nemocnice, tak z Masarykova onkologického ústavu v Brně, kde se momentálně léčím. Smutné je, že u MUDr. Jiřího Jiříčka to není jen o nedostatku vzdělání v tomto směru, ale o absenci empatie, ba troufám si říci elementárního slušného chování – nepředstaví se, nepodá ruku, hovoří hrubě a povýšeně. Přičtu-li k tomu jeho výzor, kdy na jednání s klienty na OSSZ dorazí v žíhaných khaki maskáčových teplákách, je to jen smutný dovětek. Už na základní škole mají žáci ve školním řádu uvedeno, že mají chodit čistě a vhodně oblečeni. 

Stížnost jsem uzavřela poznámkou nevztahující se přímo k chování pana doktora, ale k věcné podstatě jeho rozhodnutí. 20. prosince jsem ukončila pracovní neschopnost. 27.prosince jsem si podala žádost o zvýšení invalidního důchodu. Pokud zůstane v platnosti rozhodnutí MUDr. Jiříčka o změně od 6.února, pak zůstanu definitivně 46 dní bez dávek nemocenské nebo jakéhokoliv jiného příjmu kromě částečného invalidního důchodu. Další 3 měsíce budu čekat na rozhodnutí o změně. Znamená to, že téměř 5 měsíců zůstanu pouze s částečným invalidním důchodem a to v situaci, kdy jsem díky svému nedobrému zdravotnímu stavu často odkázána na druhé, dojíždím s doprovodem každé tři týdny do Brna, kde musím hradit ubytování a stravu. To vše s vyhlídkou na několik měsíců života, který snad mám ještě před sebou. Věřte, není lehké žít na dobu určitou. Naštěstí mám dobré rodinné i finanční zázemí. Bojím se, že mnoho lidí takové štěstí nemá. Já jako klient tuto situaci nezměním. Ovšem OSSZ jako instituce by měla vyvinout iniciativu ke změně zákonů a zrychlení rozhodování.

Jestlipak moje stížnost padla na úrodnou půdu? Dočtete se v desáté části série Onkologickým pacientem snadno a rychle.