Írán /Den 4/ Isfahán a v noci do Yazdu...

Jste v Isfahánu? Máte dostatek času? Potřebujete se dostat z centra města na okraj a přemýšlíte jestli bude lepší jít pěšky nebo si vzít taxi? Vyberte si tu první možnost, v taxíku nikdy tolik zážitků mít nebudete a je to grátis!

Den 4

3. říjen

V noci bylo vedro. Zlatej unavenej větrák v Kashanu, ten aspoň čeřil vzduch. Tady vzduch nehybně stál.  Místo ve spacáku jsem ležel na spacáku. Záviděl jsem Ondrovi sluchátka, který si nandal někdy okolo třetí ráno, protože přes ten rámus venku se usínalo těžko. Přitom jsem už mohl být poučenej z noci před Jizerskou 50, kde jsem spal vedle mýho potencionálního tchána, jeho chrápání je srovnatelný s rušnou ulicí v Isfahánu. No nic, strčím si prsty do uší a zkouším usnout. V obou případech to vyšlo.

Díky bohu, ráno je tady! Rychle se zpacifikovat, zhodnotit, že noc nestála za moc a vyrážíme na snídani! Přicházíme do přízemí hostelu, ve společenské místnosti s barem na nás čekají švédsko-íránské stoly. Výběr luxusní, pita-chleba, máslo, marmeláda, vejce, ovoce, čaj, džus, káva. Posezení je na prostranství ve vnitrobloku hostelu. Kolem dokola vchody do pokojů, prosklené stoly, vprostřed vysoké stromy sahající až po střechu, které tvoří stín. Pohádka. Užíváme si každý sousto, tvoříme u toho plán dne. Chlapík, Čech, asi třicet let, nás slyšel mluvit, když šel kolem a tak nás zdraví, vyměňujeme si zkušenosti. On a jeho parťák mají opačný směr cesty než my, tak sem přijeli z jihu. Prý tam parta Čechů cestující autem přespala noc v poušti. To jsou určitě ty magoři, který jsme potkali na letišti v Tehu. Byli to trochu mistři světa, tak bych se nedivil, kdyby měli podobně „ambiciózní“ nápad.

Po snídani vyrážíme do ulic. Isfahán v plný parádě. Auta, kamiony, motorky, lidi. Na křižovatkách většinou všechno dohromady. První zastávka - Naqsh-e Jahan Square, něco mezi zahradami a náměstím.

Prostranství víc jak půl kilometru dlouhý a skoro dvě stě metrů široký. Má spoustu vstupů a výstupů a celý je obehnaný zdí. Zeď je trochu zavádějící název. V téhle zdi jsou celý obchody, chodby, sem tam bazaar, maj to fakt promakaný! Jsou to spíš takový hradby. Když vcházíme na tohle mega náměstí, míjí nás chlapík v prouhatým polo triku, černých kalhotech, sešmajdanejch mokasínech s přehazovačkou a nevídaně nadšeným a optimistickým výrazem.

Říká plynně anglicky:

On: „Omlouvám se, ale Váš jazyk mi přijde povědomý, můžu se zeptat odkud jste?“

My: „Jsme z České Republiky.“

On: „Opravdu? Myslel jsem si to, mám v Praze kamaráda on je Astronom. Není to tak dlouho co jsem za ním byl.“

My: „Wow…Vážně? Super!“

On: „Mé jméno je Reza. Kdybyste chtěli, pokud máte chvilku, ukážu Vám můj workshop. Je to vlastně taková maličká ruční výroba tradičních deček.“

Nezaváháme ani na sekundu, z toho chlapa jde tolik optimismu, že by to vystačilo na celej Isfahán.

Vede nás přímo do jednoho z vchodů ve „zdi“. Procházíme částí Bazzaru, pak doprava, pak doleva a jsme za „zdí“. Maličké prostranství se slunečníky, koberci, kavárnou a jeho výrobnou deček. Je to místnost o velikosti tři krát dva metry s kobercem, obehnaná po dvou stěnách policemi s dečkami. Na zemi sedí borec s razítkem, kterým dělá šablonu na dečky a tu potom vybarvuje.

