Zmatený cestovatel – proboha co se to doma (v ČR) děje?

Výjimečně postřehy cestovatele, když se podívá na internetu do novin, aby zjistil, co je v ČR nového. A přátelé věřte, jsem z toho opravdu zmatený.

Většinou, když vycestuju za hranice, a podívám se do novin, co se doma děje, zjistím pouze novinky, ze kterých časem člověk zmatený být přestane. Ekonomický šaman Bohoušek sníží schodek rozpočtu zvýšením výdajů, Roko zabraňuje návratu komunistů (vzpomínáte na billboardy ČSSD z loňského léta?) tím, že s nimi prohlasovává jedno hlasování za druhým, ODSka se na nic nezmůže, Shrek uráží premiéra, bratr Cyril si platí reklamu a neví, kolik peněz ho to stojí... Prostě taková česká klasika. To už mě nemate. Tentokrát mě ale čekalo překvapení. A ne jedno. No posuďte sami

Pondělí: Kultura genderově vyváženého vyjadřování

Dokonce si po přečtení tohoto dílka nejsem zcela jist, jestli bych neměl vyváženě napsat Kultura/kultur genderově vyváženého vyjadřování. Proboha co to ty klaunky, šašky a impotenty vytvořily? To už chce mít pořádný koule na stvoření takovýhohle paskvilu... Která kokotka může porovnávat genderovou vyváženost v češtině, s genderovou vyvážeností v angličtině, kde neexistují rody (kromě zájmen)?

Je to sotva dva měsíce, co Renča Francová křtila svojí knížku „Jsem blbá, trapná a nesportovní! Prostě jenom ženská!" a na křtu, pojednaném jako inscenované literární matiné, vystupovala i gendrová výzkumník. Jsou to dva měsíce, kdy jsem seděl v tom divadle a s ostatníma se bavil tím, kam až může blbost lidská zajít pod standartou korektnosti. A ejhle, dva měsíce utekly a absurdní nadsázka se stává ještě absurdnější realitou... Mimochodem přesto, že se Renči knížka jmenuje tak, jak se jmenuje, neznám nikoho, kdo by jí považoval za blbou, za trapnou nebo za nesportovní. Zato si dovedu představit, co si o těchto autorkách pomyslí každý, kdo si přečte část demagogické slátaniny „Kultura genderově vyváženého vyjadřování". Mimochodem, v příručce pro školy nechat překlepy typu labtop? To nemáte v textovém editoru/editorce kontrolu pravopisu/pravopisky?

Škoda, že si s žádnou tou pani vědec (aby to bylo vyvážené jako v angličtině) nemůžu promluvit osobně a zeptat se jí, co říká na název Renčiny knížky...

Úterý: nic zásadního.

Tento týden je to dobrá zpráva

Středa: Děti, jako Marek Benda o gayích nemluvte, radí příručka

První překvapení ohledně homosexuálů tento týden. Ministerstvo školství vydalo příručku, jak bránit homofobii, mimo jiné uvádí přímo odstrašující příklad nevhodné mluvy poslance Bendy. Představte si, co si poslanec dovolil říct. Postěžoval si, že už nelze říct „... je normální být heterosexuálem, zatímco být homosexuálem - abych teď použil korektní výraz - je výjimkou." Z čehož jasně vyplívá, že heterosexuální = normální, homosexuální = odchylující se od normálu. To je ale prasák, co? No, já jsem v tomhle asi stejný prasák, jako on. Přesto, že nejsem doktorem práv z Plzně, do školy jsem chodil a v přírodopisu nás učili, že jeden ze znaků života je snaha o zachování a pokračování rodu. Ne norma života, ale přímo znak. A při vší úctě k homosexuálům: ať se homosexuální pár snaží sebevíc, pokračování rodu nezajistí bez chování, které je v rozporu se sexuální orientací členů tohoto páru. Tím neříkám, že jsou homosexuálové víc nebo míň. Tím pouze říkám, že norma daná přírodou, biologickými zákony, je orientace heterosexuální a homosexualita je z tohoto principu odchylkou. Nezaměňovat s úchylkou!

Tahle hovadina mě zmátla natolik, že už jsem málem napsal blog jen na toto téma s názvem „Lid versus příroda" napsaný jako soudní proces s hnusně nekorektní matkou přírodou (nemá to být pod vlivem genderové vyváženosti matkou/otcem přírodou?). Nakonec jsem to nenapsal jen proto, že jsem byl unavenej...

