Po nezdařených jednáních o sponzoringu jsme s mým spolujezdcem
Milanem Hájkem odjeli do Slovinska na soustředění katamaránů. Akce byla velice
vydařená a posunula nás v honbě za světovým rekordem o další kus kupředu. Jaké
bylo ale naše překvapení, když se při jednom z rychlostních testů před
přídí vynořil dvanáctimetrový keporkak. Byl to doslova nezapomenutelný zážitek.
Ale postupně.
David Krizek a Milan HajekF20-Predator
Před odjezdem na Jadran jsem v Praze na letišti vyzvedl svého kamaráda Jelmera Bouwa, jachtaře z Holandska, se kterým jsem dříve bojoval v sólovém závodě přes Atlantik. Jelmer je specialistou na katamarány a tak měl být pomocníkem při testování prototypu Predator a zároveň naším sparingpartnerem. Ještě jsme společně i s Milanem stihli zabíjačku ve Štětí a pak jsme zamířili do Sušice do CompoTechu pro loď a hurá k moři. Přidal se i Vláďa se synem Tadeášem s druhou lodí a z Plzně vyrazil Martin s Jonášem. Cesta byla divoká. Zasněžené silnice zejména z Hartmanic do Železné Rudy a nechápavě civící lyžaři lemující naší cestu. Za autem vlek se tři metry širokým katamaránem, naklopeným do velké výšky tak, aby nepřekročil povolených dva a půl metru. Až na dálnici jsme si mohli oddychnout a vesele pokračovat do Portorože. Noční příjezd, rychle odpřáhnout loď, ubytovat a rychle spát. Už aby byl nový den.
Ráno nás uvítalo slunce a postupně vzrůstající teplota až na 14°C. Prostě nádhera. Montovali jsme lodě, vkomponovávali upravenou trampolínu a stavěli nově prodloužený stěžeň. Nakonec to znamenalo dva dny příprav. Ten třetí den jsme byli v přístavu již od brzkého rána a postupně jsme vyplouvali na moře. Celkem se nás tam sešlo sedm katamaránů. Vál krásný střední vítr a byly spíše menší vlny. Katamarán nádherně letěl po vodní hladině a lehce jsme dosahovali osmnácti uzlových rychlostí. Ten den jsme si to vážně užili. Po návratu do přístavu nám kapitán klubu hlásil, že ve vedlejším zálivu u Izoly byl spatřen dvanáctimetrový keporkak. Zabloudil sem až z Atlantiku a prý nemůže najít cestu zpět. Nechtěli jsme tomu ani uvěřit. Velryba na Jadranu? To je snad nesmysl. Pak ale přišly i zprávy z domova, že prý tuto zprávu vysílaly i naše televize. To by bylo něco, potkat tak keporkaka a ještě na Jadranu.
Pak jsme na to už nějak pozapomněli a v dalších dnech jsme se věnovali už přímému srovnávání rychlostí lodí a ladili jsme různé technické novinky. Až o tři dny později vyplouváme společně ze zálivu v Portoroži a šikujeme se do výchozího tréninkového postavení, když se náhle z vody vynořil nádherný keporkak. Lehce jsem stočil kormidlo a ve velmi slabém větru jsem zamířil k němu. Netrvalo to dlouho a opět se vynořil. Velryby se běžně potápějí do hloubky sedm set metrů, ale tady bylo pouhých deset. Zešikma jsem se k němu přibližoval, aby o nás věděl a abych jej nevyplašil. Vypadal, že se necítí nijak ohrožen. Také k tomu neměl důvod. Náš šesti metrový katamaránek váží pouhých sto padesát kilogramů, oproti tomu keporkak tohoto rozměru mívá necelých dvacet tun. On tedy nebyl ten, kdo by se měl obávat. Nakonec jsme se při jednom jeho vynoření dostali za jeho ocasní ploutev na nějakých osm metrů. To už jsem ale musel stočit kormidlo, abych mu nenajel na hřbet. Byl to nádherný a silný zážitek. Pozoroval jsem velryby během svých oceánských plaveb a jednou jsem byl od vorvaně pouhých pět metrů. Sledoval jsem velryby na Novém Zélandu, v Karibiku i na Havaji, ale být tak blízko obřího kytovce v zálivu na Slovinsko – Chorvatských hranicích, to je neuvěřitelné. Navíc na tak malém plavidle.
Odjeli jsme trochu stranou. Z boku přijížděl Martin s Jonášem a z druhé strany Vláďa s Tadeášem. Ti se nakonec možná i trochu nechtěně přiblížili k velrybě nejblíže. Díky tomu můžete shlédnout toto úžasné video. Video Tadeáš Ptašník
Po pár minutách jsme vyklidili pole a opustili tohoto krásného kytovce. Doufejme, že se mu nakonec podaří nalézt ztracenou cestu zpět do oceánu. Je sice současnou ozdobou Jadranu, ale nic dobrého ho tu nečeká. Mělčiny, hustá lodní doprava a i s tou potravou to bude mít hodně složité. My jsme po skončení soustředění odjeli domů. Čeká nás práce na technických vylepšeních a složitá jednání s potencionálními sponzory. Za tři týdny se chceme na Jadran vrátit. Setkání bylo úchvatné, ale v duchu doufám, že náš obří kamarád bude už daleko v bezpečí.
David Křížek
Team CompoTech
www.f20predator.com
www.davidkrizek.cz
