Zmatený cestovatel - setkání s Anglií, ráno první

Reportáž z cesty zmateného cestovatele

Probudil jsem se. Už to je pozitivní zpráva. V Anglii. Paráda. Kouknu na mobil a vidím, že je 5 hodin. Jsem blázen? Vlastně počkat – jiné časové pásmo… Proto mě budík nevzbudil. Extáze – můžu spát ještě minimálně hodinu a půl (budík si ráno přeřizuju MINIMÁLNĚ půl hodiny v pětiminutových intervalech). Bůh žehnej časovému posunu. Usnul jsem.

Nové probuzení. Kouknu na mobil – 7 hodin. Za hodinu mě vyzvednou. Být v Čechách, bylo by teď 8… To jsem se krásně prospal… Hodím rychlou sprchu, skáknu na anglickou snídani a mám to akorát… Už se těším na kafe.

Přišel jsem do koupelny… Neznámá sada různých ručníků + gumové podložky leží přehozena přes vanu. K čemu asi který ručník je? A kam patří ta gumová podložka? Před vanu? Do vany??? Zkusím jí před vanu – to se zdá být kluzčí místo. Hned po vstupu do vany jsem zjistil, které místo je to kluzčí. Ven z vany, podložka do vany, já zpět. Paráda. Pustím si sprchu.

Podíval jsem se na baterii. Já, zvyklý nejen z Čech na malé, relativně jednoduché baterie jsem spatřil monstrum. Dva kohoutky bych ještě pochopil, ale na co je to kolečko vepředu a páčka na stupnici modrá-červená? No nic – pustím vodu, uvidím. Otočil jsem kohoutkem modrým a červeným. Netušil jsem, že je možné se zároveň opařit a polít ledovou vodou – tato baterie to umožňuje… Voda crčela do vany jako divá, teď jí jen přepnout do sprchy… Na to asi bude to kolečko vepředu. Otočím doleva – nic. Otočím doprava – nic. Že by páčka na stupnici? Páčka do pole červeného – nic. Dokonce ani teplota proudu tekoucího do vany se nezměnila (ani se proud ledové a vařící vody nezměnil na kompromisní teplou). Páčka do pole modrého – nic (opět bez efektu na vodopád likvidující mi ruku). Musím tomu přijít na kloub.

Po pěti minutách marného otáčení kolečka na obě strany mi kolečko v ruce zůstalo, ale jiného efektu jsem nedocílil… Na řadu přišla páčka (samozřejmě po instalaci kolečka na jeho původní místo). Páčku jsem neutrhl, ale ani jsem nepustil sprchu…

Začal jsem baterii zevrubně zkoumat v zoufalé snaze najít nějaký přepínač. Jistě by se mi to bylo povedlo, pokud by tam nějaký takový přepínač byl. Nebyl… Nezbude, než si místo sprchy dát vanu. No co – změna je život. Akorát nechápu, proč je tu ta sprchovací hadice. Na ozdobu snad?

Napustil jsem si vanu, začal se mýt sprchovým gelem a voda začala pomalu stoupat blíže k okraji. Holt jí budu muset vypnout. V ten okamžik, během jedné jediné vteřiny jsem pochopil, jak funguje záhadná baterie a zároveň se probral k absolutní bdělosti. V okamžik, kdy jsem vypnul příval vody do vany, tento se vehnal do sprchy, protože kolečko bylo nastaveno na polohu, zajišťující plný proud vody do sprchy. Plný proud veškeré vody, KTERÁ NETEČE DO VANY! A funkce páčky byla taky okamžitě jasná, protože zůstala úplně vlevo v modrém poli. Ano, modří (a já tou dobou už modrý byl) už vědí. Páčka reguluje teplotu sprchy.

Než jsem se probojoval přes proud vody ze sprchy (podotýkám SILNÝ proud LEDOVÉ vody ze sprchy) k baterii, trvalo to snad věčnost. Rozhodně dost dlouhou dobu na to, aby mi stekl sprchový gel z mé roztomile řídkovlasé lebky do očí. Ale nakonec jsem se vysprchoval. Pokračování ranní očisty za pomoci umyvadla a oddělené baterie na vodu ledovou a vařící proběhlo již bez problému, ovšem když jsem se podíval na mobil, zjistil jsem, že snídaně nebude… Průzkum baterie zabral mnohem více času, než se zdálo, takže jsem se stihl akorát obléci do pracovního a vystartovat směrem k recepci, kde už na mě čekal kolega. Holt si dám kafe a cigárko až v práci.

Práce je prakticky za rohem. U vstupu do budovy první cedule o zákazu kouření, na pultíku recepce poděkování za nekouření a o 2 metry dál, pro méně chápavé, upozornění, že zapálit si, nebo dovolit někomu si zapálit, je „offence“. Slovíčko „offence“ může znamenat od urážky přes přestupek a hřích až útok. S vizí rozzuřených, militantních a ozbrojených nekuřáků jsem zavrhl myšlenku si na místě zapálit a to i přes to, že mě ani nenapadla. Radši se zeptám, kde se kouřit smí.

Zeptal jsem se a v odpověď jsem byl odveden na konec parkoviště k podomácku vyrobené budce s lavičkou ze dvou převrácených košů a zapomenutého prkna. No, útulné místo to není, ale pro cigaretu poslouží. Teda až po nastartování počítače, představovačkách a tak dál.

„Dáš si kafe nebo čaj?“ Že by anděl? Ne – kolega. Byl tak moc hodný, že mě doprovodil do kuchyňky a ukázal, kde že jsou zásoby surovin pro přípravu životodárné tekutiny. Dokonce se nabídl, že mi pomůže s přípravou.
„Jak silný kafe chceš? Slabší nebo silnější?“
„Normální až silnější“

Kolega nabral granulát, nasypal ho do hrnečku a zalil vodou. Už nikdy nebudu nadávat na malou sílu kávy z automatu. Jedna malá lžička kávy snad menší vydatnosti, než se používá v nádražním bufáči, sotva zvládla obarvit horkou vodu do hněda.„Dáš si mléko?“ Chvilku jsem uvažoval, zda mléko nahradí ranní kávu, ale nakonec jsem to zavrhnul. Lepší náznak kávy než světle béžová voda, pomyslel jsem si a lahůdku ochutnal… Možná, že to mléko by přeci jen nějakou chuť dodalo. No co – před prezentací v 9 už víc než cigáro nestihnu, pak si dám kafe a půjdu najít Táňu :-)