Čtvrtek: vojsko a adopce dětí homosexuálními páry

V úterý se sice nic zásadního v ČR nedělo, zato ve čtvrtek byla hned dvě na hlavu postavený témata v jeden den. Nejprve vojáci a vakcíny.

Kdo je to voják? Voják je člověk, který se (v ČR dobrovolně) nechává platit za to, že vykonává rozkazy, které mohou znamenat přímé ohrožení jeho života. Pokud je válka, voják jde bojovat. Nejde bránit mír - jde zabíjet. Má proti sobě jiného vojáka a pokouší se jeden druhého zabít (bez jakékoliv neúcty k vojákům - pro mě je to povolání jako každé jiné. Ani lepší, ani horší než ostatní). Ten voják, který je v této soutěži úspěšnější, postupuje do dalšího kola, ten, který skončí druhý, získá posmrtné pocty. V mezidobí má povinnosti (a vlastní zájem) se na tento souboj připravit co nejlépe, být vždy připraven vyrazit do souboje, a poslouchat případné další rozkazy. Za to si ho my ostatní, kteří vytváříme nějaké hodnoty, platíme.

Velká skupina vojáků se jmenuje armáda, a funguje tak, že má určitou hierarchii, která jasně říká, kdo komu může vydat rozkaz, a kdo ten rozkaz musí poslechnout, a pak si případně stěžovat. Tato skutečnost je člověku, který se stává vojákem známá, a tím, že se vojákem stane, dostává zaplaceno (bez toho, že by musel cokoliv udělat, pokud nedostane rozkaz).

No a co se stalo? Náčelník generálního štábu vydal rozkaz (a to ještě ne na základě svého náhodného rozhodnutí, ale na základě rozhodnutí jemu nadřízeného orgánu), a vojáci, místo aby poslechli ( = udělali to, za co jsou placení) začali remcat. Chápu, že jsou rozkazy, které člověku vadí, a rozkazy, které mu nevadí. Ale nástupem k armádě se člověk zavazuje splnit všechny rozkazy. Pokud nechce rozkazy plnit, měl by okamžitě z armády odejít. Přesněji řečeno měl by rozkaz splnit (dostává za tuto povinnost zaplaceno a zavázal se k ní) a po splnění rozkazu z armády odejít.

Nejen, že vojáci rozkaz nesplnili a z armády neodešli dobrovolně. Nejen, že se diví tomu, že za nesplnění toho, za co jsou placeni, je jim vyhrožováno postihem. To vše by ještě šlo pochopit jako osobní selhání jednotlivců. Co je opravdu zarážející je skutečnost, že ti, kteří je platí, se jich ještě zastanou a špatným je ten, kdo vydal rozkaz... Dovedete si představit, že byste si najali firmu na postavení domu, stavbyvedoucí by řekl zedníkům, ať začnou stavět, oni by začali remcat, že nechtějí, protože by se mohli umazat, a vy (ti, kdož si je platí) byste se jich zastávali? Absurdní, že?

No a druhá rána čtvrtečního dne je opět ohledně homosexuálů. Ministr Kocáb tvoří zákon o adopcích dětí homosexuálními páry. Opět: nic proti homosexuálům. Klidně ať je registrované partnerství. Nesouhlasím s tím, aby bylo registrované partnerství dáváno na roveň s manželstvím - základní funkci manželství, zachování rodu, prostě splnit nemůže. Ne z důvodu předpojatosti, ale z důvodu biologie! To ani Kocáb nezmění. A adopce dětí homosexuálními páry?

Mám kamarádku. Ta má úžasnou holčičku. S otcem holčičky, který se změnil v alkoholika a gamblera v jedné osobě, se rozvedla, otec o holčičku zájem nejeví. Tahle moje kamarádka dělá pro malou první poslední, ale sama si občas posteskne, že prostě dítě potřebuje jak mámu, tak tátu. Jak ženský element, tak mužský. Který homosexuální pár může nabídnout jak mužský, tak ženský element? Jaký důsledek bude mít absence toho jednoho elementu na vývoj dítěte? Tohle přece není o tom, jestli homosexuální pár vychová z heterosexuála homosexuála - sexuální orientace podle všeho není dána výchovou. Ale má homosexuální pár šanci vychovat z dítěte dospělého člověka plně připraveného na život?

Možná by stálo za to, pozvat do země nějaká cizí vojska, aby měl pan Kocáb co dělat - vyhánění cizích vojsk mu šlo dobře. Nebo mu zorganizovat pár koncertů, protože když se nudí, dělá blbosti.

Skoro se děsím, co si v novinách z ČR přečtu v pátek...