Někdy nastane situace, kdy se věci kolem vás
odvíjejí bez vašeho přičinění. Pak se může stát i to, že se z vás stane
hrdina, aniž by jste se o to, sami přičinili. To se nedávno stalo právě mně,
ale protože se jedná o choulostivé téma, raději bych vše uvedl na pravou míru. Jde
totiž o olympiádu v Číně.
S Lenkou Šmídovou na olympiádi v Athénách.Eva Skooepová - Yacht Po návratu z Brazílie, kde byl cíl závodu Transat 6,50 a následném předávání cen v Paříži, jsem absolvoval řadu besed a presentačních akcí. Začátkem ledna jsem se ale rozhodl, že je potřeba uspořádat pořádnou oslavu a sezvat lidi, co mě pomohli k zisku bronzové medaile a pořádně to s nimi a s mými fanoušky oslavit. Akce se konala v Alfě v Plzni a přišlo asi 250 lidí. Přijeli nejen kamarádi z realizačního týmu, ale také soupeři ze Slovinska a Holandska a také známí ze Slovenska, či z Velké Británie. Po besedě následoval přípitek a pak to roztočila kapela The End of Colours a začalo se oslavovat.
Druhý den toho byli plné noviny a já měl radost, že se celý projekt ATLANTIK Minitransat podařilo po dvou a půl letech takto krásně zakončit. Co mě ale naštvalo a to parádně, byl titulek v jednom deníku, který hlásal: „Křížek do Číny nepoletí, je to pravičák.“ Co tomu předcházelo? Dal si se mnou schůzku pro mě neznámý novinář. Udělal se mnou rozsáhlý rozhovor o mých jachtařských úspěších, oceánských plavbách a medaili z Transatu. Na závěr se zeptal, zda se jako bývalý coach Lenky Šmídové chystám na další olympiádu. Má odpověď byla jednoduchá: „Momentálně nikoho nekoučuji. Sám nemám olympijské ambice a upřímně řečeno, také nesouhlasím s politickým vývojem v Číně a ani se nebudu snažit se do Číny dostat.“ Redaktor se zeptal, zda jsem pravičák? „Jsem pravičák, ale to úplně neznamená, že plně souhlasím s tím, jak je u nás vedená pravicová politika.“ Novinář mi poslal článek ke korektuře a vše bylo naprosto korektní. Proto mě druhý den naštval hlavní titulek „Křížek do Číny nepoletí, je to pravičák.“ Celostránkový rozhovor pojednával o jachtingu, o závodech, oceánech a senzace chtivého redaktora upoutala asi jen poslední otázka Číny.
Štvalo mě to, ale myslel jsem, že tím to končí. Příště dám rozhovor jen sportovní redakci a bude klid. Za pár dnů mě ale přišel e-mail od jednoho sportovce, který píše: Dnes jsem si na blogu plzeňského senátora Richarda Sequense přečetl o Vaší neúčasti na olympijských hrách v Číně. Věřím, že jako sportovec dokážu pochopit, jak nesnadné pro Vás muselo být takhle se rozhodnout, a rád bych Vám řekl, že máte nejenom můj obdiv a podporu, ale i hluboké uznání za odvahu, kterou bych od člověka narozeného v této zemi nikdy nečekal. Přeji Vám, ať se Vám ve všem, co je pro Vás důležité, daří.
Myslel jsem, že se studem propadnu. Ihned jsem si našel zmiňovaný blog pana senátora. Chválil zde můj přístup a pevné rozhodnutí o mé neúčasti na olympiádě. Pana Sequense si moc vážím a znám jej z různých akcí. Jednou mně předával i cenu na vyhlašování sportovce města Plzně. Je mi jasné, že jeho příspěvek vznikl na základě palcového titulku ve zmiňovaném deníku. V očích senátora jsem tedy hrdina, mám obdiv sportovců a jistě i řady čtenářů zmiňovaného blogu, ale skutečnost je jiná. Musím se přiznat.
Myslím, že olympiáda v Číně měla posloužit k postupnému uvolnění režimu, ale opak je pravdou. Bude to exhibice komunistické moci. Na sportovce jsou nasazováni agenti, novináři jsou silně ovlivňováni, média nemohou přinášet 100% informací, aby dostali licenci na olympijské zpravodajství. Čínští sportovci jsou vybíráni ze sportovních lágrů a na sportovním nebi se objevují naprosto neznámé tváře. To jsou věci, se kterými naprosto nesouhlasím a se kterými se nemohu ztotožnit. Do Číny se tedy nepokouším dostat, ale to neznamená, že bych měl šanci se tam dostat. Jako závodník jezdím oceánské regaty a okruhové jachtařské závody jsem opustil. Lenku Šmídovou ani representaci již netrénuji přes dva roky a není důvod, aby si vybrali jako trenéra zrovna mě.
Nesnáším bezpráví, nelíbí se mi vůbec situace Tibetu, nenávidím komunistický režim. Na druhou stranu ale neznám plně asijskou mentalitu a nevím, jak lze udržet pořádek v tak obrovské zemi. Je demokracie tou pravou cestou? Já věřím, že ano, ale je to jen osobní názor. Pořádání olympiády v Číně tedy můžeme odsuzovat, můžeme si říkat, že se to posunulo tam, kam nemělo, ale to je tak vše co s tím můžeme dělat. Naprosto ale nesouhlasím s nátlakem na sportovce, kterým se doporučuje bojkot olympiády. Nechceme přeci další Moskvu, nebo Los Angeles. Sportovci si Čínu nevybrali. Dělají sport jako svoji práci. Přináší nám radost a lidské vzory. Nechme je tedy dělat, to co umějí a politiku nechme politikům. Nebo v případě Číny raději ekonomům???
