Imigrantem z druhé strany

Je jedno jestli jste protiimigrační politice nebo, jak se teď s oblibou říká, sluníčkář. Zamysleli jste se někdy třeba byť jen na vteřinu, jaké by to bylo, ocitnout se v takové situaci? 

Nemusíte pocházet ze země zmítané válkou, ani nemusíte být bez prostředků či střechy nad hlavou. Představte si pouze tu situaci, že někdo má moc nad vaší životem a rozhoduje o vás bez vás, není to normálmí politika, stavění vzdušných zámků, je to něco, co se vás konkrétně dotýká, mění a změní váš život.

    Mebu jsem poznala po mém přestěhování do Anglie, žil tu jako dítě a pak se sem vrátil na střední školu a univerzitu. Původně pochází z Etiopie, ale po dospívání v Evropě se nijak nelišil od typického Evropana. Přece jen žije v Anglii bez přerušení déle jak 16 let. 

    Byli jsme spolu něco málo přes dva roky, když jsme začali mluvit o tom, že si bude muset prodloužit víza. Na britský pas by měl nárok až 10 let po ukončení studií a jelikož jsme plánovali spolu ještě nějakej ten pátek zůstat, právník nám doporučil místo pracovních víz požádat o partnerská víza. Vzhledem k Mebově minulosti (studium, zaměstnání, finanční zabezpečení) se podle právníka jednalo o triviální záležitost, formalitu, jak sám řekl.

    Pro víza bylo nutné připravit podklady. Spadal do ně 107 stránkový formulář, který jsme museli vyplnit stránku po stránce společně s naším právníkem. Otázky se týkaly nejmenších detailů našeho života - kdy, kde a jak jsme se seznámili, kdy jsme se zamilovali, kdy jsme si uvědomili lásku, kdy jsme měli první sex, kdy jsme se rozhodli spolu bydlet. Nejvtipnější bylo, že na veškeré otázky jsme museli odpovídat shodně, i když třeba to každý z nás cítil jinak. Následovali i dotazy, které znáte z filmů - na které straně postele spíme nebo jakou máme barvu zubních kartáčků. 

    Do žádosti o víza spadaly mimo jiné také naše otisky prstů, pasové fotografie, výpisy z rejstříku trestů, ale i tři poslední výplatní pásky a tři měsíční výpisy z banky ze všech účtů, které jsme měli otevřené. Dále bylo nutné doplnit podklady o naše společné osobní fotografie, účtenky z obchodů a restaurací, přikládali jsme k žádosti výpis z katastru nemovitostí (vlastnictví domu a obchodu), lístky do kina, doklad o koupi auta, o uzavření havarijního pojištění a povinného ručení, rodokmen a pas našeho psa, stejně tak pojištění psa, ale třeba i takové věci, jako platba zedníkům za rekonstrukci naší terasy či položení nové podlahy. Zkrátka vše, co mělo potvrdit, že náš vztah je skutečný a trvající déle než dva roky. Složka se všemi informacemi a podklady vážila několik kilogramů.

    Na vyřízení žádosti má úřad oficiálně 6 měsíců, po celou tu dobu nám byl zadržen originál cestovních dokladů (Angličané neuznávají úředně ověřené kopie), tudíž se ze země nedostanete, ani kdybyste chtěli. Já sice mohla v rámci Schengenu cestovat na občanský průkaz, ale Meba se nemohl hnout z Anglie. Byli jsme upozorněni, že nás úředníci mohou navštívit a zkontrolovat, zda spolu doopravdy bydlíme. Žádost se oficiálně začala zpracovávat na začátku května 2015.

    V domnění, že je vše pouze formalita, jsme si koupili letenky a zaplatili ubytování na Seychellách. V té době jsem musela být neskutečně pozitivní člověk nebo pěkně naivní blondýna. Po všem tom papírování a sdílení nejmenších detailů z našeho života, jsem nabyla dojmu, že jen čekáme na udělení nějakého razítka. Let byl naplánovaný na 3. březen 2016, přesně deset měsíců od podání naší žádosti.

