Zahoď lahváč, prober se a nezastavuj!

"Uvědomění si, že život plyne mezi prsty člověka aniž dělá to po čem touží je jeden z milníků, kterým si musí projít každý, aby dostal sílu přeměnit tužby v realitu."

Řečeno možná dost naškrobeně a heroicky o takové věci jako je vysněný roční pobyt v cizí zemi, který dnes podniká velká spousta lidí z celého světa a možná jim to ani nepřijde divné. Ale když jen proto, že si něco vymyslíte, vysníte a pak to chcete natolik že, více než rok běháte od úřadů přes agentury k mailu a skeneru s telefonem přilepeným na uchu a se znalostmi imigračních politik třech různých států, tak si uvědomíte, že to co Vás žene do cíle není ranní káva, ale chuť a touha změnit vlastní sen ve skutečnost!

Když jsem se v roce 2012 vrátil z tříměsíčního pobytu v USA ani jsem netušil jak mi uplynulé tři měsíce a následující rok změní život k uvědomění si, že jsem vlastně do té doby žil jako bych nic víc nechtěl než nějak přežít, nějak dostudovat, usadit se a zpohodlnět a v "pětačtyřicíti" s pupkem a lahváčem na gauči říct to jsem to pěkně podělal! Rok 2013 byl už od počátku precizním učitelem, který mi poskytl doslova ledovou sprchou nešťastných osobních událostí, které mi nafackovaly, vykoply z ruky toho lahváče a jako by mě vytáhly za nos z pozice diváka rovnou do děje. Já najednou pochopil, že nejde být dále jen pasivním divákem a odrazem úvah mého okolí, ale že pokud chci s tím svým "zaprděným" položivotem něco udělat tak je nejlepší čas právě teď. 

Věděl jsem, že když má přijít změna tak pěkně od základů a proto byl další dlouhodobý pobyt, v cizí zemi někde daleko od domova, nejlepší možnou variantou jak se oprostit od všudypřítomného vlivu názorů a zvyků a nátlaků okolí. Polopaticky řečeno prostě jsem měl v plánu někam přijet s holou prdelí, někam kde Vás nikdo nezná a kde je každému jedno jakou máte pověst a nebo co jste případně dokázali nebo nedokázali v té naší zemičce. 

Po kantorském nástupu ukázal v poslední třetině rok 2013 svou něžnou tvář, když mi představil dívku, kterou jsem znal vlastně celý život. Od podzimu jsme se začali lépe poznávat a po nějakém čase jsem přišel na to, že už to není jen o mně, ale že toho máme tolik společného, že to bude naše životní změna.

Happy end jako ve filmu?  No jestli to bude "happy" se uvidí, ale tomu pevně věříme, protože už jsme se načekali dost a teď je na čase ukázat v Kanadě ty naše holý zadky! 

PS: Tento blog jsem založil za účelem předávání zkušeností a informací dalším lidem, kteří se třeba do Kanady chystají a nebo jen tak pro lidi, které to zajímá a nebo třeba pro lidi, které to zrovna moc nezajímá, ale nemají co dělat takže prostě pro všechny. Já mám roční víza Study and Work a Agáta Working Holiday. Takže psaní a příběhů bude ještě moc. Držte nám palce.