Největší závod katamaránů na světě

Každým rokem se začátkem června vydávají ti nejlepší jachtaři dvoutrupých katamaránů na největší světový závod tohoto druhu na ostrov Texel v Holandsku. Stovky lodí zde bojují nejprve v okruhovém závodě o nizozemský mistrovský titul a na závěr týdne je odstartován světoznámý nejprestižnější závod Round Texel.

Foto: Martina Barnetová

Společně s Milanem Hájkem se chystáme právě na katamaránu pokořit světový rekord přes Atlantik a tak jsme se od února cíleně připravovali i na tento obrovský závod. Společně s námi vyrazily do Holandska další dvě české posádky. Na lodi Tornado Martin Šedivec a začínající Miroslav Chodora (MOAB) a stejně jako my na F20 Predator Vladislav a Tadeáš Ptašníkovi (COMPOTECH).

Na mezinárodním mistrovství Holandska se odjelo za tři dny osm okruhových rozjížděk a jako devátá se započítávala etapa kolem ostrova Texel. Celkem bylo tedy v handicapovém systému hodnoceno 91 týmů. Zvítězila posádka úřadujících mistrů světa De Konning/Visser (NED). Druhý skončil britský olympionik a kormidelník Extreme40 Styles s holandským kosatníkem Van West a třetí britové Wilson/Linch. My jsme obsadili 10. místo, když se nám dokonce podařilo ve 4. rozjížďce zvítězit. Další z našich pak dojeli Šedivec/Chodora (MOAB) na 49. místě a Ptašník/Ptašník (COMPOTECH) na 53. místě.

V rámci Texel Weeku probíhalo ve stejné lokalitě také mistrovství světa ve windsurfingu, konkrétně ve slalomu. Stovky diváků tak měly parádní podívanou. Jak surfy, tak i katamarány vyplouvaly přímo z pláže a probíjely se přes příbojové vlny. Navíc otočné bóje a cíl byl vždy umístěn těsně u břehu. Komentátor pak přibližoval lidem dramatické souboje nejen na cílové čáře. Večer zábava nekončila a závodní klání se přeneslo do jedné velké beach party. Všichni se perfektně bavili.

Tou největší událostí byl ale sobotní závod kolem ostrova Texel, který je jednoznačně největší regatou katamaránů na světě. Již od rána, na rozdíl od předchozích dnů, vál jen velmi slabý vítr. Přes obrovské příbojové vlny bylo velmi těžké dostat lodě na vodu. Několik z nich se dokonce převrátilo. Nakonec byl ale závod přesně v 10 hodin odstartován, když nad polem 550 lodí přeletěl vojenský vrtulník a spustil červený kouřový signál. Všichni očekávali velké drama po startovním výstřelu, ale lodě se jen velmi pomalu sunuly k prvním poryvům větru. Start se z našich vydařil posádce Šedivec/Chodora, kteří se brzo dostali na čistý vítr. Od startovní lodě vyjela posádka Ptašník/Ptašník a my jsme odstartovali v horní třetině startovní čáry, tedy asi kilometr od pobřeží. Vítr byl velice slabý a nakonec převládl spíše u pobřeží. Nicméně jsme dokázali včas sjet za větrem a první průjezdný bod absolvovali na 12. místě. Po obeplutí severní části ostrova jsme si ještě výrazně polepšili a dostali se na průběžné 4. místo. Tuto pozici bylo ale velice těžké udržet. Jednak pomalejší loď a také menší zkušenost v této náročné oblasti, kdy je celá řada pohyblivých mělčin a silných proudů, nás odsunula na konec první desítky. Opět jsme začali získávat cenné metry až na jihu ostrova. Zde vítr zesílil a šly nahoru přední genakrové plachty. V úzkém průplavu tlačil lodě silný proud a vlny stoupaly až do výšky 1,5m. Postupně jsme se propracovali na celkové 7. místo, které jsme udrželi až do cíle. Posádka Šedivec/Chodora dojeli na 55. místě a Ptašník/Ptašník na 78. místě z celého pole 550 lodí. Vítězství vybojovala britská posádka Sunnucks/Farren (Team VOLVO) na upravené lodi Marstrom 20. Právě jen tyto lodě dokázali porazit náš F20 Predator.

Večer po závodě byl zasvěcen finální beach party, kde byly na závěr vyhlášeny výsledky také jednotlivých kategorií a tříd. Pro nás to znamenalo 2. místo v kategorii Open a další pohár do sbírky. Mám radost z toho, že jsme se takto umístili. Jak se ukázalo, tak naše loď je o 45kg těžší, než všechny lodě před námi a navíc máme i menší oplachtění. Je tedy spíše zázrak, že jsme se dokázali udržet v čelní skupině. Navíc přiznávám, že jsme poněkud podcenili strategickou přípravu, která je díky proudům a mělčinám velmi důležitá. Myslel jsem, že budeme bojovat někde kolem padesátky a více než na strategii budeme dbát na taktiku vůči soupeřům. Trochu mě tedy vyděsilo, když jsme se v jeden okamžik ocitli asi 30 metrů od vedoucí lodě. Také nás těšilo překvapení soupeřů. Ve světě katamaránů jsme prozatím neznámí, a když jsme jim řekli, že jezdíme dvoutrupé lodě teprve od února, tak byli celkem šokovaní. Největší závod světa se tedy hodně vydařil.

Nicméně i přes tento obrovský úspěch a hlavně příslib do budoucna jsme museli naše další závodní aktivity pozastavit a budeme jen občasně trénovat na Nechranicích. Tedy alespoň do té doby, než se podaří uzavřít smlouvu s generálním partnerem. Věřili jsme v pokračování dřívější spolupráce a od února vše financovali z vlastních zdrojů. Nechtěli jsme být neseriózní a nejednali jsme tedy s nikým dalším. Nyní je to už ale neudržitelné a tak se musíme přesunout k jednacím stolům. Ach jo!