    Celé léto se nic nedělo a my neměli možnost opustit Anglii. Byla jsem z toho dost frustrovaná a potřebovala jsem něco, na co se mohu těšit, a tak jsme začala plánovat Vánoce. Koupila jsem lístky do Eurotunelu a těšila se na tradičné české vánoce v kruhu rodinném. Bang naivní blondýna epizoda druhá s názvem naivní a neponaučitelná.

    Na začátku října nám konečně přišla odpověď, ovšem ne ta vytoužená. Žádost o víza byla zamítnuta s podezřením na fingování. Byla nám udělena možnost do dvanácti pracovních dní podat odvolání nebo do 2 týdnů opustit zemi. 

    Za odvolání, které jsme samozřejmě podali, nám byl účtován poplatek 1650 liber (cca 60 000Kč). Předpokládám, že cena je tak vysoká z důvodu, že většina žadatelů o víza takovou hotovostí vůbec nedisponuje. Po podání odvolání je postup následující - bude stanoven den soudu, u kterého se můžeme proti rozhodnutí úřadů obhájit, buď sami nebo s pomocí právníka. Pokud soud uzná, že jsme v právu, případ se do třech měsíců vrací zpět na stejný úřad, kde už byl náš případ jednou zamítnut a ten má opět půl roku na to rozhodnout, zda přítel víza dostane či nikoliv. 

    Měsíc od podání odvolání nám přišel dopis z imigračního úřadu. Neměli žádný záznam o Mebových platných vízách, proto se měl dostavit k vysvětlení. 

    V Anglii většinou neví levá ruka, co dělá pravá. Žádost o víza byla podána na home office, kdežto tohle bylo imigrační a tak i přes podanou žádost, nám bylo sděleno, že Meba musí opustit do pěti pracovních dnů Anglii, pokud tak neučiní, spáchá trestný čin za nelegální pobyt na území Spojeného království za které mu hrozí peněžní pokuta v horším případě vězení a může být kdykoliv deportován do Etiopie.

    Stálo nás to vše víc než jen několik probdělých nocí a vrásek na obličeji. Další peníze spolykal právník za připravení dopisů pro úřady. Odpovědí bylo, že i přes veškeré kroky a zaplacené poplatky může deportace přijít okamžitě. Od té doby každé zvonění zvonku bylo pro nás tak trochu malým dramatem. 

    V listopadu 2015 Mebovi vypršela stará víza a tím pádem nemohl dál legálně pracovat a musel opustit svou manažerskou pozici. Od té doby nesmí být nikde zaměstnaný a nesmí být ošetřen v žádném zdravotnickém zařízení s výjimkou situací ohrožující na životě.

    Vánoce jsme strávili v kruhu rodinném. Jen s tím drobným rozdílem, že moje úžasná rodina přiletěla i s kaprem a mísou vánočního cukroví za námi do Londýna. A to byl také poslední světlý bod. Na Seychelly jsme měli odlétat za 4 dny. 

    Nyní jsme ve fázi čekání. Čekáme již déle než 5 měsíců na udělení data soudu. Každé čtyři týdny musíme docházet na imigrační úřad, kde nás můžou kdykoliv překvapit a Mebu deportovat. Podle odhadu právníku, pokud vše půjde dobře a budou dodrženy veškeré časové limity celý případ bude vyřešen na jaře 2017, téměř dva roky od podání první žádosti. Náklady se zatím šplhají ke čtvrt milionu korun.

    Dlouho jsem přemýšlela jestli tenhle článek napsat a vyjít s kůží na trh. Přeci jen se jedná o velmi osobní záležitost a není to věc, o které se mi píše a přemýšlí lehce, přes to všechno se máme dobře - máme jeden druhého, skvělou rodinu, bláznivé plány do budoucna nás neopouštějí a náš vztah celá situace jen posílila. Jen jsme si uvědomili, že tady v tom Kocourkově už žít nechceme.

    Nejde mi o to změnit svět či vnímání lidí na problém imigrace, jen se třeba na celý problém podívat z jiného úhlu. Pokud se mně můj záměr povedl třeba jen u jednoho člověka, mělo to smysl a já jsem spokojená. Za každým slovem imigrant se skrývá příběh a žádný z nich není černý nebo bílý.