Jak jsem zatoužila podnikat - zase

Po obhlédnutí pracovního trhu, mě začaly opět jímat podnikatelské choutky. Přemýšlím, že možná než hledat si práci, by bylo lepší obnovit nějaký ten byznys.

Prachy jsem milovala od malička. Začala jsem vydělávat již jako čtyřletá, když jsem po hodině strávené s tátou na masáži nabyla dojmu, že to co zvládla ta blonďatá paní, zvládnu také a začala nabízet mé masérské služby příbuzenstvu. Obzvlášť se mi líbila metoda japonského kuchaře. Ručičkama zpevněných do tvaru sekáčků jsem mlátila nebožáka do zad hlava nehlava, a když byl ten chudák na pokraji sil, řekla jsem si o dvacku do kasičky.

Ve třinácti jsem už měla jasně daný byznys plán a začala obchodovat s potkanama. Nejdřív jsem si nakoupila potkany s papíry původu a ty pak začala množit. Dvěstěpadesát korun za potkaní miminko mi při průměrném vrhu třináct kousků přineslo slušné kapesné. Povzbuzena úspěchem jsem se rozhodla expandovat a na potkaní trh jsem přinesla nevídané - placky a trička s mnou navrženými potkaními motivy. Pravda kreslit jsem sice neuměla, ale odvahu jsem měla. Obkreslila jsem si fotku svého prvního hlodavce přes kopírák na papír. Disney by mi záviděl a kdyby moh', jistě by ode mě obšlehnul svého Mickeyho. Dílko jsem zadala tiskárně a zvesela ditribuovala mé potkaní výtvory do celého Česka. Krachlo to až ve chvíli, kdy vyčuhující potkaní ocas byl o něco méně atraktivní než víkendová párty. Jó, kdybych bejvala nedala přednost zábavě před byznysem, mohl ze mě bejt už dávno boháč. 

Později, již vědoma si mé spisovatelké kariéry, snažila jsem se zachránit nejednoho prosťáčka zoufale bojujícího s květnatým českým jazykem. Většinou mou odměnou byloděkuji nebo ještě lépe má oblíbená věta Vždyť ty tak ráda píšeš, pro tebe to určitě nic nebylo.

Když se jedna příbuzná ve čtyřiceti letech pokoušela neúspěšně dodělat maturitu, zásobovala mě domácími úkoly a referáty každý druhý den.„Tratná na tom nebudeš,” říkávala a já jsem se naivně těšila, že o přestávce v tanečních budu mít peníze na panáka zelený. Bohužel, ani tohle podnikání se neukázalo jako zcela výdělečné. 

„Máš tam i něco za ty referáty,” spiklenecky na mě mrkla, když mi předávala dárek k narozeninám. V dárkovém papíru byly zabaleny dvě žluté keramické kočky. Jedna větší a druhá asi koťátko. Slon se zvednutým chobotem má přinášet štěstí, k čemu je kočka se zvednutým ocasem nevím. Náš kocour zvedá ocas jen tehdy, když jde vykonat potřebu. Kočičky jsem dala do krabicePošli to dál! a měla připravený dárek na příští Vánoce.

 Dovoz hadrů z Anglie mi taky nezajistil titul podnikatelka roku a rozhovor ve Forbesu.Můj poslední podnikatelský záchvěv, kdy jsem se snažila udělat si z našeho londýnského domubed and breakfast, bez tý breakfast, taky nedopadl úplně nejlíp, a tak po shrnutí dosavadních zkušeností mi nezbyde nic jiného než se vrátit k ověřenému a začít zase někoho romnožovat. Meba moc potenciálu nemá, je starej a ještě hypochondr, ale v Praze jsou teď v kurzu stafordi. A Blue je modrej a ještě Angličan. Hmmmm…