Reza nám ukazuje na fotkách přišpendlených na zdi, že v jeho obchůdku měl i českého ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka. Ukazuje a představuje nám jeho dečky. Dvě si kupujeme. Jsme na odchodu, děkujeme a loučíme se. Zase nás ten Írán překvapil.

Namířili jsem si to skrze celé náměstí, kolem velké fontány až k hlavní bráně. Dva vysoké modré minarety, mezi nimiž je do detailu propracovaný klenutý strop, pod kterým je hlavní vstup do mešity. Nádhera, rozplýváme se. Procházíme část místního bazaaru. Odtud si to šněrujeme pryč z náměstí. V kavárně, kde měli na dveřích víc nálepek od Trip Advisoru než bylo nutno, jsme si dali rychlou občerstvovačku.

Další destinace – Katolická čtvrť Jolfa. Hodinka svižný chůze. Super procházka, dva Íránci, co nám chtěli pomoct, jeden most. Jolfa nesplnila naše očekávání, ačkoli jsme žádný neměli. Z mého pohledu prostě jen městská čtvrť k nerozeznání od jiných. Odtud se cestou zastavíme někde na oběd. Po několika marných pokusech o získání nějakého jiného jídla než fastfood, jsme našli restauraci. K naší smůle, tam ale nikdo neuměl ani slovo anglicky. Přišli se na nás podívat všichni co tam pracovali. Pomocí znakové řeči jsme si těžkopádně objednali něco k jídlu. Agi si radši nedala nic. Potom, co jsme do sebe natlačili špagety a masovou kouli v omáčce, jdeme dál. Po hodince jsme zpět na hlavní třídě, na které je i náš hostel. Sedíme na lavičce, přemýšlíme co dál.

Domluvíme se s recepčním, jestli by nám nezarezervoval přes net jízdenku do Yazdu. Po návratu na hostel jde vše podle plánu. Recepční vše zařídil. Zítra brzy v 1:00 ráno nám jede noční bus. Je teprve osm. Bereme krosny a vyrážíme pěšky na autobusový terminál šest kilometrů večerním Isfahánem.

Vyrážíme. Zpočátku jsou kolem obchody a osvětlená ulice. Kohokoliv se ptáme na cestu, ptá se nás, proč jdeme pěšky, ať si vezmeme taxík. Ondra odpovídá stylově, že miluje chůzi a že je Iron man. Po patnácti minutách chůze se obchody i veřejné osvětlení vytrácí. Silnice vedle nás se ztratila v podjezdu. Podjezdem se jít nedá. Partička taxikářů na nás ze tmy pokřikuje, že by nás odvezli. Pokračujeme skrze rozestavěné nebo rozbourané náměstí s mešitou. Po chvíli zase sem tam obchůdky se zeleninou, které v té tmě spíš nahánějí hrůzu. Na čtvrtém kilometru se posilňujeme pizzou. Když už to máme k terminálu asi půl kilometru, černý stánek.

Okolo stánku snad padesát chlapů, co si dávají bujaře čaj a pravděpodobně oslavují konec svátků. Okamžitě nás zvou, ať si dáme čaj s nima. Učí nás pít čaj z talířku a nosí další. Chtějí se fotit s námi i bez nás. Už zase nemáme slov. Užíváme si to. Zvou nás dovnitř do stánku. Dostáváme už třetí druh čaje, děláme skupinové foto. Další zážitek do kolonky – Nejlepší z Íránu.

Na terminál se dostáváme někdy okolo půl dvanácté. Čekaní nám krátí Vin Diesel v čekárně, ve filmu Osamělý Mstitel s íránským dabingem. Autobus přijíždí s malým zpožděním, ale nakonec vyrážíme dál do města Yazd.